Tomáš Vacek 1899 - 1942 Zpracovat

Tomáš Vacek wurde in die Familie eines herrschaftlichen Kutschers geboren; er war tschechischer Nationalität.

Nach dem Umzug nach České Budějovice (Budweis) durchlief er die dortige Realschule und legte im Jahre 1917 sein Abitur ab. Er schrieb sich an der Hochschule für Tiermedizin Wien ein, wurde jedoch in die österreichisch-ungarische Armee einberufen; im Schuljahr 1918-1919 besuchte er die Militärische Veterinärakademie in Wien. Nach der Vertreibung der tschechischen Studenten aus Wien setzte er sein Studium an der Universita Karlová (Karlsuniversität) Praha fort. Im Jahre 1919 trat er an die neu gegründete Vysokou škola zemědělská (Landwirtschaftliche Hochschule) in Brno (Brünn) über. Im Jahre 1923 wurde er als Assistent eingesetzt; in den Jahren 1922-1924 studierte er an der Medizinischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brno (Brünn). An der Landwirtschaftlichen Hochschule (VŠZ) promovierte er im Jahre 1923 zum Doktor der Veterinärmedizin. Im Jahre 1925 legte er seine Habilitationsschrift vor, in der er das physiologisch-morphologische Problem der Anpassungsfähigkeiten der Lunge von Säugetieren an eine Umgebung mit verringertem Sauerstoffpartialdruck behandelte. Als Privatdozent war er dann ständig in der Assistentenposition tätig, ab dem Schuljahr 1926-1927 wurde er mit der Vertretung von Vorlesungen und Seminaren in Physiologie beauftragt. 1926 absolvierte er dank der Rockefeller-Stiftung einen zweisemestrigen Aufenthalt am physiologischen Institut des University College of London. Dieser Aufenthalt inspirierte ihn zum Studium der biologischen Wirkungen der ultravioletten Strahlung auf die Arbeitsweise der Längs- und Ringmuskulatur des Verdauungstrakts. Seit dem Jahre 1927 war er ständiger Korrespondent der Physiological Abstracts. Im Jahre 1931 wurde er zum außerordentlichen Professor und gleichzeitig zum Vorstand des physiologischen Instituts ernannt; im Jahre 1936 wurde er zum ordentlichen Professor ernannt. Schon seit dem Jahre 1935 bekleidete er dabei die Leitung des Lehrstuhls für Anatomie, Physiologie und Tiermedizin.

Beeinflusst durch die internationalen Erfahrungen konzentrierte er sein wissenschaftliches Interesse auf das Studium der Hormone, insbesondere Adrenalin. Er widmete seine Aufmerksamkeit dem Themengebiet der Aufspaltung des Adrenalins durch verschiedene chemische Faktoren sowie seiner Fotooxydation. Nach dem colorimetrischen Messverfahren arbeitete er die Stufen seiner Oxidation aus. Nach dem Studium des Adrenalins richtete er sein Interesse auf weitere Hormone, und zwar auf die Geschlechtsdrüsen, den Vorderlappen der Hypophyse, auf die Bauchspeicheldrüse und die Schilddrüse. Ende der 1930er Jahre beschäftigte er sich ebenso mit Forschungen zur hormonellen Steuerung des Wasseraustauschs bei Vögeln, er erforschte die gegenseitigen Beziehungen verschiedener Hormone und Vitamine. Unter anderem beleuchtete er die Beziehungen der Geschlechtshormone bei der Blutbildung und zum Vitamin E usw. Er veröffentlichte die Ergebnisse seiner Forschungen in 50 wissenschaftlichen Originalarbeiten. Er gehörte zur Spitze der damaligen tschechischen Endokrinologen. Im Jahre 1937 veröffentlichte er ein umfangreiches Lehrbuch mit dem Titel Srovnávací fysiologie domácích zvířat a ostatních obratlovců (Vergleichende Physiologie der Haustiere und übrigen Wirbeltiere). Er war Mitglied der Tschechoslowakischen Biologischen Gesellschaft in Brno (Brünn), der Tschechischen Landwirtschaftsakademie, der Société de chimie biologique in Paris und der Association for the Study of Internal Secretion in Los Angeles, USA.

Nach der Demobilisierung und Okkupation der Tschechoslowakei engagierte er sich in der militärischen Gliederung der Widerstandsorganisation Obrana národa (Verteidigung der Nation) in Brno (Brünn). Er war in die Hochschul-Widerstandsgruppe eingebunden, die das Ausland über die Verfolgung durch die Nazis informierte, er unterstützte Verfolgte und vor allem Hinterbliebene u. Ä. Im Dezember 1941 wurde er im Rahmen einer ausgedehnten Verhaftungswelle festgenommen und im Kounicov kolej (Kaunitz-Wohnheim) in Brno (Brünn) eingesperrt. Von dort wurde er am 4. Febrzar 1942 zusammen mit einer Gruppe von Brünner Hochschullehrern in das Konzentrationslager Mauthausen abtransportiert. Infolge der unmenschlichen Tyrannei, entkräftet von einer schweren Krankheit und der schweren Arbeit starb er nach einem großen Blutverlust am 14. April 1942 im Alter von 43 Jahren.

Im Jahre 1946 wurde ihm in memoriam das Tschechoslowakische Kriegskreuz 1939 verliehen und das physiologische Institut nach ihm benannt. Zu seiner Ehre wurde auch ein Forschungs- und Publikationsfonds eingerichtet; an der Landwirtschaftlichen Hochschule wurde ihm in memoriam ein Ehrendoktorat der technischen Wissenschaften erteilt. Ferner wurde im Jahre 1946 in Brno-Královo Pole (Brünn-Königsfeld) eine Straße nach ihm benannt. Sein Name ist auch auf einer im Mai 1990 in Mauthausen enthüllten Gedenktafel verewigt.

Michal V. Šimůnek

Narodil se v rodině panského kočího; byl české národnosti.

Po přestěhování do Českých Budějovic vychodil tamní reálku, maturoval roku 1917. Zapsal se na Vysokou školu zvěrolékařskou (Hochschule für Tiermedizin) ve Vídni, avšak byl odveden do rakousko­uherské armády; ve školním roce 1918–19 navštěvoval Vojenskou veterinární akademii ve Vídni. Po vyhnání českých studentů z Vídně pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě v Praze. Roku 1919 přešel na nově založenou Vysokou školu zemědělskou do Brna. Roku 1923 byl ustanoven asistentem; v letech 1922–1924 studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Na VŠZ byl promován doktorem veterinární medicíny roku 1923. Roku 1925 předložil habilitační spi s, ve kterém zpracoval fyziologicko­morfologický problém adaptačních schopností plic savců k prostředí se sníženým parciálním tlakem kyslíku. Jako soukromý docent pak stále působil na asistentské pozici, od školního roku 1926–27 byl pověřen suplováním přednášek a cvičení z fyziologie. 1926 absolvoval díky Rockefellerově nadaci dvousemestrální pobyt na fyziologickém ústavu University College of London. Tento pobyt ho inspiroval ke studiu biologických účinků ultrafialového záření na činnost podélného a kruhového svalstva zažívacího traktu. Od roku 1927 byl trvalým dopisovatelem Physiological Abstracts. Roku 1931 byl jmenován mimořád ným profesorem a současně přednostou fyziologického ústavu; řádným profesorem byl jmenován roku 1936. Již od roku 1935 přitom převzal vedení stolice anatomie, fyziologie a zvěrolékařství.

Ovlivněn zahraničními zkušenostmi zaměřil svůj vědecký zájem na studium hormonů, zejména adrenalinu. Věnoval pozornost problémům štěpení adrenalinu různými chemickými činiteli, jeho fotooxidaci a vypracoval kolorimetrickou metodu měření stupně jeho okysličování. Po studiích adrenalinu obrátil svůj zájem k dalším hormonům, a to k pohlavním žlázám, přednímu laloku hypofýzy, pankreatu a štítné žláze. Koncem 30. let se zabýval rovněž výzkumy hormonálního řízení výměny vody u ptáků, zkoumal vzájemné vztahy některých hormonů a vitaminů. Mimo jiné osvětlil vztahy pohlavních hormonů ke krvetvorbě a vitaminu E atd. Uveřejnil výsledky svého zkoumání v padesáti původních vědeckých pracích. Patřil ke špičce tehdejších českých endokrinologů. Roku 1937 publikoval rozsáhlou učebnici Srovnávací fysiologie domácích zvířat a ostatních obratlovců. Byl členem Československé biologické společnosti v Brně, Čs. akademie zemědělské, Société de chimie biologique v Paříži a The Association for the Study of Internal Secretion v Los Angeles, USA.

Po demobilizaci a okupaci Československa se angažoval ve vojenské složce Obrany národa v Brně. Byl zapojen do vysokoškolské odbojové skupiny, která informovala cizinu o nacistické perzekuci, podporoval perzekvované a hlavně pozůstalé apod. V prosinci 1941 byl v rámci rozsáhlého zatýkáním zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích v Brně. Odtud byl 4. únor 1942 společně se skupinou brněnských vysokoškolských učitelů odtransportován do koncentračního tábora Mauthausen. Následkem nelidského týrání, vysílen těžkou chorobou a hrubou prací po velké ztrátě krve 14. duden 1942 ve věku 43 let zemřel.

Roku 1946 mu byl udělen in memoriam Čs. válečný kříž 1939 a byl po něm pojmenován fyziologický ústav a na jeho počest byl zřízen i bádací a publikační fond; na VŠZ mu byl udělen čestný doktorát technických věd in memoriam. Dále po něm byla v roce 1946 v Brně­Králově Poli pojmenována ulice. Jeho jméno je zvěčněno i na pamětní desce, odhalené v květnu 1990 v Mauthausenu.

Michal V. Šimůnek