Jan Bečka 1889 - 1942

Narozen 28.2.1889 v Karlín / Praha-Karlín
Zemřel 25.2.1942 v Mauthausen

Biografie

Narodil se v rodině středoškolského profesora jako prostřední ze tří dětí; byl české národnosti a hlásil se k Československé církvi husitské.

Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Praze, kde maturoval roku 1908. Poté pokračoval na FF pražské české univerzity ve studiu chemie, fyziky a matematiky, kde promoval roku 1912. Záhy nato nastoupil jako náhradní asistent do chemického ústavu na zemědělském odboru České vysoké školy technické v Praze. V červenci 1913 přešel jako soukromý asistent do hygienického ústavu LF, kde působil do roku 1919 a věnoval se bakteriologii a sérologii. Roku 1914 dosáhl aprobace pro výuku chemie, fyziky a matematiky na reálných školách. Současně studoval také medicínu, jejíž studium úspěšně zakončil získáním doktorátu (1918). V letech 1917–18 byl členem salubritní komise v Albánii a od května do října 1919 působil jako vojenský bakteriolog a hygienik v Košících. Po svém návratu (1919) byl jmenován adjunktem na nově zakládané Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a téhož roku byl pověřen zřízením chemického ústavu, který pak vedl až do roku 1939. V Brně se také habilitoval pro obor lékařské chemie a potravinářství (1920), respektive byl jmenován řádným profesorem (1926). V letech 1927–29 vykonával funkci rektora Vysoké školy zvěrolékařské a v následném období byl jejím prorektorem.

Rozsah vědeckých zájmů J. Bečky byl neobyčejně široký. Ve středu stála lékařská chemie a příbuzné obory. Nejvíce se věnoval sérologii a hygieně, později práci mikroanalytické. Vedle studia srážlivosti krevního sera a jeho refraktometrii se dlouhodobě věnoval minerálnímu metabolismu za normálních i patologických stavů, konkrétně metabolismu vápníku, fosforu a hořčíku. Popsal úlohu hořčíku v syntetických dějích, upozornil na jeho nepostradatelnost pro metabolismus sacharidů a nukleových kyselin, studoval jeho vliv na metabolismus minerálů, zvláště pak v&aacut e;pníku. Těžištěm Bečkových  prací  bylo  zejména  farmakologické  využití  sloučenin  hořčíku.  Roku  1926  např.  vyvinul  léčebný  přípravek

„Polysan“, jehož teorii účinku publikoval r. 1929. Byl členem celé řady vědeckých společností jako např. Societé Chimique,

Deutsche Chemische Gesellschaft, Čs. společnosti chemické, Moravské přírodovědecké společnosti, Čs. akademie zemědělské, Čs. společnosti dermatologické aj. V letech 1924–25 absolvoval v rá mci stipendia Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělovýchovy studijní pobyt v USA a Kanadě za účelem studia tamní produkce inzulínu.

Po německé okupaci českých zemí Bečka několikrát veřejně odsoudil nacistickou zvůli a násilí. Po uzavření českých vysokých škol se aktivně zapojil do odbojové činnosti, a to zejm. ve spolupráci s dalšími vysokoškolskými pracovníky (J. Podlaha, V. Krajina, V. Němec) a uvězněn v Kounicových kolejích. Dne 24. Listopad 1941 byl zatčen brněnským gestapem a uvězněn v Kounicových kolejích. Na jednání brněnského Stanného soudu 10. leden 1942 byl „kvůli zločinu narušování veřejného pořídku a bezpečnosti […] stejně jako kvůli přípravě vlastizrádného jednání“ odsouzen k předání gestapu, které ho nechalo odtransportovat do koncentračního tábora v Mauthausenu.

Jan Bečka zemřel na následky krutého věznění 25. únor 1942 (oficiální úmrtní oznámení uvádí 17. březen 1942), tři dny před svými 53 narozeninami.

Jeho jméno je připomenuto na pamětních deskách věnovaných památce umučených vysokoškolských učitelů v areálu PřF MU v Brně a také v někdejším koncentračním táboře Mauthausen.

Michal V. Šimůnek

Umístění v prostoru