Břetislav Bauman 1905 - 1942

Narozen 3.12.1905 v Horoušany u Prahy / Horoušany
Zemřel 24.10.1942 v Mauthausen

Biografie

Příběh rodiny Baumanovy

Břetislav Bauman se narodil 3. prosince 1905 manželům Janovi a Anně Baumanovým. Břetislav začal roku 1911 navštěvovat místní dvoutřídní smíšenou obecnou školu. Jeho učební výsledky byly natolik dobré, že od 17. září 1917 pokračoval ve školní docházce na Měšťanské škole v Čelákovicích, kterou po třech letech ukončil. V dalším studiu pokračoval na vyšší hospodářské škole, kde absolvoval dva ročníky. Vzdělávací proces ukončil ve svých 17 letech.

V březnu 1925 byl řádně odveden a k 1. říjnu byl povolán k 6. polní rotě pěšího pluku č. 2. Měsíc po nástupu na prezenční službu byl Břetislav Bauman odeslán do poddůstojnické školy, kterou 1. března 1926 zakončil s velmi dobrým prospěchem. K 1. dubnu 1926 byl propuštěn do civilu.

Na sklonku 30. let se blíže seznámil s členkou místní sokolské jednoty Emilií Basařovou. Ta žila v Horoušanech v domě čp. 13. Emilie Basařová pocházela z rodiny řezníka a majitele místního pohostinství Antonína Basaře a jeho manželky Anny. Emilie Basařová se narodila 17. února 1916. Obecnou školu v Houroušanech začala navštěvovat 1. září 1922 a ukončila ji v roce 1927.

V září 1938 po vyhlášení stanného práva byl do stavu branné pohotovosti povolán i Břetislav Bauman. Jeho jednotka byla nasazena v okolí Lovosic, kde zůstala až do 10. října, kdy musela na základě Mnichovské dohody vyklidit poslední V. pásmo záboru. Břetislav Bauman byl pak 13. října 1938 demobilizován a navrátil se domů.

28. února 1939 završil Břetislav Bauman vztah s Emilií Basařovou sňatkem. Manželé pak začali žít v mlýně v Horoušanech čp. 11. 21. června 1940 se jim narodil do válečných vřav syn Svatopluk.

V noci z 28. na 29. prosince 1941 se uskutečnilo vysazení tří operačních skupin z Velké Británie nad územím protektorátu. Jednalo se o skupiny Anthropoid, Silver A a Silver B. Skupina Anthropoid byla vysazena ve 2 hodiny a 24 minut greenwichského času u Nehvizd. Oba parašutisté, Jan Kubiš a Josef Gabčík, přistáli na zasněžených polích mezi obcemi Nehvizdy a Horoušany. Operační materiál ukryli v blízké zahradní chatce Antonína Sedláčka a ráno se vypravili do obce, ležící severně od jejich seskoku. Protože si nebyli jisti, kde se nacházejí, navštívili místní faru, aby se zorientovali. Oba parašutisté pak opustili Nehvizdy a vyrazili na svoji první záchytnou adresu do Rokycan.

Parašutistům samozřejmě leželo v hlavě, jak dostat z dopadové plochy ukrytý materiál. Proto se Kubiš sám vydal 13. ledna 1942 do Nehvizd. Zde vyhledal zahradníka Sedláčka a Františka Kroutila. Ten když zjistil, o jaké množství operativního materiálu jde, požádal o další pomoc svého známého ze Sokola bydlícího v sousední vesnici – Břetislava Baumana, jenž nabídl možnost ukrytí materiálu ve své stodole. Odtud byl potom materiál postupně odvážen do Prahy.

Po vykonání atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha se Němcům nepodařilo narazit na stopu, která by vedla k vypátrání parašutistů a jejich podporovatelů. Zlom nastal až po zradě Karla Čurdy z výsadku Out Distance. Tehdy gestapo dostalo první stopu a začalo postupně odkrývat celou síť podporovatelů operační skupiny Anthropoid.

9. července se gestapo dostalo na stopu čelního podporovatele parašutistů Václava Nováka. V podvečer 15. července následovalo zatýkání v Šestajovicích a v Houroušanech. Zde byli komisařem Paulem Schummem z řídící služebny gestapa v Praze zatčeni Jaroslav Starý a Břetislav Bauman.

Utrpení rodiny Baumanů nebylo zatčením Břetislava zdaleka naplněno. 31. srpna byla zatčena i Emilie Baumanová společně s dvouletým synem Svatoplukem. Ten se ocitl v internačním táboře pražského gestapa v Praze-Jenerálce, který byl zřízen pro účely internace dětí odbojářů podporujících parašutisty z operační skupiny Anthropoid.

Němci po dobití kostela podrobili mrtvoly parašutistů důsledné identifikaci, aby měli jistotu, že dopadli pravé vykonavatele atentátu. Mrtvá těla všech sedmi parašutistů museli identifikovat svědkové z místa činu atentátu. Další vlna identifikace pak probíhala na zakonzervovaných a dobře uchovaných hlav Jana Kubiše a Josefa Gabčíka a to lidmi, kteří parašutistům pomáhali. Jednalo se o 9 osob. Vesměs šlo o osoby, které s Janem Kubišem či Josefem Gabčíkem přišly jako první do styku. Proto se identifikace musel zúčastnit i Břetislav Bauman. V hlavě mrtvoly č. 6 „poznal opětovně a se značnou jistotou Strnada (krycí jméno Jana Kubiše) respektive onoho muže, který se u něho objevil a prosil ho o pomoc při ukrytí padáků.“

Břetislav Bauman byl 27. srpna 1942 převezen do vazební věznice pražské služebny gestapa v Malé pevnosti Terezín. Jeho manželka Emílie byla do terezínské Malé pevnosti dopravena 15. září 1942.

Trest smrti nad oběma manželi za ukrývání a pomoc parašutistům, jakožto i nad desítkami dalších podporovatelů operační skupiny Anthropoid, vynesl předseda stanného soudu JUDr. Hans Ulrich Geschke v Praze v Petschkově paláci při zasedání v jejich nepřítomnosti 29. září 1942.

22. října vyjel z Bohušovic nad Ohří transport čítající asi 460 jmen. Mezi nimi bylo i 264 žen a mužů spojených jedním názvem „akce parašutisti“. 23. října dojel vlak na nádraží v Mauthausenu. Následující den bylo všech 264 mužů a žen popraveno v intervalu dvou minut. Emilie Baumanová byla popravena výstřelem z malorážní pistole do týlu v 9 hodin a 54 minut. Její manžel došel svého konce stejným způsobem v 15:12.

Syn Svatopluk setrval na Jenerálce jen do 12. září 1942. Tento den jej převezli do Městského domova péče o mládež v Praze-Krči, kde byl internován až do konce války společně ještě s dalšími dětmi, které potkal stejný osud.

Manželé Baumanovy prokázali během věznění velkou míru osobní statečnosti. Břetislav Bauman přes nelidské výslechy neprozradil svého spolupracovníka Františka Kroutila. 9. prosince 1945 na tryzně uspořádané IV. okrskem župy Barákovy, František Kroutil potvrdil, že přežil jen díky statečnosti B. Baumana.

 

Vlastislav Janík

Umístění v prostoru