Jan Čipera 1889 - 1945 Edit

Jan Čipera wurde in die Familie eines Oberlehrers geboren. Er war tschechicher Nationalität und römisch-katholischen Glaubens.

Er erwarb die Mittelschulbildung an einem tschechischen Realgymnasium in Prag III. Nach der Reifeprüfung besuchte er die Montanistische Hochschule in Příbram, die er mit dem Ablegen der zweiten Staatsprüfung im Fach Hütteningenieurwesen erfolgreich absolvierte. In den Jahren 1915 bis 1917 und 1921 bis 1924 war er dort als Assistent am Institut für allgemeines Hüttenwesen, Metallhüttenwesen und Salzsiederei tätig.

Im April 1917 trat er den Militärdienst an, in dessen Rahmen er – seit November desselben Jahres den Škodawerken in Pilsen zugeteilt – in der Eisen- und Metallgießerei angestellt war. Seit Beginn des darauffolgenden Jahres wurde er als Fachmann (Ingenieur-Chemiker) in das Zinnbergwerk der Škodawerke in Krupka bei Teplice versetzt, wo er als Vertreter des Werkvorstandes tätig war und die Erzherstellung beaufsichtigte. Im Rahmen seiner Tätigkeit ließ er dort neue Labors für Erzherstellung errichten. In seiner Funktion als Vertreter des Zinnbergwerkvorstandes führte er systematische chemische Analysen von Zinn- und Wolframerz-Fundorten in Krušné hory im Erzgebirge durch.

Im Jahre 1921 kehrte er an die Assistentenstelle am Lehrstuhl des allgemeinen Hüttenwesens an der Montanistischen Hochschule zurück. Seit dem akademischen Jahr 1923/1924 wurde er zum besoldeten Dozenten für die Lehre des Heizungswesens ernannt und seit dem Sommersemester 1925/1926 mit Vorlesungen über das Heizungswesen betraut, die die Brenntheorie, die Fragen des Heizungswesen fester, flüssiger und gasförmiger Brennmaterialien, das Verhindern von Wärmeverlust, die Ursachen des Entstehens von Rauch und dessen Einschränkung sowie Beseitigung umfassten. In Příbram hatte er parallel dazu auch eine Beamtenanstellung inne, in der er bis zum Ende der 1930er-Jahre wirkte. In den Jahren 1924 und 1925 war er gleichzeitig Professor an der staatlichen Gewerbeschule in Kladno. Ende des Jahres 1924 trat er die Stelle eines einstweiligen technischen Beamten der Maschinenabteilung Nr. 15 des Bauamtes der Hauptstadt Prag an, in deren Aufgabenbereich die Agenda der für Heizungsanlagen zuständigen Polizei und Kohlekontrolle fiel, gleichzeitig war er auch für die Kohlekontrolle für Prager Schul- und Gemeindegebäude verantwortlich. Im Jahre 1931 wurde er leitender technischer Kommissar der Hauptstadt Prag und seine Karriere im Dienste des Prager Magistrats wurde im Juni 1936 vollendet, als er zum technischen Rat der Hauptstadt Prag ernannt wurde. Gleichzeitig arbeitete er als wärmetechnischer Berater der Institute „Humanität“, des Vereins zur Pflege der Gesundheit der Arbeiterschaft in Prag, des Sanatoriums in Prosečnice, des Zentralen Krankenkassenverbandes und der Bezirkskrankenversicherung in Prag.

In den Jahren 1931 bis 1933 setzte er sich als Berater des Verbandes der Produzenten von Kachelwaren beim Zentralen Verband tschechischer Industrieller in seinem eigenen Privatlabor mit der Erforschung von Hausheizungsanlagen und moderner Öfen ebenso wie mit Fragen vollkommen rauchfreier Verbrennungsarten auseinander. In der zweiten Hälfte der 1930er-Jahre beschäftigte er sich mit entsprechenden Forschungsarbeiten von Gewerbe- und Industrieheizanlagen. Seine neuen Erkenntnisse veröffentlichte er in Fachzeitschriften und hielt wissenschaftliche und populäre Vorträge.

In der Zeit des Protektorats lebte er abwechselnd in Prag und auf seinem Gut. Im Oktober 1944 wurde er wahrscheinlich gleichzeitig mit seiner Ehefrau von der Prager Gestapo verhaftet und in Untersuchungshaft in Prag-Pankrác genommen. Die Gründe für seine Verhaftung sind nicht näher bekannt, die Gestapo führte als Verhaftungsgrund die obligate „Unterstützung der Feinde des Reiches“ an. Nach der Urteilsverkündung wurde er ins Konzentrationslager Mauthausen deportiert.

Jan Čipera starb in Mauthausen knapp vor der Befreiung am 1. Mai 1945 im Alter von 56 Jahren an den Folgen einer Infektionserkrankung. Seine Ehefrau wurde nur einen Tag später, am 2. Mai 1945, in der Kleinen Festung in Terezín hingerichtet.

Michal Novotný

Michal Novotný ist Historiker und lebt in der Tschechischen Republik.

Aus dem Tschechischen von Jana Starek

Jan Čipera was born the son of a headteacher. He was of Czech nationality and a Roman Catholic.

He completed his secondary education at a Czech school in Prague’s Third District. After his school leaving certificate he attended the Montanist College in Příbram, which he graduated on passing the second state examination in metallurgical engineering. In the periods 1915 to 1917 and 1921 to 1924 he worked there as an assistant at the Institute for General Metallurgy, Metal Engineering and Salt Works.

 In April 1917 he began his military service, as part of which he was employed in the foundry for iron and other metals – having been assigned to the Skoda Works in Pilsen in November that year. From the start of the following year he was transferred as an expert (chemical engineer) to the tin mine of the Skoda Works in Krupka near Teplice, where he worked as a representative of the factory’s managing board and oversaw ore production. As part of his work, he ordered the construction of new laboratories for ore production. In his role as member of the tin mine management board, he carried out systematic chemical analyses of tin and tungsten ore discoveries in Krušné hory, the ‘Ore Mountains’.

In 1921 he returned to the post of assistant chair of general metallurgy at the Montanist College. From the 1923/24 academic year onwards he was appointed a salaried lecturer in heating studies and from the 1925/26 summer semester assigned to give lectures in heating studies, covering combustion theory, questions concerning the heating of solid, liquid and gaseous combustible materials, prevention of heat loss, the causes of the creation of smoke and means of reducing or eliminating it. In Příbram he also held a civil service post in which he worked until the end of the 1930s. In 1924 and 1925 he was simultaneously professor at the state vocational school in Kladno. At the end of 1924 he took up a post as an interim technical official at machinery department no. 15 of the Prague Construction Office, whose area of responsibility included setting the agenda for the police in charge of heating installations and coal monitoring. At the same time he was also responsible for coal monitoring for Prague’s schools and municipal buildings. In 1931 he became managing technical commissioner of the Capital Prague, and his career in the service of the Prague magistrate came to an end in June 1931 when he was appointed technical adviser for Prague. At the same time he was working as an adviser in heating technology for the ‘Humanity’ institute, for the Association for the Care and Health of Workers in Prague, for the sanatorium in Prosečnice, for the Central Health Insurance Association and for the District Health Insurer in Prague.

From 1931 to 1933 he was an adviser to the Association of Producers of Stove Tiles at the Central Association of Czech Industrialists. Working in his own private laboratory, he researched domestic heating systems and modern stoves, as well as completely smoke-free combustion methods. In the second half of the 1930s he worked on related research into commercial and industrial heating systems. He published his new findings in specialist journals and gave lectures to scientists and the general public.

During the period of the Protectorate he divided his time between Prague and his estate. In October 1944 he was arrested by the Prague Gestapo, probably along with his wife, and remanded in custody in Prague’s Pankrác prison. Further details of his arrest remain unknown; the Gestapo recorded the reason for the arrest with the obligatory ‘supporting enemies of the Reich’. After being sentenced he was deported to the Mauthausen concentration camp.

Jan Čipera died in Mauthausen at the age of 56 as the result of an infection, just before the liberation on 1 May 1945. His wife was executed only one day later, on 2 May 1945, in the Small Fortress in Terezín.

Michał Szabuniewicz

Translation into English: Joanna White

Narodil se v rodině řídícího učitele; byl české národnosti a římsko-katolického vyznání.

Středoškolské vzdělání získal na vyšším českém reálném gymnáziu v Praze III. Po maturitě pokračoval ve studiu na Vysoké škole báňské v Příbrami, které úspěšně zakončil složením druhé státní zkoušky z oboru hutního inženýrství. V letech 1915–17 a 1921–24 zde působil jako asistent ústavu všeobecného hutnictví, hutnictví kovů a nauky o solivarnách. V dubnu 1917 nastoupil vojenskou sluÅ bu. V jejím rámci byl od listopadu téhož roku přidělen do Škodových závodů v Plzni, kde byl zaměstnán ve slévárně železa a kovů. Od začátku následujícího roku byl přeložen jako odborník (inženýr-chemik) do cínových dolů Škodových závodů v Krupce u Teplic, kde působil coby zástupce závodního přednosty a vykonával dohled nad úpravnami rud. Během svého působení zde nechal zřídit nové laboratoře úpraven rud. Ve funkci zástupce závodního přednosty cínových dolů provedl systematické chemické rozbory nalezišť cínové a wolframové rudy v Krušných horách. Roku 1921 se vrátil na místo asistenta stolice všeobecnéh o hutnictví na Vysoké škole báňské. Od akademického roku 1923–24 byl jmenován honorovaným docentem nauky o topeništích a od letního semestru 1925–26 byl pověřen konáním přednášek z nauky o topeništích, která zahrnovala teorii hoření, problematiku topenišť pro pevná, tekutá i plynná paliva, zamezení tepelným ztrátám, příčiny vzniku kouře a jeho zamezení a odstranění. V Příbrami působil, paralelně s úřednickým zaměstnáním, až do konce 30. let. V letech 1924 a 1925 byl rovněž profesorem Státní průmyslové školy v Kladně. Koncem roku 1924 nastoupil na místo prozat& iacute;mního technického úředníka strojního odboru č. 15 stavebního úřadu hl. města Prahy, pod který spadala agenda topírenské policie a kontroly uhlí a byl rovněž zodpovědný za kontrolu uhlí pro pražské školní a obecní budovy. Roku 1931 se stal vrchním technickým komisařem hl. města Prahy a služební postup ve službách pražského magistrátu dovršil v červnu 1936, kdy byl jmenován technickým radou hl. města Prahy. Zároveň pracoval jako tepelně technický poradce ústavů „Humanity“, Spolku pro péči o zdraví dělnictva v Praze, sanatoria v Prosečnici, Ústředního svazu nemocenských pojišťoven a Okresní nemocenské pojišťovny v Praze.

V letech 1931–33 se coby poradce Svazu výrobců kachlového zboží při Ústředním svazu čs. průmyslníků zabýval ve vlastní soukromé laboratoři výzkumy domácích topenišť a moderních kamen stejně jako otázkou dokonalého bezdýmného spalování. I ve druhé polovině 30. let se věnoval obdobným výzkumům pro živnostenská a průmyslová topeniště. Nové poznatky publikoval v odborných časopisech. Pořádal rovněž odborné i popularizační přednášky.

V období protektorátu žil střídavě v Praze a na svém statku. V říjnu 1944 byl pravděpodobně současně se svou manželkou zatčen pražským gestapem a umístěn ve vyšetřovací vazbě v Praze-Pankráci. Příčiny jeho zatčení nejsou přesně známy; gestapo jako důvod zatčení uvedlo obligátní „podporování nepřátel Říše“. Po vynesení rozsudku byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu.

J. Čipera zemřel v Mauthausenu těsně před osvobozením 1. 5. 1945 ve věku šestapadesáti let na následky infekčního onemocnění. Jeho manželka byla popravena o pouhý den později 2. 5. 1945 v terezínské Malé pevnosti.

Michal Novotný