Tomáš Vacek 1899 - 1942

Narozen 15.11.1899 v Klatovy
Zemřel 14.4.1942 v Mauthausen

Biografie

Narodil se v rodině panského kočího; byl české národnosti.

Po přestěhování do Českých Budějovic vychodil tamní reálku, maturoval roku 1917. Zapsal se na Vysokou školu zvěrolékařskou (Hochschule für Tiermedizin) ve Vídni, avšak byl odveden do rakousko­uherské armády; ve školním roce 1918–19 navštěvoval Vojenskou veterinární akademii ve Vídni. Po vyhnání českých studentů z Vídně pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě v Praze. Roku 1919 přešel na nově založenou Vysokou školu zemědělskou do Brna. Roku 1923 byl ustanoven asistentem; v letech 1922–1924 studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Na VŠZ byl promován doktorem veterinární medicíny roku 1923. Roku 1925 předložil habilitační spi s, ve kterém zpracoval fyziologicko­morfologický problém adaptačních schopností plic savců k prostředí se sníženým parciálním tlakem kyslíku. Jako soukromý docent pak stále působil na asistentské pozici, od školního roku 1926–27 byl pověřen suplováním přednášek a cvičení z fyziologie. 1926 absolvoval díky Rockefellerově nadaci dvousemestrální pobyt na fyziologickém ústavu University College of London. Tento pobyt ho inspiroval ke studiu biologických účinků ultrafialového záření na činnost podélného a kruhového svalstva zažívacího traktu. Od roku 1927 byl trvalým dopisovatelem Physiological Abstracts. Roku 1931 byl jmenován mimořád ným profesorem a současně přednostou fyziologického ústavu; řádným profesorem byl jmenován roku 1936. Již od roku 1935 přitom převzal vedení stolice anatomie, fyziologie a zvěrolékařství.

Ovlivněn zahraničními zkušenostmi zaměřil svůj vědecký zájem na studium hormonů, zejména adrenalinu. Věnoval pozornost problémům štěpení adrenalinu různými chemickými činiteli, jeho fotooxidaci a vypracoval kolorimetrickou metodu měření stupně jeho okysličování. Po studiích adrenalinu obrátil svůj zájem k dalším hormonům, a to k pohlavním žlázám, přednímu laloku hypofýzy, pankreatu a štítné žláze. Koncem 30. let se zabýval rovněž výzkumy hormonálního řízení výměny vody u ptáků, zkoumal vzájemné vztahy některých hormonů a vitaminů. Mimo jiné osvětlil vztahy pohlavních hormonů ke krvetvorbě a vitaminu E atd. Uveřejnil výsledky svého zkoumání v padesáti původních vědeckých pracích. Patřil ke špičce tehdejších českých endokrinologů. Roku 1937 publikoval rozsáhlou učebnici Srovnávací fysiologie domácích zvířat a ostatních obratlovců. Byl členem Československé biologické společnosti v Brně, Čs. akademie zemědělské, Société de chimie biologique v Paříži a The Association for the Study of Internal Secretion v Los Angeles, USA.

Po demobilizaci a okupaci Československa se angažoval ve vojenské složce Obrany národa v Brně. Byl zapojen do vysokoškolské odbojové skupiny, která informovala cizinu o nacistické perzekuci, podporoval perzekvované a hlavně pozůstalé apod. V prosinci 1941 byl v rámci rozsáhlého zatýkáním zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích v Brně. Odtud byl 4. únor 1942 společně se skupinou brněnských vysokoškolských učitelů odtransportován do koncentračního tábora Mauthausen. Následkem nelidského týrání, vysílen těžkou chorobou a hrubou prací po velké ztrátě krve 14. duden 1942 ve věku 43 let zemřel.

Roku 1946 mu byl udělen in memoriam Čs. válečný kříž 1939 a byl po něm pojmenován fyziologický ústav a na jeho počest byl zřízen i bádací a publikační fond; na VŠZ mu byl udělen čestný doktorát technických věd in memoriam. Dále po něm byla v roce 1946 v Brně­Králově Poli pojmenována ulice. Jeho jméno je zvěčněno i na pamětní desce, odhalené v květnu 1990 v Mauthausenu.

Michal V. Šimůnek

Umístění v prostoru