Jaroslav Sekyrka 1921 - 1942 Edit

Jaroslav Sekyrka wurde am 18. Oktober 1921 in Jílové bei Praha als Sohn von Jaroslav Sekyrka und Anna Horníková geboren.

Jaroslav Sekyrka, Drechsler von Beruf, war als Leiter einer illegalen Jugendgruppe in Libeň tätig, die sich „Kommunistischer Verband der jungen Generation“ nannte. Er beteiligte sich an der Vervielfältigung von Flugblättern, verteilte Rudé právo[1] und beschaffte Waffen.

Im Jahre 1939 begann er, im Werk von Ingenieur Štancl zu arbeiten, der zu den bedeutenden tschechischen Widerstandskämpfern zählte und Miteigentümer einer Fabrik zur Herstellung von Metallwaren im Prager Stadtteil Žižkov war. Neben der tatsächlichen Produktion unterstützte diese Fabrik Familien verhafteter und zu Tode gefolterter Menschen mit finanziellen Mitteln. Im Widerstand tätige Personen fanden hier einen Deckberuf. In der Fabrik wurden Flugblätter vervielfältigt. Zu dieser Zeit war hier auch ein weiterer tschechoslowakischer Widerstandskämpfer, Emilian Kobrle, aktiv. Im Jahre 1941 stieß auch Zdeněk Dejl zu der Gruppe.

In ihrer ersten Tätigkeitsphase widmete sich die Gruppe der Beschaffung von legalen Wohnungen sowie gefälschten Dokumenten und widmete sich dem Aufbau eines Netzwerks, das Widerstandskämpfer über die Grenze ins Ausland bringen sollte. In einer weiteren Phase beschäftigte sich die Gruppe vor allem mit nachrichtendienstlicher Tätigkeit zugunsten der Sowjetunion. Sie sammelte Material über die Tätigkeit der Besatzer und sandte sie an die nachrichtendienstliche Abteilung des Generalstabs der Roten Armee. Ab Sommer 1940 bemühte sich die Gruppe, Material herzustellen, das für Sabotagetätigkeiten verwendet werden könnte.

Nach dem Fall Frankreichs entstand der Plan, die Überlandleitung Ervěnice–Praha zu zerstören, was eine teilweise Unterbrechung der Stromzufuhr in die Hauptstadt bewirken sollte. Die Gruppe bemühte sich einige Male, den Plan zu verwirklichen, immer unter der technischen Aufsicht von Ing. Štancl. Nach einigen Versuchen sollte er am 15. Oktober 1941 tatsächlich realisiert werden. Doch zu dieser Aktion kam es nicht mehr, weil Štancl am Abend desselben Tages verhaftet wurde. Angesichts des verhängten Standrechts nahmen die Ereignisse einen schnellen Verlauf. Es ist sehr schwierig, genau festzustellen, wie viele Personen an diesem Tag verhaftet wurden. Verschiedenen Aussagen zufolge verhielten sich die Verhafteten tapfer und nahmen jegliche Schuld auf sich, wodurch sie viele weitere Leben verschont haben.

Am 28. November 1941 wurden nicht nur Štancl, sondern auch Otakar Runa, ein talentierter Ingenieur und eine bedeutende Persönlichkeit innerhalb der politischen linken Studentenschaft der zweiten Hälfte der 1930er-Jahre, in Kobylisi[2] erschossen. Auch die bereits erwähnten Emil Kobrle, Bohumil Kuchař und Jiří Stricker wurden ermordet; Stricker wurde – im Unterschied von den anderen – gehängt. Bei dieser Art von Hinrichtung spielte sicherlich seine jüdische Herkunft eine Rolle.

Jaroslav Sekyrka wurde am 20. Oktober 1941 am Fabrikgelände von der Gestapo festgenommen, im Petschek-Palais[3] verhört und bis zum 12. Jänner 1942 im Gefängnis Pankrác inhaftiert. Von dort wurde er nach Theresienstadt überstellt und in weiterer Folge am 6. Februar 1942 ins Konzentrationslager Mauthausen transportiert. Hier erkrankte er an Ruhr – und statt behandelt zu werden, wurde er am 7. März 1942 um 7.40 Uhr mit einer Injektion getötet.

Am selben Tag wurde in Mauthausen der 17-jährige Miroslav Svoboda getötet, Sohn des späteren tschechoslowakischen Präsidenten Ludvík Svoboda.

Hana Mahmoud

Hana Mahmoud, geb. 1980, hat Internationale Beziehungen und Diplomatie in Prag studiert. Sie hat in den Botschaften Indiens, der Syrischen Arabischen Republik und der Arabischen Republik Ägypten gearbeitet. Gegenwärtig arbeitet sie in der Botschaft Südafrikas und interessiert sich für internationale Beziehungen und Politik, vor allem im Nahen Osten.

Jaroslav Sekyrka was born on 18 October 1921 in Jílové u Prahy as the son of Jaroslav Sekyrka and Anna Horníková.

Jaroslav Sekyrka, a turner by trade, was active as leader of an illegal youth group in Libeň known as the ‘Communist Union of the Young Generation’. He contributed to the printing of pamphlets, distributed Rudé právo[1] and procured weapons.

In 1939 he began to work in the factory of Mr. Štancl, an engineer, who was one of the most important Czech resistance fighters and was the co-owner of a metalware factory in the Prague district of Žižkov. In addition to its official production, this factory provided funds to support the families of people who had been arrested or tortured to death. People working in the resistance were given a cover job here. Pamphlets were printed in the factory. Another Czechoslovakian resistance fighter, Emilian Kobrle, was also active there at this time. In 1941 Zdeněk Dejl also joined the group.

In its first phase of activity, the group focused on the procurement of legal apartments, forged documents and the development of a network intended to transport resistance fighters across the Czechoslovakian border. In a later phase the group was principally active in providing intelligence to the Soviet Union. It collected material about the activities of the occupiers and sent it to the intelligence department of the general staff of the Red Army. From summer 1940 the group endeavoured to produce materials that could be used for sabotage purposes.

After the fall of France it came up with a plan to destroy the Ervěnice-Prague overhead power cable with the intention of partially disrupting the electricity supply to the capital. The group tried several times to implement the plan, always under Štancl’s technical supervision. After several attempts, the plan was due to be fully executed on 15 October 1941. But this action never happened, because Štancl was arrested on that very evening. Under the martial law then in force, events took a rapid course. It is difficult to find out exactly how many people were arrested on this day. According to various accounts, those arrested conducted themselves bravely and accepted full responsibility for themselves, saving many other lives.

On 28 November 1941 not only Štancl, but also Otakar Runa, a talented engineer and an important figure within the left-wing student body in the late 1930s, were shot dead in Kobylisi.[2] Emil Kobrle, Bohumil Kuchař and Jiří Stricker, mentioned above, were murdered; Stricker – in contrast to the others – was hanged. His Jewish origins must have played a role in the choice of this type of execution.

On 20 October 1941 Sekyrka was arrested by the Gestapo on the factory premises. He was interrogated at the Petschek Palace[3] and incarcerated in the Pankrác prison until January 1942. From there he was transferred first to Theresienstadt and then, on 6 February 1942, to the Mauthausen concentration camp. Here he contracted dysentery – and instead of receiving treatment he was killed at 7.40am on 7 March 1942 by means of an injection.

On the same day, the 17-year-old Miroslav Svoboda, son of the future Czechoslovakian president Ludvík Svoboda, was also killed in Mauthausen.

Hana Mahmoud

Translation into English: Joanna White

Jaroslav Sekyrka se narodil 18.10.1921v Jílovém u Prahy Jaroslavu Sekyrkovi a Anně Horníkové.

Jaroslav Sekyrka, povoláním soustružník, působil jako vedoucí ilegální skupiny mládeže v Libni, nazvané Komunistický svaz mladé generace a spolupracoval se členy skupin komunistické strany. Zúčastňoval se rozmnožování letáků, kolportoval Rudé právo a opatřoval zbraně.

V roce 1939 přichází pracovat do závodu Ing. Štancla, který patřil k významným českým odbojářům a byl spolumajitelem továrny na kovové zboží na pražském Žižkově. Kromě skutečné výroby tento závod poskytoval peníze pro podporu rodin zatčených a umučených osob. Krycí zaměstnání zde našli i ti, kteří pracovali v odboji. V továrně se rozmnožovaly letáky. V této době zde působí také další český odbojář Emilian Kobrle. V roce 1941 se ke skupině přidal i Zdeněk Dejl.

Skupina se ve svém prvním období věnovala opatřování ilegálních bytů, falešných dokladů a budování linky pro přechod odbojářů do zahraničí. V další etapě se pak zabývala zejména zpravodajskou činností ve prospěch Sovětského svazu. Shromažďovala materiál o činnosti okupantů a tyto zprávy zasílala zpravodajskému oddělení generálního štábu Rudé armády. Od léta 1940 se pokoušela o výrobu materiálu, který by mohl být využit k sabotážím.

Po pádu Francie se zrodil plán na zničení dálkového elektrického vedení Ervěnice-Praha, který měl způsobit částečné přerušení dodávek proudu do hlavního města.

O uskutečnění plánu se pokoušeli několikrát, vždy pod technickým dohledem Ing. Štancla. Po několika pokusech měl být dne 15. 10. 1941 opravdu realizován. K této akci však nedošlo, neboť byl Štancl, večer téhož dne, zatčen. Vzhledem ke stannému právu měly události velmi rychlý spád. Je velmi těžké určit, kolik bylo v ten den zatčeno osob, ale podle jejich spolupracovníků prokázali zatčení statečnost a veškerou vinu brali na sebe, čímž ušetřili mnoho dalších životů.

Dne 28. 11. 1941 byli v Kobylisích zastřeleni nejen Štancl, ale i nadaný inženýr a výrazná osobnost levicového studentstva druhé poloviny třicátých let Otakar Runa, již jednou zmíněný Emil Kobrle, Bohumil Kuchař a Jiří Stricker, který byl na rozdíl od ostatních oběšen. Ve způsobu popravy hrál jistě roli jeho židovský původ.

Jaroslav Sekyrka byl zatčen gestapem v továrně dne 20. 10. 1941. Byl vyslýchán v Petschkově paláci a vězněn na Pankráci do 12. 1. 1942. Odtud byl převezen do Terezína a následně transportován do koncentračního tábora Mauthausen dne  6.2.1942. Zde onemocněl úplavicí a místo léčení byl usmrcen injekcí dne 7. 3. 1942 v 7.40 hod.

Téhož dne byl v Mauthausenu usmrcen sedmnáctiletý Miroslav Svoboda, syn budoucího československého prezidenta Ludvíka Svobody. 

Hana Mahmoud