Oldřich Frolík 1909 - 1943 Zpracovat

Wie groß der Schrecken der Gestapo-Beamten am 15. September 1942 war, als in Oldřich Frolíks Wohnung gleich mehrere Schüsse abgefeuert wurden, sehen wir in der Aussage von Alfred Keller, dem Kriminalsekretär der Prager Gestapo, der an der Verhaftung beteiligt war. „Ich möchte anmerken, dass sich das beschriebene Ereignis während eines Zeitraums von ca. 30 bis 35 Sekunden abspielte… Alle Schüsse wurden von Frolík abgegeben. Weder Gruber, Hoenig noch ich haben die Waffe benutzt. Meine Pistole blieb in der Aktentasche in der Küche. Ich stellte die Aktentasche dort auf den Tisch vor dem Eingang in den Nachbarraum. Gruber und Hoenig hatten ihre Pistolen bei sich und mir ist nicht bekannt, warum sie sie nicht benutzt haben.“ Oldřich Frolík war tatsächlich der Schütze. Er schaffte es, in so kurzer Zeit das gesamte Magazin auf die drei Personen abzufeuern, wobei er einen Gestapo-Beamten tödlich verwundete, den zweiten schwer anschoss und den dritten so einschüchterte, dass dieser sich nicht verteidigen konnte. Eine wirklich bemerkenswerte Leistung, die nur eines guten Schützen würdig ist. Die anschließende Strafe war in diesem Fall ebenso hart. Beide Eheleute wurden im Konzentrationslager Mauthausen ermordet.

Oldřich Frolík wurde am 11. April 1909 in Prag als Sohn von Josef und Božena Frolík geboren. Oldřich Frolík besuchte fünf Klassen der allgemeinen Schule, drei Klassen der Bürgerschule und drei Klassen der weiterführenden tschechischen Schule. In seinen 20ern wurde er zum Militärdienst eingezogen, den er beim Fliegerregiment Nr. 1 als Fahrer absolvierte. Während des Militärdienstes wurde er als fröhlicher Charakter, verständnisvoller Geist und Soldat mit anständigem und zuverlässigem Verhalten charakterisiert. Allgemein wurde er als gut ausgebildeter Soldat betrachtet. Er war ein guter Fahrer, wenn auch etwas undiszipliniert.

Er nahm eine Anstellung als Fräser in der Janek-Waffenfabrik an. Oldřich Frolík heiratete mit dreißig Jahren Barbora Kvasničková. Die Eheleute bewohnten eine Erdgeschosswohnung mit zwei Zimmern und Küche in der Brožíkova ulice 337/5. Die Ehefrau Barbora arbeitete als Telefonistin bei der Prager Filiale der Firma Kopista und Dubský. Im Jahre 1937 wurde den Eheleuten die Tochter Květa und drei Jahre später der Sohn Jirka geboren.

Nach der Okkupation Tschechiens wurde das tschechische Vereinsleben immer weiter eingeschränkt. Das betraf selbstverständlich auch den Sportverein Sokol. Die Tätigkeit des Sportvereins Sokol wurde im April 1941 zunächst ausgesetzt und anschließend im Oktober 1941 nach Antritt des stellvertretenden Reichsprotektors Heydrich eingestellt. Der verborgene Grund dieser Aktion war die aktive Widerstandstätigkeit der Sokol-Mitglieder. Infolgedessen kam es am 8. Oktober seitens der Besatzungsmacht zur Verhaftung von ca. 1.500 führenden Sokol-Repräsentanten im Rahmen der sog. Aktion Sokol, die vor allem in das Konzentrationslager Auschwitz verschleppt wurden. Nach drei Monaten Aufenthalt im Konzentrationslager lebte nur noch ein knappes Drittel von ihnen. Gerade das Schicksal dieser Sokol-Mitglieder gab die Veranlassung zur Gründung eines radikalen Ablegers der Sokol-Gemeinde im Widerstand, die nach dem Monat der oben beschriebenen Ereignisse symbolisch Říjen (Oktober) genannt wurde. Mitglieder der Widerstandsorganisation Říjen waren zum Beispiel Jaroslav Pechman, Jan Zelenka-Hajský und Hauptmann Karel Pavlík. Diese Männer waren Anhänger des Prinzips Auge um Auge, Zahn um Zahn. Da Oldřich Frolík eine ähnliche Gesinnung hatte, wurde er auf Aufforderung Mitglied dieser Organisation.

Als am Ende des Jahres 1941 die Mitglieder der Fallschirmspringerbesatzung ANTHROPOID Josef Gabčík und Jan Kubiš mit dem Ziel ins Protektorat kamen, den Henker des tschechischen Volkes, Heydrich, zu töten, wurden die Fallschirmspringer von allen Říjen-Mitgliedern als ersehntes Geschenk willkommen geheißen. Die Mitglieder der Organisation Říjen versteckten sie und wurden zu ihren allseitigen Unterstützern. Nicht anders war es auch im Fall von Oldřich Frolík. Auch er reihte sich in die heimischen Unterstützer ein, die mit den Fallschirmspringern im ständigen Kontakt standen und die er auch für eine längere Zeit in seiner Wohnung versteckte.

Nach dem Attentat überstanden die Frolíks beide Verhaftungswellen der Unterstützer der Fallschirmspringergruppe ANTHROPOID. Erst zum Monatswechsel August/September fand die Gestapo heraus, dass die Helfer der Fallschirmspringer in Prag-Pankrác in der Nähe der Janeček-Fabrik wohnen mussten, wodurch sie „auf den Namen Frolík, eines Meisters in der Janeček-Fabrik, der die Agenten versteckte, kamen“. Daher wurden am 15. September 1942 die Angehörigen der Prager Gestapo-Zentrale Kriminalinspektor Alois Gruber, Kriminalist Ernst Hoenig und Kriminalsekretär Alfred Keller in die Brožíková ulice entsandt, um die Wohnung der Frolíks zu durchsuchen. Die zweite Gruppe wurde in die Janeček-Fabrik entsandt, wo sie den Schlüssel der Wohnung beschaffen sollten. „Nachdem wir 30 bis 40 Minuten gewartet hatten, wurde uns die Warterei zu lang und wir sagten uns, dass etwas Unerwartetes die Ankunft des zweiten Kommandos verhindert haben musste. Wir gingen in den Hof von Frolíks Wohnung, die sich im Erdgeschoss – auf dem Niveau des Erdbodens – befand. Dort stellten wir fest, dass der Schlüssel von innen im Schloss steckte. Wir traten ein, wobei wir zuerst durch einen kleinen Vorraum gingen. Sobald wir in der Küche waren, trafen wir auf Frolík, der uns entgegenkam.“ Nach einer Weile ertönten jedoch Schüsse. Dabei traf Frolík Hoenig im Gesicht und am Hals. Gruber, der noch die Verfolgung von Frolík aufnahm, wurde in der unteren Hälfte des Halses getroffen, er konnte noch aus der Wohnung laufen und blieb vor dem Haus mitten auf der Fahrbahn liegen. Frolík blieb jedoch wie vom Erdboden verschluckt.

Erste Hilfe fanden Frolík und seine Ehefrau bei ihrem Arbeitskollegen aus der Fabrik, Otakar Šrámek. Auch dieser tauchte kurz nach der Flucht Frolíks in die Illegalität ab. Er wurde jedoch mit Hilfe der tschechischen Protektoratspolizei ermittelt und gab der Gestapo unter dem Druck, dass 30 von Frolíks Verwandten hingerichtet und 500 Geiseln in das Konzentrationslager Mauthausen verschleppt werden würden, der Gestapo die Information, dass sich Frolík und seine Ehefrau bei dem Schneidermeister František Silovský, der in der Straße Na Bojišti 6 wohnte, versteckt halten.

Die Gestapo-Führung wollte kein weiteres Fiasko bei der Verhaftung riskieren. Daher zwang sie Šrámek, einen Brief an Frolík zu schreiben, in dem er ihm vorschlagen sollte, dass sie ihn mit einem Transporter aus Prag herausbringen könnten. Frolík stimmte dem Vorschlag zu. Unter Mitwirkung der Protektoratspolizei wurde vor dem Geschäft von Silovský am 23. September ein Transporter geparkt. „Beim Einsteigen wurde er durch einen energischen Einsatz zusammen mit seiner Frau und dem Schneidermeister überwältigt, ohne dass es zu Verlusten unsererseits und dem Einsatz von Schusswaffen kam. Frolík hatte auch dieses Mal vor, seine Pistole Kaliber 7,65 mm mit vollem Magazin und einem in der Kammer vorbereiteten Geschoss zu ziehen, er schaffte es jedoch nicht mehr, zu schießen. Er wehrte sich so verzweifelt, dass acht Männer benötigt wurden, bevor er vollkommen überwältigt war. Er erklärte selbst, dass er sein Leben so teuer verkaufen wolle, wie man es sich nur vorstellen könne, er wollte angeblich bis zur letzten Patrone kämpfen.“

Die vorsichtige Haltung der Gestapo war nicht nur durch die oben erwähnte Schießerei begründet, sondern auch durch das entdeckte Arsenal an Waffen und Munition, das die Deutschen in einem raffinierten Versteck entdeckten. Es handelte sich dabei um eine Bombe der gleichen Art, wie sie beim Attentat durch Jan Kubiš verwendet wurde, fünf Pistolen des Kalibers 9 mm, davon eine Colt super 38, 219 Schuss 9-mm-Munition, sieben Schuss Munition des Kalibers 7,65 mm, 30 Schuss Munition des Kalibers 6,35 mm, eine Stütze für eine englische Maschinenpistole (von Gabčík - Anmerkung des Autors), vier Magazine für englische Maschinengewehre, zwei Magazine für die Pistole Colt des Kalibers 9 mm, ein Magazin für Munition des Kalibers 6,35 mm und zwei Ersatzzünder einer neuen Art. Dieses Waffenarsenal tauchte nach dem erfolgten Attentat bei Frolík auf. Es wurde nach und nach von Anna Malinová gebracht, bei der sich Gabčík versteckt hielt, nachdem es schon in der Krypta der St. Cyrill-und-Method-Kirche aufbewahrt worden war.

Nach der Gefangenschaft in Pankrác wurden die Eheleute Frolík in das Haftgefängnis der Prager Gestapo auf die Kleine Festung Terezín verlegt. Da die Verhöre eine längere Zeit in Anspruch nahmen, erfolgte die Verurteilung der Eheleute Frolík erst am 8. Januar 1943 als sie von einem Standgericht in Prag in Abwesenheit zum Tode verurteilt wurden. Dieses Urteil wurde am 26. Januar 1943 im Konzentrationslager Mauthausen vollstreckt. An diesem Tag wurde die Ehefrau Barbora um 16:15 Uhr zusammen mit anderen Frauen in der Gaskammer ermordet. Ihr Mann Oldřich wurde um 16:49 Uhr durch einen Schuss in den Hinterkopf getötet.

Die Kinder Květa und Jirka wurden ab September zuerst in Jenerálka und ab April 1944 in Svatobořice interniert, letztendlich wurden sie in Planá nad Lužnicí befreit.

Vlastislav Janík, Forscher, Delegierter des Mauthausen-Komitees in Tschechien

Jaké bylo zděšení úředníků gestapa 15. září 1942, když se ozvalo hned několik výstřelů v bytě Oldřicha Frolíka, vidíme ve výpovědi Alfreda Kellera, kriminálního tajemníka pražského gestapa, který se zatýkání zúčastnil. „Chtěl bych poznamenat, že popsaná událost se odehrála během asi 30 až 35 sekund… Všechny výstřely vypálil Frolík. Gruber, Hoenig ani já jsme zbraň nepoužili. Moje pistole zůstala v aktovce v kuchyni. Aktovku jsem tam položil na stůl před vstupem do sousední místnosti. Gruber a Hoenig měli své pistole u sebe a není mi známo, proč jich nepoužili.“ Oldřich Frolík byl opravdu střelec. V tak krátkém čase stačil vypálit na tři osoby celý zásobník, z toho jednoho příslušníka gestapa smrtelně zranit, druhého vážně postřelit a třetího zastrašil tak, že se nezmohl obrany. Výkon opravdu úctyhodný a hodný jen dobrého střelce. Následující trest byl v tomto případě také krutý. Oba manželé Frolíkovi byli zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen.

Oldřich Frolík se narodil 11. dubna 1909 v Praze Josefu a Boženě Frolíkovým. Oldřich Frolík vychodil pět tříd obecné školy, tři třídy měšťanské a tři třídy pokračovací české školy. Ve svých 20-ti letech byl odveden na vojnu, kterou absolvoval u leteckého pluku č. 1 jako řidič. Během vojenské služby byl hodnocen jako veselé povahy, chápavého ducha a se slušným a spolehlivým chováním. Obecně byl pokládán za vojáka dobře vycvičeného. Byl dobrým šoférem, ač trochu neukázněným.

Do zaměstnání nastoupil v Janečkově zbrojovce jako frézař. Oldřich Frolík se ve třicátých letech oženil s Barborou Kvasničkovou. Manželé obývali přízemní dvojpokojový byt s kuchyní v Brožíkově ulici 337/5. Manželka Barbora pracovala jako telefonistka u pražské pobočky firmy Kopista a Dubský. V roce 1937 se Frolíkovým narodila dcera Květa a o tři roky později syn Jirka.

Po okupaci českých zemí byla neustále omezována česká spolková činnost. To samozřejmě postihlo i Sokol. Činnost Sokola byla nejprve v dubnu 1941 pozastavena a poté v říjnu 1941 po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zastavena. Skrytým důvodem této akce byla aktivní odbojová činnost členů Sokola. V důsledku toho 8. října došlo ze strany okupační mocí k zatčení okolo 1500 čelních představitelů Sokola v rámci tzv. Aktion Sokol, kteří byli odesláni především do koncentračního tábora Osvětim. Po třech měsících pobytu v koncentračním táboře z nich žila již necelá třetina. Právě osud těchto členů Sokola podnítil k založení radikální odnože Obce sokolské v odboji, která byla symbolicky nazvána Říjen podle měsíce výše popsaných událostí. Členem odbojové organizace Říjen byli například Jaroslav Pechman, Jan Zelenka-Hajský nebo kpt. Karel Pavlík. Tito muži si vzali za své, že je nutno oplácen ránu za ránu. A protože Oldřich Frolík byl podobného smýšlení, stal se na vyzvání členem této organizace.

Když na konci roku 1941 přichází do protektorátu příslušníci paravýsadku ANTHROPOID Josef Gabčík a Jan Kubiš s cílem zlikvidovat kata českého národa Heydricha všichni členové Října parašutisty přivítali jako vymodlený dárek. Členové organizace Říjen se také stávají jejich aktivními přechovávateli a všestrannými podporovateli. Ne jinak tomu bylo i v případě Oldřicha Frolíka. I on se zapojil do řady domácích podporovatelů, kteří byli s parašutisty ve stálém osobním styku a které také delší dobu ve svém bytě přechovával.

Po atentátu Frolíkovi přečkali obě vlny zatýkání spolupracovníků paraskupiny ANTHROPOID. Až na přelomu srpna a září gestapo zjistilo, že pomocníci parašutistů bydleli v Praze na Pankráci poblíže Janečkovy továrny, čímž se „přišlo na jméno Frolík, mistra Janečkovy továrny, který přechovával agenty“. Proto jsou 15. září 1942 vysláni příslušníci pražské služebny gestapa kriminální inspektor Alois Gruber, kriminalista Ernst Hoenig a kriminální tajemník Alfred Keller do Brožíkovy ulice, aby prohledali Frolíkův byt. Druhá skupina je vyslána do Janečkovy továrny, kde měla zajistit klíč od bytu. „Poté, co jsme čekali 30 až 40 minut, bylo nám čekání příliš dlouhé a řekli jsme si, že něco nepředvídaného zabránilo příchodu druhého komanda. Vydali jsme se do dvora k Frolíkovu bytu, který byl v přízemí – na úrovni země. Tam jsme zjistili, že v zámku je zevnitř zastrčený klíč. Vstoupili jsme dovnitř, když jsme předtím prošli malou předsíní. Jakmile jsme byli v kuchyni, narazili jsme na Frolíka, který nám šel vstříc.“ Po chvíli se však ozvaly výstřely. Přitom Frolík Hoeniga zasáhl do obličeje a krku. Gruber, který se ještě pustil do pronásledování Frolíka, byl zasažen v dolní polovině krku, stačil vyběhnout z bytu a zůstal ležet před domem uprostřed vozovky. Po Frolíkovi se však slehla zem.

První pomoc Frolík i se svojí manželkou našel u svého spolupracovníka z továrny Otakara Šrámka. I ten se krátce po útěku Frolíka ponořil do ilegality. Byl však za pomocí české protektorátní policie vypátrán a gestapu pod nátlakem, že bude popraveno 30 Frolíkových příbuzných a 500 rukojmí bude odesláno do koncentračního tábora, poskytl gestapu informaci, že se Frolík společně se svojí manželkou ukrývá u krejčovského mistra Františka Silovského bydlícího v ulici Na Bojišti 6.

Vedení gestapa již nechtělo riskovat další fiasko při zatýkání. Proto donutilo Šrámka, aby napsal Frolíkovi dopis, v němž mu měl navrhnout, že by jej mohl odvést nákladním automobilem mimo Prahu. Frolík na návrh přistoupil. Za asistence protektorátní policie byl před krámek Silovského 23. září přistavěn nákladní vůz. „Při nasedání byl rázným zákrokem přemožen i se svojí ženou a krejčovským mistrem, aniž došlo ke ztrátám na naší straně a užití střelných zbraní. Frolík měl i tentokrát v úmyslu vytáhnout svou pistoli ráže 7,65 mm s plným zásobníkem a nábojem připraveným v komoře, ale vystřelit už nestihl. Bránil se tak zoufale, že bylo zapotřebí 8 mužů, než byl úplně přemožen. Sám prohlásil, že by svůj život prodal tak draze, jak si lze jen představit, chtěl prý bojovat do posledního náboje.“

Obezřetný postup gestapa byl vyvozen nejen z výše uvedené přestřelky, ale i z objeveného arzenálu zbraní a munice, který v důmyslné skrýši Němci objevili. Jednalo se o bombu stejného druhu, jaká byla použita při atentátu Janem Kubišem, 5 pistolí ráže 9 mm z toho 1 Colt super 38, 219 kusů 9 mm munice, 7 kusů munice ráže 7,65 mm, 30 kusů munice ráže 6,35 mm, 1 opěrka k anglickému samopalu (Gabčíkova – pozn. aut.), 4 zásobníky k anglickým samopalům, 2 zásobníky k pistolím Colt ráže 9 mm, 1 zásobník na munici ráže 6,35 mm a 2 nárazníkové zapalovače nového druhu. Tento arsenál zbraní se u Frolíkových objevil po provedeném atentátu. Přinesla je postupně Anna Malinová, u které se Gabčík skrýval, po té co již byl uschován v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Po věznění na Pankráci byli manželé Frolíkovi odeslání do vazební věznice pražského gestapa do Malé pevnosti Terezín. Protože výslechy trvaly delší čas, došlo k soudu s manželi Frolíkovými až 8. ledna 1943, kdy byli stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzeni k trestu smrti. Ten byl vykonán 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen. Tehdy byla manželka Barbora s ostatními ženami zavražděna v plynové komoře v 16:15. Její muž Oldřich byl zastřelen ranou do týla v 16:49.

Děti Květa a Jirka byly od září internovány nejdříve na Jenerálce, od dubna 1944 ve Svatobořicích a nakonec byly osvobozeny v Plané nad Lužnicí.

Vlastislav Janík, badatel, delegát Mauthausenského výboru v České republice