Vilhelm Gutfreund 1909 - 1945 Edit

Vilhelm Gutfreund was the third son of Eduard and Klára. He had brothers called Leo and Rudolf. Both parents were Jewish. His father Eduard co-owned a hat factory in Katowice and his mother Klára was a housewife. His parents were married in 1895 in Žatec. Father Eduard died in 1916 and was buried in the Jewish cemetery in Strakonice.

The Katowice factory was well-known in the surrounding area at the time. At the end of the 19th century Eduard Gutfreund, his brother Otto and their uncle Moric Eisner joined together in business. The factory employed anywhere up to 100 people. In the course of time, the brothers separated from their uncle and ran the factory themselves. At the end of World War I and after Eduardʼs death, the factory was in poor technical condition and with large debts. Widowed Klára first solved this dismal situation by renting the factory premises. After a few years, she decided to start production again. That required borrowing a large amount of money from the Centrokomise (financial institution). Unfortunately, the restored company did not prosper and found itself facing bankruptcy, which averted the entry of the Centrokomise into the company.

Vilhelm Gutfreund had just successfully graduated from grammar school when he joined the family factory in 1927. A new company, Vilhelm Gutfreund & Co., jointly owned by Vilhelm Gutfreund and Centrokomise, was founded. The new company mainly focused on expanding and improving the quality of its manufactured goods. For example, menʼs pumps were supplemented by womenʼs pumps, and new production of woollen hats for men and women was initiated. In 1930 Vilhelm left the management of the company and a new company Otava was established, the majority of which was already owned by the Centrokomise. Vilhelm Gutfreund retained a minority share and continued to work as an official in the Legiobank.

Mother Klára died on 7 May 1932, her remains were placed alongside her husband in the Jewish cemetery in Strakonice. At the beginning of October 1932, Vilhelm Gutfreund moved into a tenement house at 182 Katovice. He married Elisa Gruber, born on 10 April 1911 in the village of Zizers, located in the Rhine River valley in Switzerland. Together with Vilhelm she lived in Katowice from 30 December 1939. Elisa worked as a sales representative.

After the establishment of the Protectorate of Bohemia and Moravia, dark times came for the Gutfreund family. Vilhelm fell under the racial laws which he bore very hard. The cheerful young man became a very private person. Vilhelm was arrested on 17 February 1944 in his apartment in Katowice on the telephone order of Criminal Secretary Schmidt from the Gestapo in Klatovy. The arrest was carried out by Chief Constable Antonín Kaňkovský. During the arrest a radio receiver was among the confiscated items from Gutfreundsʼ apartment. From the prison in Klatovy, Vilhelm wrote to his wife on 21 February 1944. He informed her that he could only write twice a month and that the handing over of dirty laundry took place on Tuesdays and Thursdays.

On 11 March 1944 at 11.45 a.m. he was admitted to the Small Fortress in Terezín, which was a branch of Pankrác Prison. He was allocated prison number 24562. The reason for his detention and imprisonment was described as a failure to observe the regulations for the designation of Jews. On the morning of 12 April 1944, Vilhelm Gutfreund was deported to Auschwitz by a collecting transport. According to prison number 181 874, he arrived on 18 April 1944. He successfully passed the initial selection. He was subsequently sent to a branch labour camp in Sosnowiec, where he worked in a factory producing parts for cannons.

From there he sent his last letter to his wife on 17 December 1944. It has been preserved only thanks to the Kuncipáls from Katowice, who spent their lives collecting valuable historical documents and information. Mrs Kuncipálová was also a pupil of Vilhelm Gutfreund. She took German lessons with him. In 1941 he wrote a dedication to her memorial. The unique letter by Vilhelm was received by the couple after the war from the first wife of brother Leo:

„My dear Little Mouse. I hope you have both my letters of November, as well as of the 10th of this month and that you are healthy, the same as I am, fortunately. Letters and parcels are addressed to Sosnowitz, money orders must go on via Auschwitz, but please do not send me any money, I do not need any, also no clothes. I received the package from the first of this month on the 13th in order, many heartfelt thanks. Do I have any sweater with you by any chance? Please take care of your health. Please send me only as much food as you can spare, I am always worried that you will be hungry because of me and fall ill. Have a really happy Christmas and I wish you and all your closest ones a very happy New Year. With a thousand kisses from your Willi.“

On 17 January 1945, the branch labour camp was closed and the prisoners were forced to set out for a death march to Opava. On the basis of the post-war testimony of a surviving fellow prisoner, Julius Engel, it was construed that during the liquidation of the camp Vilhelm Gutfreund was knocked down by a German army car. As a result of this collision, he suffered a leg fracture. Julius Engel further testified that he and the other prisoners begged the transport escort not to shoot Vilhelm Gutfreund. This was very unusual to happen as it was common that prisoners who could not continue their march were shot dead on the spot.

In the early evening of 26 January 1945, the prisoners arrived in Jarkovice near Opava, where they spent the night on two farms. On Monday morning, the belongings of the SS guards were transported to the train by several wagons. The prisoners had to walk to the train station in Opava (Opava-East train station). The post-war testimony of the innkeeper from Jarkovice states that seven wagons were ready to leave in front of the farmhouse, and the innkeeper said that on about the fourth wagon sat a 40-year-old doctor from Sumava who had a broken leg. The innkeeper was supposed to slip the man a piece of bread and he was supposed to reply, „God will pay you for this.“

According to a record from the infirmary of the Mauthausen concentration camp from February 1945, Vilhelm Gutfreund arrived at the camp with a fractured left tibia (shinbone). His condition was critical. He was placed in a block marked Cross 40 under the prisoner number from Auschwitz. He should have received a new prison number later. However, he died after only four days.

On 28 July 1945, a surviving prisoner, Julius Engel, sent a note to Vilhelm Gutfreundʼs wife stating that her husband had perished at Mauthausen. He gave the cause of death as blood poisoning. Jaromír Šimíček, a fellow prisoner, said that the following persons walked with him on the death march: „Jiří Popper, about 18 years old, whose father was a director in Kladno, Julius Engel, 18 years old, of Jewish nationality, from Písek, and a Gutfreund, perhaps Vilém, who was about 40 years old.“

His wife Elisa left Katowice on 14 March 1947, saying that she was returning to Switzerland. The daughter-in-law of her brother Leo stated that she visited Elisa in Blatná until 1968. Brother Rudolf died in Latin America in 1943, brother Leo survived the war. He died in Pilsen in 1974. His remains were buried in the Jewish cemetery in Pilsen.

Fellow prisoner Jiří Popper alias Jiří Pavel is the older brother of the famous writer Ota Pavel. The character of Jiří Pavel appeared in the famous film called Death of the Beautiful Deer, where he was portrayed by famous contemporary director Jiří Strach. Jiří Pavel is one of the 6 surviving Czech prisoners of the Auschwitz-Opava-Mauthausen march, just like Julius Engel and Jaromír Šimíček.

On 18 April 2024, a Stolperstein (a stone for the disappeared) was jointly deposited at the last address before his arrest (Katovice 182) by the representatives of the municipality of Katovice, the CEBENA – Journey of Helplessness and Hope association, Jan Bartošek – Vice-Chairman of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic – and Petr Papoušek – Chairman of the Federation of Jewish Communities of the Czech Republic. This biography has been permanently placed on the web portal of the municipality of Katowice. The stone for disappeared Vilhelm Gutfreund is the second stone laid for the Czech prisoner of the Auschwitz-Opava-Mauthausen death march and transport. It took almost 80 years.

Vladimír Nevlud, Chairman of the CEBENA – cesta bezmoci a naděje (Journey of Helplessness and Hope association)

This biography is a part of the unique database of the traced prisoners from the Auschwitz-Opava-Mauthausen death march and transport, whose author is the chairman of the CEBENA – Journey of Helplessness and Hope association, Vladimír Nevlud. In the database of traced prisoners Vilhelm Gutfreund is listed under number 655.

Vilhelm Gutfreund byl třetím synem manželů Eduarda a Kláry. Měl bratry Lea a Rudolfa. Oba rodiče byli Židé. Otec Eduard spoluvlastnil továrnu na výrobu klobouků v Katovicích a matka Klára byla ženou v domácnosti. Rodiče se sezdali v roce 1895 v Žatci. Otec Eduard zemřel již v roce 1916. Byl pohřben na židovském hřbitově ve Strakonicích.

Katovická továrna byla ve své době proslulá v širokém okolí. Koncem 19. století do ní vstoupili společně Eduard Gutfreund, jeho bratr Otto a jejich strýc Moric Eisner. Továrna dávala práci až 100 lidem. V průběhu času se bratři rozešli se svým strýcem a továrnu vedli sami. Na konci I. světové války a po smrti Eduarda se továrna ocitla ve špatném technickém stavu a s velkými dluhy. Vdova Klára tento neutěšený stav nejdříve řešila pronájmem výrobních prostor. Po několika letech se rozhodla opětovně zahájit výrobu. K tomu bylo nutné zapůjčení velkého množství peněz, které poskytla Centrokomise. Obnovenému podniku se bohužel nedařilo a ocitl se před bankrotem, který odvrátil vstup Centrokomise do podniku.

Vilhelm Gutfreund právě úspěšně ukončil reálné gymnázium, a tak v roce 1927 vstoupil do rodinné továrny. Byl založen nový podnik Vilhelm Gutfreund a spol. Tento podnik vlastnili společně Vilhelm Gutfreund a Centrokomise. Nový podnik se převážně zaměřil na rozšíření a zvýšení kvality svého vyráběného zboží. Například pánské štumpy doplnily štumpy dámské nebo byla započata výroba dámských i pánských vlněných klobouků. V roce 1930 Vilhelm opustil vedení podniku a vznikla nová firma Otava, kterou už většinově vlastnila Centrokomise. Vilhelm Gutfreund si ponechal jen minoritní podíl a dále pracoval jako úředník Legiobanky.

Matka Klára zemřela 7. května 1932, její ostatky byly uloženy vedle manžela na židovském hřbitově ve Strakonicích. Počátkem měsíce října 1932 se Vilhelm Gutfreund přestěhoval do nájemního domu na adrese Katovice 182. Oženil se s Elisou Gruberovou, která se narodila 10. dubna 1911 ve vesničce Zizers, rozprostírající se v údolí řeky Rýn ve Švýcarsku. Společně s Vilhelmem žili v Katovicích od 30. prosince 1939. Elisa pracovala jako obchodní zástupkyně.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava nastala pro rodinu Gutfreundových doba temna. Na Vilhelma dopadly rasové zákony, které nesl velmi těžce. Z veselého mladého muže se stal velmi uzavřený člověk. Vilhelm byl zatčen 17. února 1944 ve svém bytě v Katovicích na telefonický rozkaz kriminálního tajemníka Schmidta z Gestapa v Klatovech. Zatčení provedl vrchní strážmistr Antonín Kaňkovský. V bytě byl při zatčení zabaven Gutfreundovým také radiopřijímač. Z věznice v Klatovech napsal Vilhelm 21. února 1944 své ženě. Sdělil jí, že může psát jen dvakrát měsíčně a předávání špinavého prádla probíhá v úterý a ve čtvrtek.

Jedenáctého března 1944 v 11.45 byl přijat v Malé pevnosti v Terezíně, která byla pobočkou Pankrácké věznice. Obdržel vězeňské číslo 24562. Jako důvod zadržení a věznění bylo uvedeno nedodržování předpisů označení Židů. Ráno 12. dubna 1944 byl Vilhelm Gutfreund deportován sběrným transportem do Osvětimi. Podle vězeňského čísla 181 874 sem přišel 18. dubna 1944. Úspěšně prošel prvotní selekcí. Následně byl poslán do pobočného pracovního tábora v Sosnovci, kde pracoval v továrně na výrobu součástek pro děla.

Odtud poslal 17. prosince 1944 svůj poslední dopis své ženě. Ten se zachoval jen díky manželům Kuncipálovým z Katovic, kteří celý svůj život shromažďovali cenné historické listiny a informace. Paní Kuncipálová byla zároveň žačkou Vilhelma Gutfreunda. Chodila k němu na hodiny němčiny. V roce 1941 jí napsal věnování do památníku. Unikátní dopis získali manželé po válce od první ženy bratra Lea: 

„Moje milá Myško. Doufám, že máš oba moje dopisy z listopadu, tak jako i z 10. tohoto měsíce, žes zdráva, jako jsem, bohudík i já. Na dopisy a balíčky se dává adresa Sosnowitz, peněžní poukázky musí jít dále přes Auschvitz, ale neposílej mi, prosím žádné peníze, žádné nepotřebuji, také žádný oděv. Balíček z prvního tohoto měsíce jsem 13. v pořádku obdržel, mnoho srdečných díků. Nemám u tebe nějaký svetr? Dej, prosím, pozor na své zdraví. Potravin mi, prosím, posílej jen tolik, kolik můžeš postrádat, mám pořád starost, že kvůli mně hladovíš a budeš nemocná. Prožij Vánoce opravdu šťastně a do Nového roku přeju Tobě i Vám všem mnoho štěstí. S tisícerým políbením Tvůj Willi."

Sedmnáctého ledna 1945 došlo ke zrušení pobočného pracovního tábora a vězni byli nuceni absolvovat pochod smrti do Opavy. Na základě poválečného svědectví přeživšího spoluvězně Julia Engela bylo zjištěno, že při likvidaci tábora Vilhelma Gutfreunda přejelo auto německé branné moci. V důsledku této srážky měl zlomenou nohu. Julius Engel dále vypověděl, že s dalšími vězni uprosili doprovod transportu, aby Vilhelma Gutfreunda nezastřelili. Tato skutečnost byla velmi zvláštní. Obvykle byli vězni, kteří nemohli pokračovat v pochodu, bez dalšího zastřeleni.

V podvečer dne 26. ledna 1945 vězni dorazili do Jarkovic u Opavy, kde přespali na dvou statcích. V pondělí ráno byly k vlaku několika vozy převáženy věci stráží SS. Vězni museli jít pěšky na vlakové nádraží v Opavě (vlakové nádraží Opava-východ). V poválečné výpovědi hostinského z Jarkovic stojí, že před statkem bylo připraveno sedm vozů k odjezdu a hostinský uvedl, že asi na čtvrtém voze seděl zhruba 40letý lékař ze Šumavy, který měl zlomenou nohu. Hostinský měl muži podstrčit kus chleba a ten měl odpovědět: „Pánbůh vám to zaplať.“

Dle nalezeného zápisu z ošetřovny z koncentračního tábora v Mauthausenu z února 1945 dorazil Vilhelm Gutfreund do tábora se zlomeninou levého bérce. Jeho zdravotní stav byl kritický. Byl umístěn na blok s označením kříž 40 pod vězeňským číslem z Osvětimi. Nové vězeňské číslo obdržel dodatečně. Zde o čtyři dny později zemřel.

Dne 28. července 1945 zaslal přeživší vězeň Julius Engel manželce Vilhelma Gutfreunda korespondenční lístek, ve kterém uvedl, že její manžel zahynul v Mauthausenu. Jako příčinu smrti uvedl otravu krve. Spoluvězeň Jaromír Šimíček uvedl, že s ním v pochodu smrti šly tyto osoby: „Asi osmnáctiletý Jiří Popper, jehož otec byl ředitelem v Kladně, osmnáctiletý Julius Engel židovské národnosti z Písku a nějaký Gutfreund, snad Vilém, který byl asi 40letý.“

Manželka Elisa 14. března 1947 opustila Katovice s odkazem, že se vrací zpět do Švýcarska. Snacha bratra Lea uvedla, že Elisu navštěvovala do roku 1968 v Blatné. Bratr Rudolf zemřel v roce 1943 v Latinské Americe a bratr Leo válku přežil. Zemřel v roce 1974 v Plzni. Jeho ostatky byly pohřbeny na Židovském hřbitově v Plzni.

Spoluvězeň Jiří Popper alias Jiří Pavel je starší bratr slavného spisovatele Oty Pavla. Postava Jiřího Pavla se objevila ve známém filmu Smrt krásných srnců, kde ho ztvárnil slavný současný režisér Jiří Strach. Jiří Pavel patří mezi 6 přeživších českých vězňů z pochodu Osvětim-Opava-Mauthausen. Stejně jako Julius Engel a Jaromír Šimíček.

Dne 18. dubna 2024 uložili společně kámen zmizelého na poslední adrese před zatčením (Katovice 182) Vilhelmovi Gutfreundovi zástupci městysu Katovice, spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje z.s., Jan Bartošek – místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Petr Papoušek – předseda Federace židovských obcí ČR.. Pamětní deska nebyla odkryta z důvodu nesouhlasu vlastníků předmětné nemovitosti. Tento životopis byl trvale umístěn na webovém portálu městysu Katovice. Uložený kámen zmizelého pro Vilhelma Gutfreunda je druhým kamenem pro českého vězně z pochodu a transportu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen. Trvalo to téměř 80 let.

Vladimír Nevlud, CEBENA – cesta bezmoci a naděje.

Tento životopis je součástí unikátní databáze vypátraných vězňů z pochodu a transportu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen, jejímž autorem je předseda spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje z.s. Vladimír Nevlud. V databázi vypátraných vězňů je Vilhelm Gutfreund veden pod číslem 655.

Vilhelm Gutfreund war der dritte Sohn der Eheleute Eduard und Klara. Er hatte zwei Brüder, Leo und Rudolf. Beide Eltern waren Juden. Sein Vater Eduard war Miteigentümer einer Hutfabrik in Katovice und seine Mutter Klára war Hausfrau. Die Eltern heirateten im Jahre 1895 in Žatec. Sein Vater Eduard starb schon im Jahre 1916. Er wurde auf dem Jüdischen Friedhof in Strakonice beerdigt.

Die Fabrik in Katovice war zu ihrer Zeit in weiter Umgebung berühmt. Ende des 19. Jahrhunderts traten Eduard Gutfreund, sein Bruder Otto und ihr Onkel Moric Eisner gemeinsam in die Fabrik ein. Die Fabrik gab bis zu 100 Menschen Arbeit. Im Laufe der Zeit trennten sich die Brüder von ihrem Onkel und führten die Fabrik allein. Am Ende des Ersten Weltkriegs und nach dem Tod von Eduard befand sich die Fabrik in einem schlechten technischen Zustand und hatte hohe Schulden. Die Witwe Klára löste diesen unerfreulichen Zustand zunächst durch die Vermietung der Produktionsräume. Einige Jahre später entschied sie sich zur erneuten Wiederaufnahme der Produktion. Dazu musste ein großer Geldbetrag geliehen werden, welcher von der Centrokomise (Zentralkommission - Finanzinstitution) zur Verfügung gestellt wurde. Das erneuerte Unternehmen hatte leider keinen Erfolg und stand vor dem Bankrott, welcher durch den Eintritt der Centrokomise in das Unternehmen abgewendet wurde.

Vilhelm Gutfreund hatte gerade das Realgymnasium erfolgreich abgeschlossen und trat daher im Jahre 1927 in das elterliche Unternehmen ein. Es wurde ein neues Unternehmen unter dem Namen Vilhelm Gutfreund & Co. gegründet. Dieses Unternehmen befand sich im gemeinsamen Eigentum von Vilhelm Gutfreund und der Centrokomise. Das neue Unternehmen konzentrierte sich vor allem auf die Erweiterung und Erhöhung der Qualität seiner hergestellten Waren. So wurden z. B. Pumps für Damen mit Pumps für Herren ergänzt bzw. es wurde die Produktion von Damen- und Herrenhüten aus Wolle aufgenommen. Im Jahr 1930 verließ Vilhelm die Geschäftsleitung und es entstand die neue Firma Otava, die schon mehrheitlich im Eigentum der Centrokomise stand. Vilhelm Gutfreund behielt nur einen Minderheitsanteil und arbeitete weiter als Angestellter der Legiobank.

Seine Mutter Klára starb am 7. Mai 1932, ihre sterblichen Überreste wurden neben ihrem Ehemann auf dem Jüdischen Friedhof in Strakonice beigesetzt. Zu Beginn des Monats Oktober 1932 zog Vilhelm Gutfreund in ein Mietshaus unter der Adresse Katovice 182 um. Er heiratete Elisa Gruberová, die am 10. April 1911 in dem im Rheintal liegenden Dorf Zizers in der Schweiz geboren wurde. Vilhelm und sie lebten ab dem 30. Dezember 1939 zusammen in Katovice. Elisa arbeitete als Handelsvertreterin.

Nach Entstehung des Protektorats Böhmen und Mähren begann für die Familie Gutfreund eine dunkle Zeit. Für Vilhelm galten die Rassengesetze, die er sehr schwer ertrug. Aus dem fröhlichen jungen Mann wurde ein sehr verschlossener Mensch. Vilhelm wurde am 17. Februar 1944 auf telefonischen Befehl des Kriminalsekretärs Schmidt von der Gestapo Klatovy verhaftet. Die Verhaftung erfolgte durch Oberwachtmeister Antonín Kaňkovský. Bei der Verhaftung von Gutfreund wurde in der Wohnung auch ein Radioapparat beschlagnahmt. Aus dem Gefängnis Klatovy schrieb Vilhelm am 21. Februar 1944 an seine Frau. Er teilte ihr mit, dass er nur zweimal im Monat schreiben dürfe und die Abgabe der Schmutzwäsche dienstags und donnerstags stattfinden würde.

Am 11. März 1944 um 11.45 Uhr wurde er in die Kleinen Festung Terezín, die eine Außenstelle des Gefängnisses Prag-Pankrác war, eingewiesen. Er erhielt die Häftlingsnummer 24562. Als Grund seiner Verhaftung und Inhaftierung wurde die Nichteinhaltung der Kennzeichnungsvorschriften für Juden angegeben. Am Morgen des 12. April 1944 wurde Vilhelm Gutfreund mit einem Sammeltransport nach Auschwitz deportiert. Laut Häftlingsnummer 181874 traf er am 18. April 1944 hier ein. Er durchlief die Erstselektion erfolgreich. Anschließend wurde er in das Zweig-Arbeitslager Sosnowiec geschickt, wo er in einer Fabrik zur Herstellung von Geschützbauteilen arbeitete.

Von dort schrieb er am 17. Dezember 1944 seinen letzten Brief an seine Frau. Dieser blieb nur dank der Eheleute Kuncipál aus Katovice, welche ihr ganzes Leben lang wertvolle historische Urkunden und Informationen sammelten, erhalten. Frau Kuncipálová war gleichzeitig eine Schülerin von Vilhelm Gutfreund. Sie nahm bei ihm Deutschstunden. Im Jahr 1941 schrieb er ihr eine Widmung in ihr Poesiealbum. Den einzigartigen Brief erhielten die Eheleute nach dem Krieg von der ersten Frau seines Bruders Leo:

„Meine herzensliebe Maus. Ich hoffe Dich im Besitz meiner beiden Briefe vom November sowie vom 10. dieses Monats, ich hoffe, Du bist gesund, so wie auch ich es gottseidank bin. Auf Briefen und Päckchen muss die Adresse Sosnowitz angegeben werden, Geldanweisungen müssen weiter über Auschwitz laufen, aber schick mir bitte kein Geld, ich brauche keins, auch keine Kleidung. Das Päckchen vom ersten dieses Monats habe ich am 13. gut erhalten, vielen herzlichen Dank. Habe ich noch einen Pullover bei Dir? Achte bitte auf Deine Gesundheit. Schick mir bitte nur so viele Lebensmittel, wie Du entbehren kannst, ich mache mir ständig Sorgen, dass Du wegen mir hungerst und krank wirst. Verbringe die Weihnachtsfeiertage recht froh, für das Neue Jahr wünsche ich Dir und Euch allen viel Glück. Mit tausend Küssen Dein Willi.“

Am 17. Jänner 1945 erfolgte die Auflösung des Zweig-Arbeitslagers und die Häftlinge wurden gezwungen, sich auf einen Todesmarsch nach Opava zu begeben. Auf Grundlage einer Zeugenaussage des überlebenden Mithäftlings Julius Engel nach dem Krieg wurde festgestellt, dass Vilhelm Gutfreund bei der Auflösung des Lagers von einem Auto der Deutschen Wehrmacht überfahren wurde. Infolge dieses Zusammenstoßes brach er sich das Bein. Julius Engel sagte weiter aus, dass er mit weiteren Häftlingen die Transportbegleitung bat, Vilhelm Gutfreund nicht zu erschießen. Dies war sehr außergewöhnlich. Normalerweise wurden Häftlinge, die den Marsch nicht fortsetzen konnten, ohne Weiteres erschossen.

In der Abenddämmerung am 26. Jänner 1945 trafen die Häftlinge in Jarkovice bei Opava ein, wo sie auf zwei Gutshöfen übernachteten. Am Montag früh wurden mehrere Wagen zum Zug gebracht, die mit Sachen der SS-Wachmannschaft beladen waren. Die Häftlinge mussten zu Fuß zum Bahnhof in Opava gehen (Bahnhof Opava-východ). In einer Aussage des Gastwirts von Jarkovice, die dieser nach dem Krieg zu Protokoll gab, steht, dass vor dem Gutshof sieben Wagen zur Abfahrt vorbereitet waren und dass auf dem vierten Wagen ein ungefähr 40 Jahre alter Arzt aus dem Böhmerwald (Šumava) saß, der ein gebrochenes Bein hatte. Der Gastwirt konnte dem Mann ein Stück Brot zustecken und dieser konnte antworten: „Der Herrgott möge es Ihnen vergelten.“

Gemäß einem aufgefundenen Protokoll aus der Ambulanz des Konzentrationslagers Mauthausen von Februar 1945 traf Vilhelm Gutfreund mit einem gebrochenen linken Unterschenkel im Lager ein, sein Gesundheitszustand war kritisch. Er wurde im Block mit der Bezeichnung Kreuz 40 unter der Häftlingsnummer aus Auschwitz untergebracht. Eine neue Häftlingsnummer erhielt er nachträglich. Hier starb er vier Tage später.

Am 28. Juli 1945 schickte der überlebende Häftling Julius Engel der Ehefrau von Vilhelm Gutfreund eine Postkarte, auf der er schrieb, dass ihr Ehemann in Mauthausen umgekommen sei. Als Todesursache führte er Blutvergiftung an. Der Mithäftling Jaromír Šimíček gab an, dass folgende Personen mit ihm zusammen auf dem Todesmarsch waren: „Der ungefähr achtzehnjährige Jiří Popper, dessen Vater Direktor in Kladno war, der achtzehnjährige Julius Engel jüdischer Nationalität aus Písek und ein gewisser Gutfreund, ich denke er hieß mit Vornamen Vilém, der ungefähr 40 Jahre alt war.“

Seine Ehefrau Elisa verließ am 14. März 1947 Katovice unter Hinweis darauf, in die Schweiz zurückzukehren. Die Schwiegertochter seines Bruders Leo gab später an, dass sie Elisa bis zum Jahr 1968 in Blatná besuchte. Sein Bruder Rudolf starb im Jahr 1943 in Südamerika und sein Bruder Leo überlebte den Krieg. Er starb im Jahr 1974 in Plzeň. Seine sterblichen Überreste wurden auf dem Jüdischen Friedhof in Plzeň beigesetzt.

Der Mithäftling Jiří Popper alias Jiří Pavel war der ältere Bruder des berühmten Schriftstellers Ota Pavel. Die Gestalt von Jiří Pavel erschien in dem bekannten Film Der Tod der schönen Rehböcke, in dem er von dem berühmten zeitgenössischen Regisseur Jiří Strach dargestellt wurde. Jiří Pavel gehörte zu den sechs überlebenden tschechischen Häftlingen des Todesmarsches Auschwitz-Opava-Mauthausen. Ebenso wie Julius Engel und Jaromír Šimíček.

Am 18. April 2024 wurde an der letzten Adresse Vilhelm Gutfreunds vor der Verhaftung (Katovice 182) durch einen Vertreter der Marktgemeinde Katovice, den Verein CEBENA – cesta bezmoci a naděje (CEBENA – Weg der Ohnmacht und Hoffnung z.s.), Jan Bartošek, stellvertretender Vorsitzender der Abgeordnetenversammlung des Parlaments der Tschechischen Republik, und Petr Papoušek, Vorsitzender der Vereinigung der Jüdischen Gemeinden in der Tschechischen Republik, ein „Stein des Verschwundenen“ (Stolperstein) gesetzt. Eine Gedenktafel wurde wegen der Nichtzustimmung der Eigentümer der betreffenden Immobilie nicht enthüllt. Dieser Lebenslauf wurde dauerhaft auf dem Webportal der Marktgemeinde Katovice eingestellt. Der verlegte „Stein des Verschwundenen“ (Stolperstein) für Vilhelm Gutfreund ist der zweite Stein für einen tschechischen Häftling des Todesmarsches und -transports Auschwitz-Opava-Mauthausen. Das dauerte fast 80 Jahre.

Vladimír Nevlud, Verein „CEBENA – cesta bezmoci a naděje“ (CEBENA – Weg der Ohnmacht und Hoffnung z.s.)

Dieser Lebenslauf ist Bestandteil einer einzigartigen Datenbank der ermittelten Häftlinge des Todesmarsches und -transports Auschwitz-Opava-Mauthausen. Sein Autor ist der Vorsitzende des Vereins CEBENA – cesta bezmoci a naděje, Vladimír Nevlud. In der Datenbank der ermittelten Häftlinge wird Vilhelm Gutfreund unter der Nummer 655 geführt.