Josef Tvrdý 1877 - 1942

Narozen 19.9.1877 v Tuř
Zemřel 13.3.1942 v Mauthausen

Biografie

V letech 1887-1896 studoval na gymnáziu v Jičíně, kde také úspěšně maturoval. Poté zahájil studia filozofie, klasické filologie a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která ukončil roku 1901. Mimo jiné tehdy patřil k žákům T. G. Masaryka. Po ukončení vysokoškolských studií byl v letech 1901-1914 profesorem na Matičním gymnáziu ve Vyškově. První světovou válku prožil jako důstojník zdravotní služby u těžkého dělostřelectva a po jejím skončení učil na II. státním gymnáziu v Brně. Doktorát filozofie získal na Karlově univerzitě v Praze 12. října 1920 a dva roky poté se habilitoval v oboru systematické filozofie spisem Filozofie náboženství na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dne 1. května 1927 byl Tvrdý jmenován mimořádným profesorem filozofie na Univerzitě Komenského v Bratislavě a roku 1930 se stal řádným profesorem této univerzity. Působil zde v letech 1925-1938 a v akademickém roce 1932-1933 zastával funkci děkana filozofické fakulty. I nadále však kromě toho stále přednášel v Brně, a když musela na podzim 1938 většina profesorů české národnosti opustit Bratislavu, přešel Josef Tvrdý od 1. ledna 1939 jako profesor a spoluředitel filozofického semináře na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity.

Profesor Tvrdý byl autorem okolo 50 prací. Většina z nich se týkala problémů noetických a logických, některé pak věnoval dějinám filozofie. K nejvýznamnějším patřily: Problém skutečnosti u Davida Huma a jeho význam v dějinách filosofie (1905), Úvod do filosofie (1926), Teorie pravdy (1929), Průvodce dějinami evropské filosofie (1932), Masarykova filosofie (1935) a Logika (1937). Dále byl též členem řady odborných společností, především České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Československé národní rady badatelské, Šafaříkovy učené společnosti a Jednoty filozofické. Zúčastnil se též světových filozofických kongresů v Oxfordu (1930), Praze (1934) a v Paříži (1938).

Josef Tvrdý uzavřel 2. července 1908 sňatek s Miladou rozenou Balcárkovou. Manželství zůstalo bezdětné.  

Po okupaci českých zemí nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava ještě profesor Tvrdý stačil dokončit spis Nová renaissance a pracoval na knize o anglických filozofech. Zároveň se však zapojil do odbojových aktivit pedagogů Masarykovy univerzity. V prosinci 1941 byl zatčen gestapem a umístěn do cely v policejní věznici v brněnských Kounicových kolejích. Odtud jej nacisté převezli do koncentračního tábora v Mauthausenu a zde pod číslem 1218 uvěznili v bloku 15, „Stube“ B. Ve věku téměř 65 let se stal terčem krutého zacházení a všemožného šikanování ze strany dozorců. Snášel je statečně a svým spoluvězňům tehdy řekl: „Všechno není v mé moci, něco je v moci Mauthausenu. Mé tělo není docela v mé moci, i když mám vůli. Proto se chystám na život, ale s vědomím, že jsem čestně bojoval, jsem připraven i na smrt. Ale je-li mně dáno zemřít, pak jen s vědomím, že vlast a lidstvo budou žít svobodně.“ Profesor Tvrdý podlehl útrapám věznění v Mauthausenu 13. března 1942. Jeho jméno v současnosti nese jedna z brněnských ulic v katastru Staré Brno – Stránice.

 

Vladimír Černý

 

Prameny:

Archiv Masarykovy univerzity, fond A2 Osobní spisy filozofické fakulty, karton 17/4, osobní spis Josefa Tvrdého. 

Literatura:

František X. Halas: Nacistická perzekuce na brněnské univerzitě v letech 1939-1945. In:  Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická. Ročník 1978-1979, č. C 25-26, s. 41-70.

Kolektiv autorů: Dějiny univerzity v Brně. Brno 1969. 

Umístění v prostoru