Vilém Julius Hauner 1877 - 1941
Narozen 28.4.1877 v Praha
Zemřel 31.10.1941 v Mauthausen
Biografie
Pocházel ze zámožné pražské měšťanské rodiny. Jeho otcem byl restauratér a hoteliér Vilém Hauner, který vlastnil prestižní hotel „U arcivévody Štěpána“ na Václavském náměstí (pozdější hotel „Šroubek“, nyní „Evropa“), matkou Julie roz. Hlaváčová. Měl tři sestry, z nichž nejstarší, Marie (Haunerová-Votrubová), proslula jako překladatelka z osmi jazyků, básnířka a fejetonistka, mladší Julie se stala manželkou zoologa A. Mrázka, profesora Karlovy univerzity, a nejmladší Kristina byla chotí dirigenta a hudebního skladatele V. Šaka. R. 1901 se poprvé oženil s Jitkou Staňkovou, dcerou předního českého pivovarníka, působícího především v Rusku, a měl s ní dva syny – Viléma Bohumíra a Edgara Stanislava (1908–1942). Vilém Bohumír (1903–1982), který v útlém dětství v důsledku onemocnění meningitidou ohluchl, se později významně angažoval v organizaci spolkového života neslyšících. Jeho otec se po rozvodu r. 1920 znovu oženil s pěvkyní Marií Breitscheidrovou roz. Trappovou. Byl římsko-katolického vyznání. Ve stopách svého děda V. J. Haunera pokračuje zejm. Milan (nar. 1940), starší ze synů Viléma Bohumíra, který je historikem moderních českých a světových dějin působícím od r. 1968 na britských a amerických univerzitách.
Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu, kde byl mj. spolužákem a blízkým přítelem pozdějšího význačného elektrotechnika V. Lista, pokračoval V.J. Hauner v letech 1895–1900 ve studiích matematiky a filozofie na filosof.fak. pražské české univerzity. V říjnu 1900 byl promován doktorem filozofie; tématem jeho dizertační práce byla Neeuklidovská geometrie Nikolaje Ivanoviče Lobačevského. V letech 1900–01 studoval na univerzitě v Lipsku a 1901–02 v Cambridgi. Vedle matematiky a filozofie se od raného mládí intenzivně zabýval vojenskou historií a teorií, zvláště problematikou válečného loďstva a námořních válek v minulosti i současnosti; ze zdravotních důvodů však nebyl nikdy odveden. Během pražských studií patřil k posluchačům T. G. Masaryka, k němuž měl blízko i politicky. Byl stoupencem realistické strany a publikoval v jejím tisku, zejména v revui Čas, kde mj. v letech 1904–05 otiskoval články o rusko-japonské válce a v „mladorealistickém“ Přehledu (pod šifrou „Mars“, používanou i později v jiných listech). V letech 1911–20 pracoval jako hospodář Mensy akademické a člen Akademického domu (i proto byl osvobozen od vojenské služby). Jeho jméno je na protestním Manifestu českých spisovatelů ze 17.5.1917 zaslanému říšské radě (Reichsrat) doVídně. Po skončení první světové války pracoval v letech 1919–23 jako redaktor zahraničně politické a vojenské rubriky deníku Tribuna. V tomto listu mj. publikoval v listopadu 1919 zásadní článek informující českou odbornou veřejnost o Einsteinově teorii relativity. Od r. 1919 byl stálým členem komise pro vojenské názvosloví při Ministerstvu národní obrany. R. 1920 se stal členem a r. 1925 viceprezidentem správní rady Vojenského ústavu vědeckého. V letech 1928–38 přednášel jako docent na Svobodné škole politických nauk v Praze. V letech 1939–41 pracoval jako tajemník továrníka F. Janečka, majitele firmy JAWA, s nímž ho pojilo osobní přátelství.
V mládí publikoval několik matematických a filozofických studií v odborných časopisech, jako např. Geometrie neeuklidovská a její poměr k teorii poznání (Česká mysl 4, 1903) či Geometrie neeuklidovská. Teorie Reimannova (Česká mysl 9, 1908). Později se zaměřil především na dějiny novověkého válečnictví. Knižně vyšly jeho práce Válka (Praha 1913), Vývoj pozemního válečnictví slovem i obrazem (Praha 1922), Maršálem od píky. Život a činnost sira W. R. Robertsona (Praha 1931), Význam techniky ve světové válce (Praha 1932), Bitva na Bílé hoře (Praha 1934) a Válka pod hladinou moře (Praha 1940). Byl také spolupracovníkem Dodatků Ottova slovníku naučného, resp. OSNND a redaktorem vojenských hesel MSN. Publicisticky přispíval do Národní politiky, České revue, Vojenských rozhledů, Parlamentu a dalších periodik. Překládal rovněž z francouzštiny, angličtiny a němčiny. Do češtiny mj. přeložil Churchillovu Světovou krisi 1911–1918 (Praha 1932, tři svazky), Paměti maršála Joffrea (Praha 1933, dva díly) i populární příručku neeuklidovské geometrie Jak porozumím rovinné geometrii (Praha 1931) od T. Moreuxe.
V. J. Hauner se zapojil do domácí protinacistické rezistence na počátku německé okupace v rámci vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON). Bezprostředně po Heydrichově příchodu do Prahy byl 27. 9. 1941 byl během prvního stanného práva zatčen pražským gestapem. Podle některých svědectví se tak stalo v souvislosti s odhalením jeho utajované sbírky loveckých střelných zbraní. Po odsouzení pražským německým Stanným soudem byl v říjnu 1941 deportován do koncentračního tábora Mauthausen.
Zde byl krátce nato, 31. 10. 1941, zavražděn ve věku čtyřiašedesáti let, když správa tábora potřebovala uvolnit místo pro nově příchozí kontingenty sovětských zajatců. Oficiální verze zněla, že byl zastřelen při pokusu o útěk. Za necelý rok později se obětí nacistické perzekuce stal rovněž jeho mladší syn Edgar S. Hauner.
Dne 20. 10. 1945 byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 in memoriam.
JT & MH
Literatura:
OSND; OSNND; MSN; ČBS; J. Šíma (red.), Politika a věda, Praha 1938, s. 69 (chybně uvedené příjmení jako Hanner).
Národní osvobození 29. 10. 1945;
J. Werstadt, Za našimi oběťmi a mrtvými, in: Válka a revoluce, sv. 1, Praha 1947, s. 46–47;
F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II, Praha 1978, s. 296;
V. List, Paměti, Ostrava 1992, passim, s. 16–30;
J. Tomeš, Historie v čase zkoušky, Praha 1992, s. 59;
I. Willoughby, K. Straka, Souvislosti vědy a výzkumu s obranou Československé republiky, Praha 2006;
Historian Milan Hauner on his own fascinating family history, dostupné na <http://www.radio.cz/en/article/110247> (13. 11. 2008);
M. Hauner, Ze vzpomínek jedné neslyšící, in: Speciální pedagogika 24, 2014.
Použité archivní prameny:
NA Praha, f. PŘ 1931–40, k. 6284, H932/10 Hauner W.;
tamtéž, f. Policejní ředitelství I, konskripce, k. 163 (Hauner W.);
A UK Praha, f. FF, kniha rigorózních protokolů;
VHA Praha, f. 255, sgn. 74043/64;
tamtéž, sgn. 43690/68;
osobní a rodinný archiv prof. M. Haunera, Wisconsin, USA.
Osobní foto:
NA Praha, f. PŘ 1931–40, k. 6284, H932/10 Hauner W.
Umístění v prostoru
