Vojtěch Rošický 1880 - 1942 Zpracovat

Nach dem Abitur am Realgymnasium in der Křemencova-Straße in Prag nahm er 1899 das Studium an der Philosophischen Fakultät der Karlsuniversität auf. Er vollendete es erfolgreich am 16. Januar 1904 mit der Erlangung des Titels eines Doktors der Philosophie. Anschließend unterrichtete er am Gymnasium und gleichzeitig war er Assistent von Professor Karel Vrba (1845-1922) am Mineralogischen Institut der Universität. In den Jahren 1907-1909 absolvierte Rosický Studienaufenthalte an den Universitäten in München und Heidelberg und 1910 nach seiner Rückkehr nach Prag habilitierte er sich in den Fächern Mineralogie und Petrographie an der Karlsuniversität. Nach dem Ende des I. Weltkrieges wurde er zum außerordentlichen Professor ernannt, aber danach siedelte er nach Brünn über. Die kurz davor gegründete Masaryk-Universität berief ihn nämlich nach seiner Ernennung zum ordentlichen Professor der Mineralogie am 9. August 1920 in die Funktion des ersten Direktors des Mineralogischen Instituts der Naturwissenschaftlichen Fakultät. Im akademischen Jahr 1922-1923 war Professor Rosický Dekan dieser Fakultät und in den Jahren 1925-1926 Rektor der Masaryk-Universität.

Die akademische Tätigkeit von Professor Rosický in Brünn erlangte eine außerordentliche Bedeutung. In den Räumlichkeiten der Naturwissenschaftlichen Fakultät richtete er Labore des Mineralogischen Instituts ein, die mit umfangreichen Sammlungen ausgestattet waren. Er beschäftigte sich mit der Erforschung des mittelböhmischen Plutons und der mährischen Mineralien, wobei er selbst die Mineralogie mit drei neuen Mineralien – Preslit, Ultrabasit und Epidesmin –  bereicherte. In seinen Fachpublikationen beschäftigte er sich vor allem mit der physikalischen Kristallographie, der deskriptiven und regionalen Mineralogie und Petrographie. Zu den bedeutendsten gehört die Monographie Krystalografie geometrická (Geometrische Kristallographie) (1929) und Příručka pro určovací praktikum mineralogické (Handbuch zum Bestimmungspraktikum für Mineralogie) (1939). Außerdem war Professor Rosický Mitglied einer Reihe von in- und auch ausländischen Fachinstitutionen. Zu nennen wäre zum Beispiel seine Mitgliedschaft in der Akademie der Wissenschaften und Künste, in der Gelehrtengesellschaft, im Nationalen Forschungsrat, in der Mährischen naturwissenschaftlichen Gesellschaft oder in der Mineralogical Society of America. Er trieb jedoch auch Sport und war aktives Mitglied des tschechischen Turnvereins Sokol Brno I.

Vojtěch Rosický heiratete am 22. Juli 1911 Františka geb. Sobková. Am 1. Januar 1913 wurden der Sohn des Ehepaares Vojtěch (gestorben am 24. April 1939) und am 27. November 1916 der Sohn Ivan geboren.

Nach der nazistischen Besetzung der böhmischen Länder  reihte sich Professor Rosický in den illegalen Widerstand der Brünner Hochschulprofessoren ein. In die Hände der Gestapo fiel er am 12. Dezember 1941 und danach wurde er im Polizeigefängnis im Kaunitz-Kolleg eingesperrt. Im Januar 1942 wurde er nach Mauthausen überführt, wo er bereits am 9. Februar 1942 infolge von Hunger, Kälte und Folterungen seitens der Aufseher starb. Heute trägt ein Platz im Brünner Stadtteil Žabovřesky seinen Namen.

Vladimír Černý

Vladimír Černý, geb. 1975 in Svitavy, studierte Geschichte und Politologie an der Masaryk-Universität in Brno. Gegenwärtig unterrichtet er extern am Lehrstuhl für Internationale Beziehungen und europäische Studien an der Fakultät für soziale Studien und am Institut für Geschichte der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität.

Quellen:

Archiv der Masaryk-Universität Brünn, Fond A1, Rektorat der Masaryk-Universität, Karton 170/3046, persönliche Akte von Vojtěch Rosický.

Literatur:

Antonín Jero: Naši hrdinové 1939-1945. Tělovýchovná jednota Sokol Brno 1 (Unsere Helden 1939-1945. Der Turnverein Sokol Brno 1). Brno 1947.

Josef Staněk: Vojtěch Rosický. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 1992, Nr. 2, S. 41-43. 

Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze zahájil roku 1899 studia Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Úspěšně je dovršil 16. ledna 1904 ziskem titulu doktora filozofie. Následně vyučoval na gymnáziu a současně byl asistentem profesora Karla Vrby (1845-1922) v mineralogickém univerzitním ústavu. V letech 1907-1909 absolvoval Rosický vědecké pobyty na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu a po návratu do Prahy se roku 1910 habilitoval v oboru mineralogie a petrografie na Univerzitě Karlově. Po skončení první světové války byl jmenován mimořádným profesorem, avšak poté se přestěhoval do Brna. Nedávno založená Masarykova univerzita jej totiž po jmenování řádným profesorem mineralogie 9. srpna 1920 povolala do funkce prvního ředitele mineralogického ústavu Přírodovědecké fakulty. V akademickém roce 1922-1923 byl profesor Rosický děkanem této fakulty a v letech 1925-1926 rektorem Masarykovy univerzity.

Akademické působení profesora Rosického v Brně dosáhlo mimořádného významu. V prostorách Přírodovědecké fakulty vybudoval laboratoře mineralogického ústavu vybavené rozsáhlými sbírkami. Zabýval se výzkumem středočeského plutonu a moravských nerostů, přičemž sám obohatil mineralogii o tři nové nerosty – preslit, ultrabasit a epidesmin. Ve svých odborných publikacích se zabýval zejména fyzikální krystalografií, popisnou a regionální mineralogií i petrografií. K nejvýznamnějším patří monografie Krystalografie geometrická (1929) a Příručka pro určovací praktikum mineralogické (1939). Mimoto byl profesor Rosický členem řady domácích i zahraničních odborných institucí. Jmenovat lze například členství v Akademii věd a umění, Učené společnosti, Národní radě badatelské, Moravské přírodovědecké společnosti či The Mineralogical Society of America. Zabýval se však i sportovní činností a byl aktivním členem Sokola v jednotě Brno I.

Vojtěch Rosický se 22. července 1911 oženil s Františkou rozenou Sobkovou. Manželům se 1. ledna 1913 narodil syn Vojtěch (zemřel 24. dubna 1939) a 27. listopadu 1916 syn Ivan.

Po nacistické okupaci českých zemí se profesor Rosický zapojil do ilegálního odboje brněnských vysokoškolských profesorů. Do rukou gestapa padl 12. prosince 1941 a poté byl uvězněn v policejní věznici Kounicovy koleje. V lednu 1942 byl převezen do Mauthausenu, kde již 9. února 1942 zemřel následkem hladu, zimy a týrání ze strany dozorců. V současnosti nese jeho jméno náměstí v brněnské městské části Žabovřesky.

Vladimír Černý

Prameny:

Archiv Masarykovy univerzity Brno, fond A 1 Rektorát MU, karton 170/3046, osobní spis Vojtěcha Rosického.

Literatura:

Antonín Jero: Naši hrdinové 1939-1945. Tělovýchovná jednota Sokol Brno 1. Brno 1947.

Josef Staněk: Vojtěch Rosický. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 1992, č. 2, s. 41-43.