Vladimír Bergauer 1898 - 1942 Edit

Vladimír Bergauer wurde in einer Apothekerfamilie tschechischer Nationalität und römisch-katholischen Glaubens geboren. 1917 absolvierte er ein Gymnasium in Písek, im Wintersemester 1917/1918 begann er, an der Tschechischen-Medizinischen Fakultät der Karl-Ferdinands-Universität in Prag Medizin zu studieren. Es gelang ihm, im Rahmen der letzten Musterungen zur österreichisch-ungarischen Armee nicht eingezogen zu werden. Im Jahre 1923 beendete er das Medizinstudium. Trotz erfolgreicher Habilitation (1928) und einigen Vorschlägen zur Ernennung zum außerordentlichen Professor in den Jahren 1931 bis 1939, blieb er bis 1939 Assistent am Institut für allgemeine Biologie. Im Jahre 1934 wurde er zum letzten Direktor des Tschechischen Instituts für Nationale Eugenik an der tschechischen Medizinischen Fakultät in Prag ernannt. Er beschäftigte sich mit der Erforschung des Alterns und knüpfte an dieses Thema später mit weiteren serologischen und Hormonstudien an; er widmete sich auch sexuellen Fragen. Anfang der 1930er-Jahre fasste er die erlangten Erkenntnisse in seiner größten und eigentlich auch einzigen publizierten Monographie Sexuální biologie (Sexualbiologie, Prag 1931) zusammen. Im Jahre 1934 übernahm er als Koautor des zweiten Teils die Redaktion des ursprünglichen tschechischen Kompendiums Obecná biologie (Allgemeine Biologie, Prag 1934, später erschien es in drei Neuauflagen). Dank seiner Konzeption und übersichtlicher Gliederung wurde seine Publikation im darauffolgenden Jahrzehnt zum grundlegenden Lehrbuch für Medizinstudenten.

Nach der Schließung der tschechischen Hochschulen im November 1939 wirkte Vladimír Bergauer für kurze Zeit als Abteilungsvorstand des damals neu gegründeten Instituts für Nationale Biologie und Eugenik, das dem Protektoratsministerium für Soziales und Gesundheitsverwaltung unterstand. Nach der Schließung dieses Instituts durch die Prager Gestapo im Juni 1941 war er als wissenschaftlicher Mitarbeiter an der Psychiatrischen Klinik angestellt. In dieser Zeit begann er, im Widerstand tätig zu sein. Zunächst leistete er seinen Bekannten Hilfe beim Verlassen des Landes. Mit größter Wahrscheinlichkeit engagierte er sich im Rahmen des illegalen, mit der damaligen Masaryk-Liga gegen Tuberkulose verbundenen Netzwerkes. Später versteckte er auch einen englischen Piloten, der nach und nach von einer ganzen Reihe von Personen versteckt wurde, unter anderem auch von dem kinderlosen Ehepaar Bergauer. Schließlich wurde dem Piloten das Übertreten der Protektoratsgrenze nach Österreich gesichert.

Als er später versuchte, aus Österreich ins Protektorat zurückzukehren, wurde er an der Grenze wegen Unstimmigkeiten in seinen Dokumenten festgenommen. Während der Verhöre gab er die Namen jener preis, die ihn versteckt hatten. Nach der Verhaftung wurden diese vier Monate lang in der Untersuchungshaftanstalt in Prag-Pankrác festgehalten und verhört. An deren Ende wurde Vladimír Bergauer gemeinsam mit seiner Frau Markéta Bergauerová durch das deutsche Standesgericht in Prag zum Tode verurteilt. Beide wurden einer 264 Männer, Frauen und Kinder zählenden Gruppe zugeteilt, die in Verbindung mit dem Attentat auf den stellvertretenden Reichsprotektor Reinhard Heydrich (1904–1942) gebracht wurde. Sie wurden als Angehörige von Fallschirmspringern oder jener, die geholfen hatten, sie zu verstecken, verhaftet und nach Mauthausen abtransportiert.

Am 24. Oktober 1942 wurde das Ehepaar Bergauer in der Zeit zwischen neun Uhr morgens und sechs Uhr abends mit größter Wahrscheinlichkeit erschossen und ihre Körper verbrannt. Vladimír Bergauer war 44 Jahre alt.

Nach Kriegsende wurde er mit der tschechischen Medaille für Verdienste in memoriam ausgezeichnet und im März 1946 posthum zum außerordentlichen Professor der allgemeinen Biologie ernannt, was einen Monat später per acclamationem bestätigt wurde. Die eigentliche Nominierung fand jedoch erst zwei Jahre später (1948) statt.

Michal V. Šimůnek

Michal V. Šimůnek ist Historiker und wissenschaftlicher Mitarbeiter in der Abteilung für Wissenschaftsgeschichte des Instituts für Zeitgeschichte der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik in Prag. Er beschäftigt sich mit der Medizin- und Biologiegeschichte in Böhmen und Mähren im 20. Jahrhundert.

Aus dem Tschechischen von Jana Starek

---  

Nicht einmal 100 Jahre ist diese schlimme Zeit her… Ich schreibe diese Worte als Andenken für alle Menschen, die in Mauthausen und anderen Konzentrationslagern verstorben sind. Möge uns so eine schlimme Zeit nicht nochmal passieren in Österreich, und auch in keinem anderen Land. Ich selbst habe keine Vorfahren in einem KZ verloren, und trotzdem will ich heute für alle Opfer und Angehörige beten und Ihnen gedenken. Was diesen Menschen passiert ist und was Sie durchmachen mussten will man keinem wünschen. Ich hoffe, dass jeder aus der Geschichte gelernt hat und sowas nicht mehr passieren wird, egal in welchem Land und aus welchem Grund.

Sophia Roth, BRG Hallein

Vladimír Bergauer was born the son of a pharmacist. He was of Czech nationality and Roman Catholic faith. In 1917 he completed his secondary education at a grammar school in Písek and in the 1917/18 winter semester he began to study medicine at the Czech Faculty of Medicine at the Charles Ferdinand University in Prague. He was able to avoid the last rounds of conscription into the Austro-Hungarian army. He completed his medical studies in 1923. Despite a successful habilitation (1928) and receiving several nominations for appointments as a senior lecturer in the period 1931 to 1939, he remained an assistant at the Institute for General Biology until 1939. In 1934 he was appointed the last director of the Czech Institute for National Eugenics at the Czech Faculty of Medicine in Prague. He worked on research into ageing and built on this subject later with further studies in serology and hormones; he also researched issues of sexuality. In the early 1930s he condensed the insights he had gained into his longest – and in fact, only published – monograph, Sexuální biologie (Sexual Biology) (Prague 1931). In 1934, as co-author of the second volume, he edited the original Czech compendium Obecná biologie (General Biology) (Prague 1934, later reprinted in three new editions). Thanks to his conception and clear structuring, the publication would go on to become an essential textbook for medical students over the following decade.

After the closure of the Czech universities in November 1939, Vladimír Bergauer worked for a short time as departmental chair of the then newly-established Institute for National Biology and Eugenics, which was under the authority of the Protectorate Ministry of Social and Health Administration. After the Institute was shut down by the Prague Gestapo in June 1941, he was hired as a scientific employee of the former Psychiatric Clinic. In this period he started to become active in the resistance. Initially, he assisted acquaintances who wanted to leave the country. In all probability he worked as part of the illegal network associated with the Masaryk League against Tuberculosis. Later he also concealed a British pilot, who was hidden by a long succession of people, including by Bergauer and his wife, who had no children. Ultimately a route was secured for him to cross the Protectorate border into Austria.

When the pilot later attempted to return from Austria to the Protectorate, he was arrested at the border because of irregularities in his papers. During his interrogation he revealed the names of those who had hidden him. After their arrest they were detained and interrogated for four months of investigative custody in the Pankrác prison in Prague, at the end of which Vladimír Bergauer and his wife were condemned to death by the German summary court in Prague. They were part of a group of 264 men, women and children connected to the attack on Acting Reich Protector Reinhard Heydrich (1904–1942). They had been arrested as relatives of the paratroopers or of those who had helped to conceal them, and transported to Mauthausen.

It is most likely that the Bergauers were shot and their bodies cremated between 9am and 6pm on 24 October 1942. Vladimír Bergauer was 44 years old.

After the end of the war he was awarded the Czech medal for merit in memoriam and in March 1946 posthumously appointed senior lecturer in general biology, which was confirmed by acclamation one month later. The actual appointment only took place two years later (1948).

Michal V. Šimůnek

Translation into English: Joanna White

Narodil se v lékárnické rodině; byl české národnosti a římsko-katolického vyznání. Po absolvování píseckého gymnázia (1917), zahájil v zimním semestru akademického roku 1917–18 studium medicíny na české Lékařské fakulty (dále jen LF) Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze; podařilo se mu vyhnout posledním odvodům do rakousko-uherské armády. Lékařská studia úspěšně zakončil roku 1923. Až do roku zůstal, i přes úspěšnou habilitaci (1928) a několik návrhů na jmenování mimořádným profesorem z let 1931–39, asistentem na Ústavu pro obecnou biologii až do uzavření českých vys okých škol v listopadu 1939. Roku 1934 se po Růžičkově úmrtí stal posledním ředitelem Čs. ústavu pro národní eugeniku při české LF v Praze. Věnoval se problematice stárnutí a později na tuto problematiku navázal dalšími sérologickými a hormonálními studiemi; věnoval se rovněž otázkám sexuálním. Získané poznatky na počátku 30. let 20. století shrnul ve své největší a vlastně i jediné tiskem publikované samostatné monografické práci, Sexuální biologii (Praha 1931). Roku 1934 jako spoluautor převzal druhého dílu původního českého kompendia Obecné biologie (Praha 1934, později vyšla ve třech reedicích). Díky své koncepci a přehlednému uspořádání se v následujícím desetiletí stala základním učebním textem pro studenty medicíny.

Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 krátce působil jako přednosta oddělení v tehdy nově založeném Ústavu pro národní biologii a eugeniku, který spadal pod protektorátní Ministerstvo sociální a zdravotní správy. Po uzavření tohoto ústavu pražským gestapem v červnu 1941 byl zaměstnán jako odborný pracovník na někdejší psychiatrické klinice. Zároveň se zapojil do odbojové činnosti. Nejdříve pomáhal při odchodu za hranice svým známým. S největší pravděpodobností se zapojil do ilegální sítě napojené na bývalou Masarykovu ligu proti tuberkulose. Poz ději ukrýval rovněž anglického letce, majora britského královského letectva R. B. Littledaleho. V jeho skrývání se postupně vystřídala celá řada osob, mimo jiné také právě bezdětní manželé Bergauerovi. Nakonec mu byl zajištěn přechod přes protektorátní hranice do Rakouska. Když se odtud později pokusil vrátit zpět do protektorátu, byl po přejezdu hranic kvůli nesrovnalostem v dokladech zatčen a při výsleších vypověděl jména těch, kteří jej skrývali. Po zatčení na ně čekaly dlouhé čtyři měsíce výslechů a věznění ve vazební věznici v Praze-Pankráci, na jejichž konci byl V. Bergauer spolu se svou ženou německým stanným soudem v Praze odsouzen k trestu smrti. Oba byli začleněn i do skupiny 284 mužů, žen a dětí, kteří byli zatčeni v souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1904–1942) jako příslušníci rodin parašutistů nebo těch, kdo je pomáhali ukrýt. Dne 24. října 1942 byli manželé Bergauerovi v době od devíti hodin ráno do šesti večer s největší pravděpodobností zastřeleni a jejich těla následně spálena. V. Bergauerovi bylo čtyřiačtyřicet let.

Po skončení války byl vyznamenán čs. medailí za zásluhy in memoriam a v březnu 1946 byl jmenování mimořádným profesorem obecné biologie in memoriam, jenž byl o měsíc později schválen aklamací. Samotné jmenování nicméně proběhlo až o dva roky později (1948).

Michal V. Šimůnek