Jan Florian 1897 - 1942 Edit

Jan Florian besuchte das I. Tschechische Staatliche Gymnasium in Brno. Nach dem Abitur wurde er zur österreichisch-ungarischen Armee einberufen und kämpfte während des Ersten Weltkriegs an der italienischen Front. Nach der Rückkehr in die Heimat begann er, an der Naturwissenschaftlichen Fakultät der Masaryk-Universität in Brno Chemie zu studieren. Bereits nach einem Jahr wechselte er jedoch an die Medizinische Fakultät der Masaryk-Universität. Bald machte er durch sein Talent auf sich aufmerksam und wurde Assistent von Professor František Karel Studnička (1870–1955) am Histologischen Institut. Gleichzeitig war er an der Hautklinik bei Professor Antonín Trýb (1884–1960) tätig. Nach der erfolgreichen Promotion am 16. Dezember 1925 blieb er an der Fakultät, und bereits nach zwei Jahren habilitierte er sich. In den Jahren 1930 bis 1933 war Jan Florian am Embryologischen Institut von Professor J. P. Hill am Londoner University College tätig. Er veröffentlichte hier einige wissenschaftliche Studien und wurde mit der Zeit zu einer international anerkannten Autorität auf den Gebieten der Histologie und Embryologie.

Nach seiner Rückkehr in die Tschechoslowakei wurde Jan Florian am 28. Februar 1933 zum außerordentlichen Professor an der Medizinischen Fakultät der Komenský-Universität in Bratislava ernannt, wo er bei der Entstehung eines eigenständigen Instituts für Histologie und Embryologie mitwirkte. Drei Jahre später folgte die Ernennung zum außerordentlichen Professor an der Medizinischen Fakultät der Masaryk-Universität. Bereits damals gehörte er zu den führenden und weltweit anerkannten Persönlichkeiten auf seinem Wissenschaftsgebiet. Am 1. Jänner 1937 wurde er zum ordentlichen Professor ernannt, womit seine wissenschaftliche Karriere den Höhepunkt erreichte. Insgesamt veröffentlichte er 33 genuine wissenschaftliche Arbeiten, einschließlich der Monografie Od prvoka k člověku (Vom Urtierchen zum Menschen, 1939).

Jan Florian heiratete am 27. Februar 1926 Helena, geborene Ondrová. Am 21. Juni 1928 wurde die einzige Tochter des Ehepaars, Helena, geboren.

Nach der Münchner Konferenz Ende September 1938 und nach der Abtretung des tschechoslowakischen Grenzgebiets an NS-Deutschland begann sich Professor Florian regelmäßig mit einer Gruppe von Pädagogen der Masaryk-Universität zu treffen. Während dieser Treffen wurde über politische Ereignisse diskutiert; es ging eigentlich um eine Oppositionsbewegung gegen die damalige Politik der Zweiten Tschechoslowakischen Republik. Die Teilnehmer der Treffen reihten sich nach der Besetzung der böhmischen Länder am 15. März 1939 in Widerstandsaktivitäten ein. Professor Florian arbeitete mit der Widerstandsorganisation Obrana národa (Verteidigung der Nation) zusammen und besorgte finanzielle Mittel für den Widerstand. Gleichzeitig war er jedoch stets wissenschaftlich tätig. Für das akademische Jahr 1939/1940 wurde er zum Dekan der Medizinischen Fakultät der Masaryk-Universität gewählt. Nach der Schließung der tschechischen Hochschulen durch die Nationalsozialisten am 17. November 1939 erhob er offiziell Protest gegen diesen Schritt.

Die bedeutendste Phase der Einreihung Florians in den antinazistischen Widerstand ist danach mit der Moravská pětka (Mährische Fünf) verbunden. Es handelte sich um einen Koordinationsausschuss des mährischen Widerstandes, der im Verlauf des März 1941 entstand. Professor Florian beteiligte sich vor allem an der Nachrichtentätigkeit und besuchte oft Prag, wo er durch Angehörige des Widerstandes in Mähren gewonnene Erkenntnisse weitergab. Außerdem stellte er gemeinsam mit Professor Vladimír Groh (1895–1941) ein Mittel her, das zur Schädigung von Radlagern bei Eisenbahnwaggons führte.

Nach Kriegsbeginn zwischen Deutschland und der Sowjetunion am 22. Juni 1941 begann Florian, eine illegale Organisation aufzubauen, die Hochschulpädagogen und andere Angehörige der Intelligenz verband. Es gelang ihm, mit einer Reihe von Hochschullehrern der Masaryk-Universität, der Technischen Hochschule, der Veterinärmedizinischen Hochschule und der Landwirtschaftlichen Hochschule in Brno Kontakt aufzunehmen und sie in die Tätigkeit einzuschalten. Außerdem betraf das auch viele Pädagogen, die an Ober- oder Volksschulen tätig waren, und manche Ärzte. In der Literatur bekam diese Gruppe die Bezeichnung „Illegale Hochschullehrergruppe“ oder auch „Gruppe Trumpeš-Florian“.

Nach dem Antritt Reinhard Heydrichs in Funktion des stellvertretenden Reichsprotektors am 27. September 1941 begann eine umfangreiche Verhaftungswelle, und Professor Florian fiel am 1. Oktober desselben Jahres in die Hände der Gestapo. Zunächst wurde er im Brünner Lager Pod kaštany (Unter den Kastanien) gefangen gehalten. Nach der Ablehnung einer angebotenen Zusammenarbeit mit deutschen Wissenschaftlern begannen ihn die Ermittler physisch zu quälen. Anschließend wurde er ins Polizeigefängnis der Gestapo im Kaunitz-Studentenwohnheim überführt, und am 13. Jänner 1942 verurteilte ihn das Brünner Standgericht zusammen mit einer Reihe anderer bedeutender Pädagogen der Masaryk-Universität zum Tode. Danach wurde Florian am 21. Jänner nach Mauthausen abtransportiert und hier als zum Tode Verurteilter in einen Sonderbunker gepfercht.

Am 7. Mai 1942 endete das Leben von Jan Florian in Mauthausen, zusammen mit weiteren 71 Vertretern des mährischen Widerstandes. Unter ihnen befanden sich drei weitere Professoren der Masaryk-Universität, und zwar Karel Hora, František Koláček und Antonín Šimek. Heute trägt eine Straße im Brünner Stadtteil Královo Pole den Namen Jan Florians.

Vladimír Černý

Vladimír Černý, geb. 1975 in Svitavy, studierte Geschichte und Politologie an der Masaryk-Universität in Brno. Gegenwärtig unterrichtet er extern am Lehrstuhl für Internationale Beziehungen und europäische Studien an der Fakultät für soziale Studien und am Institut für Geschichte der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität.

Quellen:

Archiv der Masaryk-Universität Brno, Fond A1 Rektorat der Masaryk-Universität, Karton 40/898, Personalakte von Jan Florian.

Literatur:

Svatopluk Čech: Sedmdesát let od popravy profesora Jana Floriana [70. Jahrestag der Hinrichtung Professor Jan Florians]. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, Nr. 2 (2012), S. 61–63.

Helena Pinterová/Zdeněk Štěpánek: Univerzitní profesor MUDr. Jan Florian (1897–1942) [Professor Dr. med. Jan Florian (1897–1942)]. In: Vlastivědný věstník moravský, 51. Jahrgang (1999), Nr. 3, S. 260–267.

Aus dem Tschechischen von Jana Starek

Jan Florian attended the First Czech State Grammar School in Brno. After gaining his school leaving certificate he was called up to the Austro-Hungarian army and fought on the Italian front in the First World War. Following his return home he began to study chemistry at the Faculty of Sciences of the Masaryk University in Brno. However, after only a year he transferred to the Faculty of Medicine of the Masaryk University. His talent soon revealed itself and he became the assistant of Professor Karel Studnička (1870–1955) at the Histological Institute. At the same time he was working at the skin clinic with Professor Antonín Trýb (1884–1960). After being awarded his doctorate on 16 December 1925 he stayed in the faculty and completed his habilitation in just two years. Between 1930 and 1933 Jan Florian worked in the department of embryology at University College London under Professor J. P. Hill. He published several scientific studies here and over time became an internationally recognised authority in the fields of histology and embryology.

After his return to Czechoslovakia, Jan Florian was appointed senior lecturer at the Medical Faculty of the Komenský University in Bratislava, where he contributed to the creation of an independent Institute for Histology and Embryology. Three years later he was appointed senior lecturer at the Medical Faculty of the Masaryk University. He was already a leading and internationally recognised figure in his field. On 1 January 1937 he was appointed professor, the high point of his academic career. In total he published 33 original scientific papers, including the monograph Od prvoka k člověku (From Protozoa to Human Being) (1939).

Jan Florian married Helena, née Ondrová, on 27 February 1926. On 21 June 1928 the couple’s only daughter, Helena, was born.

After the Munich Agreement in late September 1938 and the surrender of the Czechoslovakian border region to National Socialist Germany, Professor Florian began to meet regularly with a group of educators at Masaryk University. Political events were discussed in these meetings; they were essentially an opposition movement against the policies of the Second Czechoslovak Republic. The participants in the meetings committed themselves to resistance activities after the occupation of the Bohemian lands on 15 March 1939. Professor Florian cooperated with the resistance organisation Obrana národa and provided funds for the resistance. At the same time, however, he always continued his scientific work. He was elected dean of the Medical Faculty of the Masaryk University for the 1939/40 academic year. He made an official protest against the closure of Czech universities by the National Socialists on 17 November 1939.

The most significant phase of Florian’s involvement in the anti-Nazi resistance was associated with the Moravská pětka (Moravian Five). This was a coordination committee of the Moravian resistance, which emerged during March 1941. Professor Florian was principally involved in intelligence activities, often visiting Prague, where he passed on information gained from resistance members in Moravia. Together with Professor Vladimír Groh (1895–1941), he also manufactured a destructive substance used to cause damage to wheel bearings in railway carriages.

After the start of the war between Germany and the Soviet Union on 22 June 1941, Florian began to set up an illegal organisation that connected university lecturers and other members of the intelligentsia. He was able to make contact with a series of university lecturers from the Masaryk University, the Technical College, the Veterinary College and the Agricultural College in Brno, and include them in the activities. This also involved teachers working in grammar and primary schools, and some doctors. In the literature, this group has been dubbed the ‘Illegal University Lecturer Group’ or ‘Trumpeš-Florian Group’.

The arrival of Reinhard Heydrich as Acting Reich Protector on 27 September 1941 led to an extensive programme of arrests, and on 1 October Professor Florian fell into the hands of the Gestapo. Initially he was held in the Brno camp Pod kaštany (Under the Chestnuts). After rejecting an offer to collaborate with German scientists, the agents began to subject him to physical torture. He was then transferred to the Gestapo’s police prison in the Kounice student hall of residence, and on 13 January 1942 the Brno summary court sentenced him to death, along with a series of other important educators from the Masaryk University. Florian was subsequently transported to Mauthausen on 21 January and, as a condemned man, forced into an overcrowded prison cell.

On 7 May 1942 Jan Florian died on the execution site at Mauthausen, together with 71 other members of the Moravian resistance. These included three other professors from the Masaryk University, Karel Hora, František Koláček and Antonín Šimek. Today a street in the Královo Pole district of Brno bears the name Jan Florian.

Vladimír Černý

Translation into English: Joanna White

Sources:

Archiv Masarykovy univerzity, Brno, fonds A1 Rector of the Masaryk University, box 40/898, personal files of Jan Florian.

References:

Svatopluk Čech: Sedmdesát let od popravy profesora Jana Floriana [70th anniversary of the execution of Professor Jan Florian]. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, no. 2 (2012), pp. 61–63.

Helena Pinterová/Zdeněk Štěpánek: Univerzitní profesor MUDr. Jan Florian (1897–1942) [Professor Dr. med. Jan Florian (1897–1942)]. In: Vlastivědný věstník moravský, vol. 51 (1999), no. 3, pp. 260–267.

Studoval na prvním českém státním gymnáziu v Brně a po maturitě byl odveden do c. a k. armády. Za první světové války bojoval na italské frontě a po návratu do vlasti začal studovat chemii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Již po roce však přestoupil na Lékařskou fakultu téže univerzity. Brzy na sebe upozornil svým talentem a stal se asistentem profesora Františka Karla Studničky (1870-1955) na histologickém ústavu. Současně působil na kožní klinice u profesora Antonína Trýba (1884-1960). Po úspěšné promoci 16. prosince 1925 zůstal pracovat na fakultě a již po dvou letech se habilitoval. V letech 1930-1933 působil Jan Florian na embryologickém ústavu profesora J. P. Hilla v londýnské University College. Zveřejnil zde několik vědeckých studií a postupně se stal mezinárodně uznávanou autoritou v oborech histologie a embryologie.

Po návratu do Československa byl Jan Florian 28. února 1933 jmenován mimořádným profesorem na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde stál u zrodu samostatného histologického a embryologického ústavu. O tři roky později následovalo jmenování mimořádným profesorem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Tehdy již patřil mezi přední světové osobnosti svého vědního oboru. Dne 1. ledna 1937 byl ustanoven řádným profesorem a jeho vědecká kariéra tak dosáhla vrcholu. Celkem publikoval 33 původních vědeckých prací včetně monografie Od prvoka k člověku (1939).

Jan Florian se 27. února 1926 oženil s Helenou rozenou Ondrovou. Manželům se 21. června 1928 narodila jediná dcera Helena. 

Po mnichovské konferenci koncem září 1938 a odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu se profesor Florian začal pravidelně setkávat se skupinou pedagogů z Masarykovy univerzity. Během těchto schůzek se prodiskutovávaly politické události a šlo vlastně o opoziční hnutí vůči tehdejší politice druhé Československé republiky. Účastníci schůzek se po okupaci českých zemí 15. března 1939 zapojili do odbojových aktivit. Profesor Florian spolupracoval s rezistenční organizací Obrana národa a zajišťoval finanční prostředky pro odboj. Zároveň však stále vědecky působil a pro akademický rok 1939-1940 byl zvolen děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Po uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939 podal oficiální protest vůči tomuto kroku. Nejvýznamnější fáze Florianova zapojení do protinacistické rezistence je pak spjata s tzv. Moravskou pětkou. Jednalo se o koordinační výbor moravského odboje, který vznikl v průběhu března 1941. Profesor Florian se podílel zejména na zpravodajské činnosti a často navštěvoval Prahu, kde předával poznatky získané příslušníky odboje na Moravě. Mimoto vyráběl společně s profesorem PhDr. Vladimírem Grohem (1895-1941) destrukční prostředek určený k poškozování ložisek u železničních vagónů. Po zahájení války mezi Německem a Sovětským svazem 22. června 1941 začal Florian budovat ilegální organizaci sdružující vysokoškolské pedagogy a další příslušníky inteligence. Podařilo se mu kontaktovat a zapojit do práce řadu učitelů z Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického, Vysoké školy zvěrolékařské a Vysoké školy zemědělské v Brně. Dále také mnoho pedagogů působících na středních či obecných školách a některé lékaře. V literatuře dostala tato skupina název Ilegální skupina vysokoškolských učitelů, nebo též skupina Trumpeš – Florian.

Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora 27. září 1941 nastalo rozsáhlé zatýkání a profesor Florian padl do rukou gestapa 1. října téhož roku. Vězněn byl nejprve v brněnském táboře Pod kaštany. Když odmítl nabízenou spolupráci s německými vědci, vyšetřovatelé jej začali fyzicky týrat. Následně byl převezen do policejní věznice gestapa v Kounicových studentských kolejích a 13. ledna 1942 jej brněnský stanný soud odsoudil k smrti společně s řadou dalších významných pedagogů Masarykovy univerzity. Poté byl Florian 21. ledna odtransportován do Mauthausenu a jako odsouzenec k smrti zde umístěn ve zvláštním bunkru. Dne 7. května 1942 skončil život Jana Floriana na mauthausenském popravišti společně s dalšími 71 představiteli moravského odboje. Nacházeli se mezi mini tři další profesoři Masarykovy univerzity, a to Karel Hora, František Koláček a Antonín Šimek. Jméno Jana Floriana dnes nese jedna z ulic v brněnské městské části Královo Pole.   

Vladimír Černý

Prameny:

Archiv Masarykovy univerzity Brno, fond A1 Rektorát MU, karton 40/898, osobní spis Jana Floriana.

Literatura:

Čech, Svatopluk: Sedmdesát let od popravy profesora Jana Floriana. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 2012, č. 2, s. 61-63.

Pinterová, Helena – Štěpánek, Zdeněk: Univerzitní profesor MUDr. Jan Florian (1897-1942). In: Vlastivědný věstník moravský, ročník LI, 1999, č. 3, s. 260-267.