Antonín Šimek 1887 - 1942 Zpracovat

Er besuchte das klassische Gymnasium in Písek, wo er 1906 auch mit Auszeichnung sein Abitur ablegte. Dann wurde er als Student der Naturwissenschaften an der Philosophischen Fakultät der Karlsuniversität Prag immatrikuliert. Er promovierte hier am 1. Juli 1911 mit Erfolg und erlangte den Titel Doktor der Philosophie. In dieser Zeit arbeitete er bereits zwei Jahre als Assistent am Mineralogischen und dann am Chemischen Institut. In den Jahren 1911-1914 und 1919-1920 folgten Studienaufenthalte an den Universitäten in Jena und insbesondere in Groningen (Niederlande), wo er als Assistent insgesamt drei Jahre tätig war. Mit den Niederlanden hatte er dann sein Leben lang wissenschaftliche und freundschaftliche Kontakte. Am 9. August 1920 wurde Antonín Šimek vom Präsidenten der Republik T. G. Masaryk zum außerordentlichen Professor für physikalische Chemie an der neu gegründeten Naturwissenschaftlichen Fakultät der Masaryk-Universität Brünn ernannt, wo er die ganze Zeit während der ersten und zweiten Tschechoslowakischen Republik am Institut für theoretische und physikalische Chemie tätig war. Ordentlicher Professor wurde er am 1. Januar 1927 und im akademischen Jahr 1929-1930 hatte er die Funktion des Dekans der Naturwissenschaftlichen Fakultät inne. Während seiner langjährigen Tätigkeit zog Professor Šimek eine Reihe sehr guter Schüler heran und bereicherte auf hervorragende Weise die Forschungen auf dem Gebiet elektrokinetischer Erscheinungen.

Professor Šimek war Autor von 20 wissenschaftlichen Arbeiten insbesondere im Bereich von kristallinen Strukturen. Außerdem übersetzte er Fachliteratur aus dem Englischen und Niederländischen ins Tschechische. Er war auch Mitglied einer Reihe von in- und ausländischen Fachgesellschaften, z. B. der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, der Mährischen naturwissenschaftlichen Gesellschaft, des Tschechoslowakischen Nationalen Forschungsrates, der Masaryk-Akademie für Arbeit, des Bundes der tschechischen Mathematiker und Physiker, der niederländischen Technologisch Gezelschap in Delft und der amerikanischen Gesellschaft The American Chemical Society.

Antonín Šimek trat am 23. Juni 1925 mit Hannah geb. Kadlecová in den Ehestand. Am 22. Januar 1926 wurde der Sohn Jan geboren, am 9. März 1927 die Tochter Hannah und am 3. März 1931 der Sohn Blahoslav.

Nach der Besetzung der böhmischen Länder durch das nazistische Deutschland und der Errichtung des Protektorats Böhmen und Mähren reihte sich Prof. Šimek aktiv in die Widerstandsorganisation „Obrana národa“ ein. Nach seiner Verhaftung im Herbst 1941 wurde er von der Brünner Gestapo im Polizeigefängnis im Kaunitz-Kolleg gefangen gehalten. Das Standgericht verurteilte ihn am 13. Januar 1942 zum Tode und am 7. Mai desselben Jahres wurde er zusammen mit 71 Vertretern des mährischen Widerstandes in Mauthausen hingerichtet. Unter ihnen befanden sich außer Antonín Šimek weitere drei Professoren der Masaryk-Universität, und zwar Jan Florian, Karel Hora und František Koláček.

Vladimír Černý

Vladimír Černý, geb. 1975 in Svitavy, studierte Geschichte und Politologie an der Masaryk-Universität in Brno. Gegenwärtig unterrichtet er extern am Lehrstuhl für Internationale Beziehungen und europäische Studien an der Fakultät für soziale Studien und am Institut für Geschichte der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität.

Quellen:

Archiv der Masaryk-Universität Brünn, Fond A 1 Rektorat der Masaryk-Universität, Karton 204/3249, persönliche Akte von Antonín Šimek.

Literatur:

František X. Halas: Nacistická perzekuce na brněnské univerzitě v letech 1939-1945 (Die nazistische Verfolgung an der Universität Brünn 1939-1945). In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, C, Řada historická. Jg. 27-28, 1978-1979, Nr. C 25-26, S. 41-70.

Rudolf Musil et al.: Osobnosti Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. (Persönlichkeiten der Naturwissenschaftlichen Fakultät der Masaryk-Universität). Brno 1997.

Studoval na klasickém gymnáziu v Písku, kde také roku 1906 maturoval s vyznamenáním. Poté se zapsal jako posluchač přírodních věd na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Úspěšně zde promoval 1. července 1911 a získal titul doktora filozofie. V té době již dva roky pracoval jako asistent nejprve v mineralogickém a poté chemickém ústavu. V letech 1911-1914 a 1919-1920 následovaly studijní pobyty na univerzitách v Jeně (Německo) a zejména Groningenu (Nizozemí), kde působil celkem tři roky ve funkci asistenta. S Nizozemím pak udržoval vědecké i přátelské kontakty po celý zbytek života. Dne 9. srpna 1920 byl Antonín Šimek jmenován prezidentem republiky T. G. Masarykem mimořádným profesorem fyzikální chemie na nově založené Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil po celé období první a druhé Československé republiky na Ústavu teoretické a fyzikální chemie. Řádným profesorem byl jmenován k 1. lednu 1927 a v akademickém roce 1929-1930 zastával funkci děkana přírodovědecké fakulty. Během svého dlouholetého působení vychoval profesor Šimek řadu kvalitních žáků a významným způsobem obohatil výzkum v oblasti elektrokinetických jevů.

Profesor Šimek byl autorem 20 vědeckých prací věnovaných zejména výzkumu krystalické struktury. Mimoto překládal do češtiny odbornou literaturu z angličtiny a holandštiny. Byl také členem řady domácích i zahraničních odborných společností, například Královské české společnosti nauk, Moravské přírodovědecké společnosti, Československé národní rady badatelské, Masarykovy akademie práce, Jednoty českých matematiků a fyziků, nizozemské Technologisch Gezelschap v Delftu a americké The American Chemical Society.

Antonín Šimek uzavřel 23. června 1925 sňatek s Hannah rozenou Kadlecovou. Manželům se 22. ledna 1926 narodil syn Jan, 9. března 1927 dcera Hannah a 3. března 1931 syn Blahoslav.

Po okupaci českých zemí nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se profesor Šimek zapojil do aktivit odbojové organizace Obrana národa. Po zatčení na podzim 1941 byl brněnským gestapem uvězněn v policejní věznici v Kounicových kolejích. Stanný soud jej odsoudil k smrti 13. ledna 1942 a 7. května téhož roku byl v Mauthausenu popraven společně s dalšími 71 představiteli moravského odboje. Mezi nimi se kromě Antonína Šimka nacházeli další tři profesoři Masarykovy univerzity, a to Jan Florian, Karel Hora a František Koláček.

Vladimír Černý

Prameny:

Archiv Masarykovy univerzity Brno, fond A1 Rektorát MU, karton 204/3249, osobní spis Antonína Šimka. 

Literatura:

František X. Halas: Nacistická perzekuce na brněnské univerzitě v letech 1939-1945. In:  Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická. Ročník 27-28, 1978-1979, č. C 25-26, s. 41-70.

Rudolf Musil a kol.: Osobnosti Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Brno 1997.