Hanuš Bonn 1913 - 1941 Zpracovat

Hanuš Bonn [1] se narodil 5. července roku 1913 v Teplicích. V roce 1932 ukončil studium na gymnáziu v Praze. Poté začal studovat práva na Karlově universitě, která úspěšně ukončil v roce 1938. Práva ho však moc netáhla. Již během studii se pohyboval kolem vydávání Studentského časopisu. Proto se začal živit psaním básní, literární kritikou a překlady poezie primitivních národů. Jeho články uveřejňovaly tehdy velmi známé časopisy a noviny jako byly například Halasovy Rozhledy, Literární noviny, Lidové noviny, Kvart a Kritický měsíčník.[2]

Jeho dílo bylo ovlivněno jeho současníkem Jiřím Ortenem a odráželo depresivní atmosféru předválečných událostí spojenou s pocitem nejistoty a strachu z nastávajících časů. Tyto prvky můžeme vyčíst například ve sbírce Tolik krajin, kterou napsal ve svých dvaatřiceti letech. Překlady písňových textů primitivních národů můžeme najít v jeho knížce Daleký hlas, která vyšla v roce 1938.[3]

Hanuš Bonn se aktivně již za studií zapojil do Česko-židovských spolků. Od roku 1939 se stal vedoucím funkcionářem pražské Židovské obce. V té době svoje práce publikuje již jen pod svým pseudonymem Josef Kohout. Poté co se rozeběhly transporty Židů z protektorátu do internačních či koncentračních táborů se stal vedoucím transportního oddělení židovské obce.[4] Pravděpodobně to se mu stalo osudným. Byl totiž zatčen gestapem hned po nástupu Heydricha a převezen do KT Mauthausen, kde 20. října roku 1941 umírá. Příčinou smrti byla sebevražda utonutím.[5]

Okamžitě po jeho smrti opsali jeho přátelé celé jeho básnické dílo, a to dokonce ve třech exemplářích. Díky tomu již dva roky po válce mohlo dojít k vydání jeho tvorby v nakladatelství Václava Petra pod názvem Dílo Hanuše Bonna. Na tomto vydání se podílel i Václav Černý, který během války uchovával jeden z opsaných exemplářů jeho díla.

Znovu si literární veřejnost mohla připomenout jeho dílo v roce 1995, kdy nakladatelství Academia vydalo jeho básnické sbírky pod názvem Dozpěv.[6]

Vlastislav Janík, badatel, delegát Mauthausenského výboru v České republice

Poznámky:

[2] https://www.knihovna-teplice.cz/osobnosti/bonn-hanus/

[3] https://www.knihovna-teplice.cz/osobnosti/bonn-hanus/

[4] https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-bonn-hanus

[5] „Freitod durch Ertrinken“. Srovnej vis https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-bonn-hanus

[6] Čepáno bylo i z internetové encyklopedie Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Hanu%C5%A1_Bonn 

Hanuš Bonn[1] wurde am 5. Juli 1913 in Teplice geboren. Im Jahre 1932 schloss er das Gymnasium in Prag ab. Anschließend begann er ein Jurastudium an der Karlsuniversität, welches er im Jahre 1938 erfolgreich abschloss. Aber das Recht interessierte ihn nicht wirklich. Schon während des Studiums war er im Umfeld der Herausgabe einer Studentenzeitschrift tätig. Daher begann er, seinen Lebensunterhalt mit dem Schreiben von Gedichten, Literaturkritik und Übersetzungen der Poesie von Naturvölkern zu verdienen. Seine Artikel wurden in damals sehr bekannten Zeitschriften und Zeitungen wie z. B. Halasovy Rozhledy, Literární noviny, Lidové noviny, Kvart und Kritický měsíčník veröffentlicht.[2]

Sein Werk, das die depressive Atmosphäre der Vorkriegsereignisse in Verbindung mit einem Gefühl der Unsicherheit und Angst vor den kommenden Zeiten widerspiegelte, wurde von seinem Zeitgenossen Jiří Orten beeinflusst. Diese Elemente lassen sich z. B. in der Sammlung Tolik krajin (So viele Länder) lesen, die er im Alter von dreiundzwanzig Jahren schrieb. Übersetzungen von Liedtexten von Naturvölkern lassen sich in seinem Büchlein Daleký hlas (Entfernte Stimmen) finden, das im Jahre 1938 erschien.[3]

Hanuš Bonn beteiligte sich schon während des Studiums aktiv an tschechisch-jüdischen Vereinigungen. Ab dem Jahre 1939 wurde er leitender Funktionär der Prager Jüdischen Gemeinde. Zu dieser Zeit publizierte er seine Arbeiten nur noch unter seinem Pseudonym Josef Kohout. Nachdem die Transporte von Juden aus dem Protektorat in Internierungs- bzw. Konzentrationslager angelaufen waren, wurde er Leiter der Transportabteilung der Jüdischen Gemeinde.[4] Wahrscheinlich wurde ihm dies zum Verhängnis. Er wurde nämlich sofort nach Heydrichs Amtsantritt von der Gestapo verhaftet und in das KZ Mauthausen gebracht, wo er am 20. Oktober 1941 starb. Todesursache war Freitod durch Ertrinken.[5]

Unmittelbar nach seinem Tod schrieben seine Freunde sein gesamtes dichterisches Werk nieder, sogar in drei Exemplaren. Dank dessen konnte sein Werk schon zwei Jahre nach Kriegsende im Verlag Václav Petr unter dem Titel Dílo Hanuše Bonna (Werk von Hanuš Bonn) herausgegeben werden. An dieser Herausgabe war auch Václav Černý beteiligt, der eines der niedergeschriebenen Exemplare seines Werkes während des Krieges aufbewahrte.

Im Jahre 1995 hatte die literarische Öffentlichkeit erneut Gelegenheit, sich an Bonns Werk zu erinnern, als der Verlag Academia seine Gedichtsammlungen unter dem Namen Dozpěv (Abgesang) herausgab.[6]

Vlastislav Janík, Forscher, Delegierter des Mauthausen-Komitees in Tschechien

Anmerkungen:

[1]             Zu seinem Namen Hanuš Israel Bonn siehe https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-bonn-hanus

[2]             https://www.knihovna-teplice.cz/osobnosti/bonn-hanus/

[3]             https://www.knihovna-teplice.cz/osobnosti/bonn-hanus/

[4]             https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-bonn-hanus

[5]             „Freitod durch Ertrinken“. Vergleiche auch hier https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-bonn-hanus

[6]             Informationen wurden auch der Internetenzyklopädie Wikipedia entnommen, siehe https://cs.wikipedia.org/wiki/Hanu%C5%A1_Bonn