Pavel Strass 1904 - 1941 Zpracovat

Požár Welzelova skladiště pohonných hmot vypukl v noci z 30. na 31. srpna 1941 naproti vlakovému nádraží v Náchodě. Následovalo zatýkání nevinných lidí, neboť požár byl kvalifikován jako sabotáž. Ani později se neprokázalo, kdo ho založil. Celkem bylo z Náchoda 9. září 1941 posláno do Malé pevnosti Terezín 71 osob, z toho 31 Židů; do čísla 71 nejsou započítáni majitelé skladiště Karel a František Welzelovi, kteří byli vyslýchání zvlášť. Společně s 29 zatčenými občany z Úpice tvořili gestapem požadovanou 100 rukojmích. Část jich byla na počátku 1. stanného práva po nástupu Reinharda Heydricha (počátkem října 1941) poslána do KT Mauthausen, z nich se koncem roku 1942 vrátil jeden - Hubert Rokoš, syn stejnojmenného majitele nádražní restaurace v Náchodě. Podle dosud zjištěných informací bylo v KT Mauthausen umučeno jedenáct náchodských občanů, včetně majitele skladiště Karla Welzela. V Malé pevnosti Terezín zahynul jeden občan z Úpice. Ostatní byli po 2 měsících k 31. říjen 1941 propuštěni a vrátili se domů.

Pocházel z rodiny známého náchodského obchodníka textilem. Jeho otec Leo Strass (1871) měl na hlavní náchodské ulici obchod a zároveň velkou zasilatelskou firmu, v níž pracovali oba jeho synové – Karel (1902) i Pavel. Sestra Valerie (1901) byla provdána za náchodského lékárníka PhMr. RNDr. Václava Bayerleho.

Leo Strass byl znám i jako velký podporovatel umělců, vlastnil velkou sbírku obrazů, angažoval se v česko-židovském hnutí.

Po velkém požáru Welzelova skladiště pohonných hmot v Náchodě byli na příkaz gestapa Karel i Pavel Strassovi 31. srpen 1941 vzati jako rukojmí do vazby a 9. září 1941 společně s dalšími deportováni do Malé pevnosti Terezín. Zatímco Karel se po dvou měsících vrátil, Pavel byl odtud asi po měsíci transportován do KT Mauthausen, kde 26. listopad 1941 zahynul. Podle jeho neteře Věry Tomanové, roz. Bayerlové (Náchod), byl jako příčina úmrtí uveden zápal plic, avšak podle vzpomínek v rodině Karla Strasse byl zastřelen. Rodině bylo z KT nabídnuto, že je možno udělat posmrtnou masku. Ta byla skutečně poslána. V roce 1987 ji Věra Tomanová společně s dalšími dokumenty o Pavlu Strassoví osobně předala muzeu Yad Vashem v Jeruzalémě.

Otec Leo Strass s manželkou Zdeňkou, rozenou Hermanovou (1881), byli jako Židé v prosinci 1942 transportem Ch posláni do ghetta Terezín. I zde byl Leo Strass v kontaktu s profesionálními výtvarníky z Technické kanceláře tamní židovské samosprávy (Bedřich Fritta, Petr Kien, Otto Ungar, Leo Haas a další). Když nacisté odhalili, že zde vznikají kresby pravdivě dokumentující život v ghettu a že se této činnosti organizačně účastní i Leo Strass, přemístili ho společně s manželkou a také výtvarníky do Malé pevnosti. Leo a Zdeňka Strassovi byli pak transportem GSt. 17. červenec 1944 deportováni do KT Osvětim. Oba zahynuli.

Koncem války byli do ghetta Terezín deportováni i Karel Strass a Valerie Bayerlová. Ti se dožili osvobození, také díky svým nežidovským partnerům.

Alena Čtvrtečková

Prameny:

SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Albert Hardtke 1945-1947, Ls 33/47, kt. 72, listy 104, 105 – zatýkací protokoly Karla a Pavla Strasse.

Terezínská pamětní kniha, s. 1084 – Strass Leo, Strassová Zdenka.

http://www.zidovske-muzeum.cz/cz/cz084.htm - Zpravodaj 4/2008. Nové přírůstky (portrét Zdeňky Strassové a fakta o terezínské aféře s umělci).

Sdělení Věry Tomanové, rozené Bayerlové (1931), bytem Náchod-Babí.

Šimáně, Jan: Je tady Gestapo! (Náchod 1938-1945), Červený Kostelec 1946, s. 192.

Das Feuer im Treibstofflager Welzel brach in der Nacht vom 30. auf den 31. August 1941 gegenüber dem Bahnhof in Náchod aus. Es folgte eine Verhaftung unschuldiger Menschen, da das Feuer als Sabotageakt qualifiziert wurde. Auch später wurde nicht nachgewiesen, wer es gelegt hatte. Insgesamt wurden aus Náchod am 9. September 1941 71 Personen in die Kleine Festung Terezín (Theresienstadt) gebracht, darunter 31 Juden; bei diesen 71 Personen sind die Besitzer des Lagers Karel und František Welzel, die separat verhört wurden, nicht mit eingerechnet. Zusammen mit 29 verhafteten Bürgern aus Úpice (Eipel) bildeten sie die von der Gestapo verlangten einhundert Geiseln. Ein Teil von ihnen wurde zu Beginn des 1. Standrechts nach dem Amtsantritt von Reinhard Heydrich (Anfang Oktober 1941) in das KZ Mauthausen verschleppt, von diesen kehrte Ende des Jahres 1942 ein einziger zurück - Hubert Rokoš, der Sohn des gleichnamigen Eigentümers des Bahnhofsrestaurants in Náchod. Nach den bisher ermittelten Informationen wurden im KZ Mauthausen elf Bürger Náchods zu Tode gefoltert, einschließlich des Eigentümers des Treibstofflagers, Karl Welzel. In der Kleinen Festung Terezín (Theresienstadt) kam ein Bürger aus Úpice (Eipel) um. Die übrigen wurden nach 2 Monaten am 31. Oktober 1941 entlassen und kehrten nach Hause zurück.

Pavel Strass entstammte der Familie eines bekannten Náchoder Textilhändlers. Sein Vater Leo Strass (1871) hatte an der Hauptstraße von Náchod ein Geschäft und ebenso eine große Versandfirma, in der seine beiden Söhne – Karel (1902) und Pavel arbeiteten. Die Schwester Valerie (1901) war mit dem Náchoder Apotheker PhMr. RNDr. Václav Bayerle verheiratet.

Leo Strass war auch als großer Förderer von Künstlern bekannt. Er besaß eine große Bildersammlung und engagierte sich in der tschechisch-jüdischen Bewegung.

Nach dem Großbrand im Treibstofflager Welzel in Náchod wurden auf Befehl der Gestapo Karel und Pavel Strass am 31. August 1941 als Geiseln in Haft genommen und am 09. September 1941 zusammen mit anderen in die Kleine Festung Terezín (Theresienstadt) deportiert. Während Karel nach zwei Monaten zurückkehrte, wurde Pavel von dort wahrscheinlich nach einem Monat in das KZ Mauthausen transportiert, wo er am 26. November 1941 umkam. Laut seiner Nichte Věra Tomanová, geb. Bayerlová (Náchod), war als Todesursache Lungenentzündung angegeben, jedoch nach den Erinnerungen in der Familie von Karel Strass wurde er erschossen. Der Familie wurde vom KZ angeboten, eine postmortale Maske anzufertigen. Diese wurde tatsächlich übersandt. Im Jahre 1987 übergab Věra Tomanová diese zusammen mit weiteren Dokumenten über Pavel Strass persönlich an das Museum Yad Vashem in Jerusalem.

Der Vater Leo Strass und seine Ehefrau Zdeňka, geb. Hermanová (1881), wurden als Juden im Dezember 1942 mit dem Transport Ch in das Ghetto von Terezín (Theresienstadt) gebracht. Auch hier war Leo Strass im Kontakt mit professionellen Künstlern aus dem Technischen Büro der dortigen jüdischen Selbstverwaltung (Bedřich Fritta, Petr Kien, Otto Ungar, Leo Haas und weiteren). Als die Nazis entdeckten, dass hier Zeichnungen entstehen, die das Leben im Ghetto so dokumentieren, wie es wirklich war und dass sich auch Leo Strass organisatorisch an dieser Tätigkeit beteiligte, verlegten sie ihn zusammen mit seiner Ehefrau und auch den Künstlern in die Kleine Festung. Leo und Zdeňka Strass wurden dann mit dem Transport GSt. am 17. Juli 1944 in das KZ Auschwitz deportiert. Beide kamen um.

Gegen Kriegsende wurden auch Karel Strass und Valerie Bayerlová in das Ghetto Terezín (Theresienstadt) deportiert. Diese erlebten die Befreiung, auch dank ihrer nichtjüdischen Partner.

Alena Čtvrtečková

Alena Čtvrtečková forscht und publiziert zur jüdischen Verfolgung in Náchod (Tschechische Republik)

Quellen:

SOA Zámrsk, MLS Hradec Králové, Albert Hardtke 1945-1947, Ls 33/47, Karton 72, Blätter 104 und 105 – Verhaftungsprotokoll Karel und Pavel Strass.

Theresienstädter Erinnerungsbuch, S. 1084 – Strass Leo, Strassová Zdenka.

http://www.zidovske-muzeum.cz/cz/cz084.htm - Anzeiger 4/2008. Neuzugänge (Porträt von Zdenka Strassová und Fakten über die Theresienstädter Begebenheit mit den Künstlern).

Mitteilung von Věra Tomanová, geb. Bayerlová (1931), wohnhaft Náchod-Babí.

Šimáně, Jan: Je tady Gestapo! (Hier ist die Gestapo!) (Náchod 1938-1945), Červený Kostelec (Rothkosteletz) 1946, S. 192.