Jan Florian 1897 - 1942

Narozen 24.11.1897 v Brno
Zemřel 7.5.1942 v Mauthausen

Biografie

Studoval na prvním českém státním gymnáziu v Brně a po maturitě byl odveden do c. a k. armády. Za první světové války bojoval na italské frontě a po návratu do vlasti začal studovat chemii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Již po roce však přestoupil na Lékařskou fakultu téže univerzity. Brzy na sebe upozornil svým talentem a stal se asistentem profesora Františka Karla Studničky (1870-1955) na histologickém ústavu. Současně působil na kožní klinice u profesora Antonína Trýba (1884-1960). Po úspěšné promoci 16. prosince 1925 zůstal pracovat na fakultě a již po dvou letech se habilitoval. V letech 1930-1933 působil Jan Florian na embryologickém ústavu profesora J. P. Hilla v londýnské University College. Zveřejnil zde několik vědeckých studií a postupně se stal mezinárodně uznávanou autoritou v oborech histologie a embryologie.

Po návratu do Československa byl Jan Florian 28. února 1933 jmenován mimořádným profesorem na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde stál u zrodu samostatného histologického a embryologického ústavu. O tři roky později následovalo jmenování mimořádným profesorem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Tehdy již patřil mezi přední světové osobnosti svého vědního oboru. Dne 1. ledna 1937 byl ustanoven řádným profesorem a jeho vědecká kariéra tak dosáhla vrcholu. Celkem publikoval 33 původních vědeckých prací včetně monografie Od prvoka k člověku (1939).

Jan Florian se 27. února 1926 oženil s Helenou rozenou Ondrovou. Manželům se 21. června 1928 narodila jediná dcera Helena. 

Po mnichovské konferenci koncem září 1938 a odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu se profesor Florian začal pravidelně setkávat se skupinou pedagogů z Masarykovy univerzity. Během těchto schůzek se prodiskutovávaly politické události a šlo vlastně o opoziční hnutí vůči tehdejší politice druhé Československé republiky. Účastníci schůzek se po okupaci českých zemí 15. března 1939 zapojili do odbojových aktivit. Profesor Florian spolupracoval s rezistenční organizací Obrana národa a zajišťoval finanční prostředky pro odboj. Zároveň však stále vědecky působil a pro akademický rok 1939-1940 byl zvolen děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Po uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939 podal oficiální protest vůči tomuto kroku. Nejvýznamnější fáze Florianova zapojení do protinacistické rezistence je pak spjata s tzv. Moravskou pětkou. Jednalo se o koordinační výbor moravského odboje, který vznikl v průběhu března 1941. Profesor Florian se podílel zejména na zpravodajské činnosti a často navštěvoval Prahu, kde předával poznatky získané příslušníky odboje na Moravě. Mimoto vyráběl společně s profesorem PhDr. Vladimírem Grohem (1895-1941) destrukční prostředek určený k poškozování ložisek u železničních vagónů. Po zahájení války mezi Německem a Sovětským svazem 22. června 1941 začal Florian budovat ilegální organizaci sdružující vysokoškolské pedagogy a další příslušníky inteligence. Podařilo se mu kontaktovat a zapojit do práce řadu učitelů z Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického, Vysoké školy zvěrolékařské a Vysoké školy zemědělské v Brně. Dále také mnoho pedagogů působících na středních či obecných školách a některé lékaře. V literatuře dostala tato skupina název Ilegální skupina vysokoškolských učitelů, nebo též skupina Trumpeš – Florian.

Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora 27. září 1941 nastalo rozsáhlé zatýkání a profesor Florian padl do rukou gestapa 1. října téhož roku. Vězněn byl nejprve v brněnském táboře Pod kaštany. Když odmítl nabízenou spolupráci s německými vědci, vyšetřovatelé jej začali fyzicky týrat. Následně byl převezen do policejní věznice gestapa v Kounicových studentských kolejích a 13. ledna 1942 jej brněnský stanný soud odsoudil k smrti společně s řadou dalších významných pedagogů Masarykovy univerzity. Poté byl Florian 21. ledna odtransportován do Mauthausenu a jako odsouzenec k smrti zde umístěn ve zvláštním bunkru. Dne 7. května 1942 skončil život Jana Floriana na mauthausenském popravišti společně s dalšími 71 představiteli moravského odboje. Nacházeli se mezi mini tři další profesoři Masarykovy univerzity, a to Karel Hora, František Koláček a Antonín Šimek. Jméno Jana Floriana dnes nese jedna z ulic v brněnské městské části Královo Pole.   

 

Vladimír Černý

 

Prameny:

Archiv Masarykovy univerzity Brno, fond A1 Rektorát MU, karton 40/898, osobní spis Jana Floriana.

Literatura:

Čech, Svatopluk: Sedmdesát let od popravy profesora Jana Floriana. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 2012, č. 2, s. 61-63.

Pinterová, Helena – Štěpánek, Zdeněk: Univerzitní profesor MUDr. Jan Florian (1897-1942). In: Vlastivědný věstník moravský, ročník LI, 1999, č. 3, s. 260-267. 

Umístění v prostoru