Miroslav Křivý 1896 - 1942 Zpracovat

Er stammte aus der Familie eines Arztes und diese Tatsache bestimmte seine Laufbahn von vornherein. Nach Absolvierung des I. tschechischen Staatlichen Gymnasiums in Brünn studierte er an der Medizinischen Fakultät der Karlsuniversität und am 24. April 1920 erlangte er hier das Doktorat für Medizin. Nach einer kurzen Tätigkeit in Prag ging er im folgenden Jahr nach Bratislava/Pressburg an die neu gegründete Komenský-Universität, wo er eine Reihe von Jahren tätig war. Zunächst als klinischer Assistenzarzt und danach als Assistent an der neuropsychiatrischen Klinik von Professor Zdeněk Mysliveček (1881-1974). 1924-1925 war Křivý Stipendiat in Paris an der Charcot-Klinik und bei Professor Georges Bourguignon (1876-1963) im Elektrophysiologischen Laboratorium in der Klinik Salpetrière. Im Januar 1929 habilitierte er sich in Bratislava in den Fächern Neurologie und Psychiatrie mit der Schrift Fyziologie a patologie spánku (Physiologie und Pathologie des Schlafes). Im folgenden Jahr rückte er an die Spitze der Bratislavaer neurologisch-psychiatrischen Klinik und nach seiner Ernennung zum außerordentlichen Professor am 28. Februar 1933 wurde er ihr Leiter. Zum ordentlichen Professor der Bratislavaer Universität wurde Křivý 1936 ernannt. Nach Brünn kehrte er erst 1937 zurück, als er am 1. März an der Medizinischen Fakultät der Masaryk-Universität die hiesige neurologisch-psychiatrische Klinik als ordentlicher Professor übernahm. Im akademischen Jahr 1938-1939 hatte er die Funktion des Dekans inne. Er ist Autor von 45 Arbeiten, die sich vor allem mit Neurologie und Psychiatrie beschäftigen. Neben seiner akademischen Tätigkeit trat er oft als gerichtlicher Sachverständiger im Fach Psychiatrie auf und verfasste eine erhebliche Menge psychiatrischer Gerichtsgutachten. Weiterhin war er Vorsitzender des Vereins der mährisch-schlesischen Institutspsychiater und klinischen Psychiater, Mitglied des Präsidiums und Vorsitzender der Sektion für psychisch gestörte Jugend bei den Landesjugendfürsorgeeinrichtungen in Bratislava und Brünn, Mitglied des Verbandes für Psychohygiene und der Šafařík-Gelehrtengesellschaft in der Slowakei.

Miroslav Křivý heiratete im September 1937 Vlasta geb. Prachařová. Die Ehe war kinderlos, aber aus erster Ehe hatte Vlasta Křivá die Tochter Eva, die den Nachnamen Mikušová-Křivá annahm.

Nach der Schließung der tschechischen Hochschulen durch die Nazisten reihte sich Professor Křivý in den Widerstand der Hochschulangestellten der Masaryk-Universität ein. Obwohl er schwer krank war, verhaftete ihn die Brünner Gestapo am 16. Dezember 1941 und sperrte ihn danach im Polizeigefängnis im Kaunitz-Kolleg ein. Bereits in dieser Zeit zeigten sich bei ihm die Symptome von einem Zwölffingerdarmgeschwür. Am 3. Februar 1942 wurde er nach Mauthausen abtransportiert. Die schwere Arbeit im Steinbruch, Hunger und Kälte verschlechterten seinen Gesundheitszustand weiter und zur allgemeinen Schwäche kam noch Avitaminose und Dysenterie hinzu. An einem Unterschenkel von Professor Křivý erschien noch dazu eine Phlegmone, was der Anfang eines tragischen Endes war. Seine Ehefrau Vlasta erhielt zwar schließlich von den nazistischen Ämtern eine Bewilligung zur Operation, aber sie kam schon zu spät. Miroslav Křivý starb mit seinen 46 Jahren am 23. April 1942. Heute trägt eine Straße im Brünner Stadtteil Královo Pole seinen Namen.

Vladimír Černý

Vladimír Černý, geb. 1975 in Svitavy, studierte Geschichte und Politologie an der Masaryk-Universität in Brno. Gegenwärtig unterrichtet er extern am Lehrstuhl für Internationale Beziehungen und europäische Studien an der Fakultät für soziale Studien und am Institut für Geschichte der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität.

Quellen:

Archiv der Masaryk-Universität Brünn, Fond A1, Rektorat der Masaryk-Universität, Karton 305/16, persönliche Akte von Miroslav Křivý.

Literatur:

Milan Bouchal: Prof. MUDr. Miroslav Křivý – padesáté výročí smrti (Prof. Dr. med. Miroslav Křivý – 50. Todestag). In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 1992, Nr. 2, S. 43.

Zdeněk Štěpánek: Moravští lékaři a Mauthausen. (Mährische Ärzte und Mauthausen.) In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 1992, Nr. 6, S. 35-40.

Pocházel z rodiny lékaře a tento fakt předurčil jeho životní dráhu. Po absolvování prvního českého státního gymnázia v Brně studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a 24. dubna 1920 zde dosáhl doktorátu veškerého lékařství. Po krátkém působení v Praze odešel následujícího roku do Bratislavy na nově zřízenou Univerzitu Komenského, kde působil řadu let. Nejprve jako klinický sekundář a posléze asistent neuropsychiatrické kliniky profesora Zdeňka Myslivečka (1881-1974). V letech 1924-1925 byl Křivý stipendistou v Paříži na Charcotově klinice a u profesora Georgese Bourguignona (1876-1963) v elektrofyziologické laboratoři v Salpetriére. V lednu 1929 se v Bratislavě habilitoval pro obor neurologie a psychiatrie spisem Fyziologie a patologie spánku. V následujícím roce stanul v čele bratislavské neurologicko-psychiatrické kliniky a po jmenování mimořádným profesorem 28. února 1933 se stal jejím přednostou. Řádným profesorem bratislavské univerzity byl Křivý jmenován roku 1936. Do Brna se vrátil až roku 1937, když 1. března převzal na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity zdejší neurologicko-psychiatrickou kliniku jakožto řádný profesor. V akademickém roce 1938-1939 zastával funkci děkana. Je autorem 45 prací věnovaných především neurologii a psychiatrii. Kromě své akademické činnosti často vystupoval jako soudní znalec v oboru psychiatrie a sepsal značné množství soudních psychiatrických posudků. Dále byl předsedou Spolku moravskoslezských ústavních a klinických psychiatrů, členem prezidia a předsedou sekce pro mládež duševně úchylnou při zemských péčích o mládež v Bratislavě a Brně, členem Sboru pro duševní hygienu a na Slovensku Šafaříkovy učené společnosti. 

Miroslav Křivý se v září 1937 oženil s Vlastou rozenou Prachařovou. Manželství bylo bezdětné, avšak z prvního manželství měla Vlasta Křivá dceru Evu, která přijala příjmení Mikušová Křivá. 

Po uzavření českých vysokých škol nacisty se profesor Křivý zapojil do odboje vysokoškolských pracovníků Masarykovy univerzity. Přestože byl vážně nemocen, brněnské gestapo jej 16. prosince 1941 zatklo a následně umístilo do policejní věznice v Kounicových kolejích. Již v té době se u něj projevovaly příznaky duodendálního vředu. Dne 3. února 1942 byl odtransportován do Mauthausenu. Těžká práce v lomu, hlad a zima jeho zdravotní stav dále zhoršily a k celkové slabosti se přidala avitaminóza a dyzenterie. V dolní končetině profesora Křivého se navíc objevila flegmóna, což byl počátek tragického konce. Jeho manželka Vlasta sice nakonec získala od nacistických úřadů povolení k operaci, ale to již přišlo pozdě. Miroslav Křivý zemřel ve svých 46 letech 23. dubna 1942. Jeho jméno dnes nese jedna z ulic v brněnské městské části Královo Pole.    

Vladimír Černý

Prameny:

Archiv Masarykovy univerzity Brno, fond A1 Rektorát MU, karton 305/16, osobní spis Miroslava Křivého.

Literatura:

Milan Bouchal: Prof. MUDr. Miroslav Křivý – padesáté výročí smrti. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 1992, č. 2, s. 43.

Zdeněk Štěpánek: Moravští lékaři a Mauthausen. In: Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně, 1992, č. 6, s. 35-40.