Markéta Bergauerová 1904 - 1942 Zpracovat

Příběh rodiny Bergauerových

Vladimír Bergauer se narodil 18. září 1898 v Písku Juliu a Marii Bergauerovým. Vladimír Bergauer vystudoval lékařskou fakultu University Karlovy, kde později pracoval jako docent obecné biologie. Byl římsko-katolického vyznání. Za svoji ženu si vyvolil Markétu Bergauerovou rozenou Kňourkovou, dceru Josefa a Idy Kňourkových, narozenou 6. února 1904 v Olomouci, rovněž římsko-katolického vyznání. Markéta byla vystudovanou inženýrkou a pracovala jako úřednice u Stavebního družstva obrodného hnutí československého studenstva.

Oba manželé byli stoupenci martinismu, hnutí podobajícího se svobodnému zednářství, jež se zabývá teoretickým studiem a praktickým výzkumem skrytých duchovních sil člověka a přírody. Oba byli také zapojeni v Obrodném hnutí československého studenstva. Vladimír Bergauer svůj životní postoj doplňoval ještě zájmem o eugeniku, sociálně filozofický směr zabývající se šlechtěním lidské rasy. Ve třicátých letech dokonce vedl v Praze Eugenickou společnost. Se svým kolegou Vladislavem Růžičkou vydal v roce 1936 odbornou monografii o biologii s názvem Obecná biologie.

Po okupaci českých zemí se manželé Bergauerovi v roce 1942 zapojili do ukrývání anglického mjr. Ronalda Boltona Littledaleho, který uprchl ze zajateckého tábora. Major Ronald Littledale pocházel z hrabství Cherhire. Devět let sloužil v britské koloniální armádě v Bombayi a po vypuknutí války s Německem se stal členem britského expedičního sboru ve Francii. Při ústupových bojích u města Calais padl do zajetí. Odtud byl pak transportován do tábora pro válečné zajatce na území tzv. Generálním gouvernementu. Ze zajateckého tábora se mu ještě s jedním kolegou podařilo uprchnout. Za pomocí polské ženy se jim podařilo dostat do Rumunska s cílem překročit bulharské hranice a dál pokračovat do Turecka. Na hranicích však došlo k události, s kterou uprchlí zajatci nepočítali. Jejich průvodkyně je zradila a vydala bulharským finančníkům. Ti je předali německým bezpečnostním orgánům. První výslech s oběma Angličany provedli úředníci gestapa v Bukurešti. Důstojníkům nabídli, že když prozradí podporovatele, kteří jim cestou přes Polsko až do Rumunska poskytli pomoc, že je propustí. Kolega Littledaleho na nabídku přistoupil a vyzradil jména lidí, u kterých se během cesty ukrývali. Propuštěn však nebyl. Místo toho byli oba eskortováni zpět do zajateckého tábora. U Roudnice nad Labem se jim podařilo z vlaku, kterým jeli uprchnout. Jeho kolegu krátce na to zajali. Littledale měl více štěstí. Podařilo se mu dostat až do Roudnice a přes evangelického faráře F. Dobiáše z Krabčic byl poslán k faráři Sdružení evangelické mládeže Jana Miřejovského. Od něho se počátkem roku 1942 ocitl v péči členky YMCY Zdeňky Pakové, která jej převedla k manželům Bergauerovým, kteří tehdy bydleli v Italské ulici 615/7 na Vinohradech.

Postupně se do ukrývání britského důstojníka zapojilo více lidí. Mimo Zdeňky Pakové a její sestry Jiřiny se jednalo o Annu Kavinovou-Schuslterovou, manžele Marii a Emila Brunclíkovy a Gertrudu Šaškovou. Mjr. Littledale se u těchto lidí ukrýval až do 15. května 1942. Nejdéle byl ubytován právě u manželů Bergauerových.

Pomocí svých přátel v Rakousku Vladimír Bergauer připravil útěk mjr. Littledaleho přes Rakousko do Švýcarska, který se však nepodařil. 15. května vyjel mjr. Littledale vybaven falešnými doklady do jihočeského Husince. Zde přespal na evangelické faře a pokračoval dále do sv. Antonínu, který se nachází na rakousko-švýcarských hranicích. Místní průvodce jej na lyžích dovedl až na horský hřeben, kudy procházela státní hranice. Zbývalo jen sjet po svahu dolů na švýcarskou stranu. Bohužel cesta do Švýcarska byla ohrožována sněhovými převějemi, které hrozily každou chvíli utržením. Mjr. Littledale z toho důvodu přechod odmítl a vrátil se zpět do Rakouska s tím, že se vrátí do protektorátu. Od tohoto úmyslu jej rakouští odbojáři zrazovali. 27. května byl proveden útok na R. Heydricha a v protektorátu bylo vyhlášeno stanné právo. Přesto se mjr. Littledale rozhodl pro návrat. Pravděpodobně díky zvýšené ostraze i na německé straně hranice po atentátu, byl na železniční stanici ve Vimperku zatčen. Po jeho zatčení gestapo počátkem června rozkrylo všechny úkryty Littledaleho a provedlo zatčení všech jeho podporovatelů. Jednalo se i o manžele Bergauerovy. Ti byli zatčeni 30. 6. 1942.

Vladimír Bergauer byl na podzim roku 1942 deportován z policejní vazby v Praze do Malé pevnosti Terezín (MPT). Jeho manželka prošla policejní věznicí v Bartolomějské ulici a poté byla převezena také do MPT.

Po rozsudku stanného soudu, ve kterém byli odsouzeni ve své nepřítomnosti k trestu smrti, byli dopraveni 23. října do KT Mauthausen. Zde byla dne 24. října 1942 v 10 hodin a 26 minut zastřelena ranou do týla Markéta Bergauerová a ve 14 hodin a 2 minuty její manžel.

I když manželé Bergauerovi nebyli přímými podporovateli parašutistů ze skupiny ANTHROPOID, jejich spojitost s atentátem je patrná. Je jím postava letce mjr. Littledaleho, který díky tzv. zanechané „britské“ stopě na místě atentátu, mohl Němce po jeho zadržení přivést k domněnce, že má něco společného s vlastním vykonáním atentátu. To jistě podporovalo i zatčení Zdeňky Pakové, které již vazby na další křesťanské představitele, kteří měli spojení s parašutisty, již měla. Proto byli všichni přechovavatelé Littledale s přímými podporovateli parašutistů zavražděni v KT Mauthausen.

A jaké jsou další osudy mjr. Ronalda Boltona Littledaleho? Po jeho osudu se po válce pídil bratr Zdenky Pakové Radim. Chtěl se dozvědět více o okolnostech zatčení své sestry. Proto na podzim roku 1945 napsal na Ministerstvo vnitra, z kterého mu přišla 21. září 1946 odpověď, že: „podle zprávy britských vojenských úřadů pplk. Ronald Bolton Littledale, Kings Royal Rifle Corps, který byl uprchlým válečným zajatcem, padl v boji dne 1. září 1944, když velel svému pluku.“ Z této zprávy můžeme vyvozovat, že Ronald Littledale vstoupil po svém osvobození nebo dalším útěku opět do svazku britské královské armády a zapojil se znovu do bojů proti Němcům.

Vlastislav Janík

Die Geschichte der Familie Bergauer

Vladimír Bergauer wurde am 18. September 1898 in Písek als Sohn von Julius und Maria Bergauer geboren. Vladimír Bergauer studierte an der medizinischen Fakultät der Karlsuniversität, wo er später als Dozent der allgemeinen Biologie arbeitete. Er war römisch-katholischen Bekenntnisses. Er heiratete Markéta Bergauerová, geb. Kňourková, die Tochter von Josef Kňourkov und Ida Kňourkova, welche am 6. Februar 1904 in Olomouc geboren wurde und ebenfalls römisch-katholischen Bekenntnisses war. Markéta war studierte Ingenieurin und arbeitete als Büroangestellte bei der Baugenossenschaft der Tschechoslowakischen Studentischen Erneuerungsbewegung.

Beide Eheleute waren Anhänger des Martinismus, einer Bewegung ähnlich den Freimaurern, die sich mit theoretischen Studien und der praktischen Erforschung der verborgenen geistigen Kräfte des Menschen und der Natur beschäftigt. Beide waren auch Mitglieder in der Tschechoslowakischen Studentischen Erneuerungsbewegung. Vladimír Bergauer ergänzte seine Lebenseinstellung noch durch sein Interesse an Eugenik, einer sozial-philosophischen Richtung, die sich mit der Veredelung der menschlichen Rasse beschäftigt. In den dreißiger Jahren hatte er sogar die Eugenische Gesellschaft in Prag geleitet. Zusammen mit seinem Kollegen Vladislav Růžička hatte er im Jahre 1936 eine Fachmonografie über Biologie unter dem Namen „Allgemeine Biologie“ herausgegeben.

Nach der Okkupation Tschechiens waren die Eheleute Bergauer im Jahre 1942 am Verstecken des englischen Majors Ronald Bolton Littledale, der aus einem Kriegsgefangenenlager entkommen war, beteiligt. Major Ronald Littledale stammte aus der Grafschaft Cherhire. Er diente neun Jahre in der britischen Kolonialarmee in Bombay und wurde nach Ausbruch des Krieges gegen Deutschland Mitglied des britischen Expeditionskorps in Frankreich. Bei den Rückzugsgefechten in der Nähe der Stadt Calais geriet er in Gefangenschaft. Von dort wurde er dann in ein Kriegsgefangenenlager auf dem Gebiet des sog. Generalgouvernements gebracht. Zusammen mit einem weiteren Mitgefangenen gelang es ihm, aus dem Kriegsgefangenenlager zu fliehen. Mit Hilfe einer polnischen Frau schafften sie es, nach Rumänien zu gelangen. Ihr Ziel bestand darin, die bulgarische Grenze zu überschreiten und von dort aus die Türkei zu erreichen. An der Grenze kam es jedoch zu einem Ereignis, mit dem die geflohenen Gefangenen nicht gerechnet hatten. Ihre Begleiterin verriet sie und lieferte sie an die bulgarische Finanzpolizei aus. Diese übergab sie den deutschen Sicherheitsorganen. Die erste Vernehmung der beiden Engländer erfolgte durch Gestapo-Beamte in Bukarest. Diese boten den Offizieren an, dass sie, wenn sie ihre Unterstützer verraten würden, die sie auf dem Weg von Polen bis Rumänien unterstützt hatten, freigelassen würden. Littledale ging auf das Angebot ein und verriet Namen von Menschen, bei denen sie sich während der Flucht versteckt hatten. Freigelassen wurde er jedoch nicht. Stattdessen wurden beide zurück in das Kriegsgefangenenlager begleitet. Bei Roudnice nad Labem gelang es ihnen, aus dem Zug, mit dem sie fuhren, zu fliehen. Sein Mitgefangener wurde kurz danach festgenommen. Littledale hatte mehr Glück. Er schaffte es bis nach Roudnice und wurde über den evangelischen Pfarrer F. Dobiáš aus Krabčice zum Pfarrer der evangelischen Jugendgemeinde Jan Miřejovský geschickt. Dieser brachte ihn Anfang des Jahres 1942 in die Obhut des YMCY-Mitglieds Zdeňka Paková, die ihn wiederum den Eheleuten Bergauer anvertraute, die damals in der Italská ulica (Straße) Nr. 615/7 in Vinohrady wohnten.

Nach und nach beteiligten sich immer mehr Leute am Verstecken des britischen Offiziers. Außer Zdeňka Paková und ihrer Schwester Jiřina handelte es sich dabei um Anna Kavinová-Schustlerová, die Eheleute Maria und Emil Brunclík und Gertruda Šašková. Major Littledale versteckte sich bis zum 15. Mai 1942 bei ihnen. Am längsten war er bei den Eheleuten Bergauer untergebracht.

Mit Hilfe seiner Freunde in Österreich bereitete Vladimír Bergauer die Flucht von Major Littledale über Österreich in die Schweiz vor, welche jedoch nicht gelang. Am 15. Mai reiste Major Littledale, ausgestattet mit gefälschten Dokumenten, in die südtschechische Stadt Husince ab. Hier übernachtete er bei einem evangelischen Pfarrer und setzte seine Reise nach St. Anton an der österreichisch-schweizerischen Grenze fort. Ein örtlicher Begleiter führte ihn auf Skiern auf einen Bergkamm, über den die Staatsgrenze zur Schweiz verlief. Es blieb nur die Abfahrt über den Hang nach unten auf die schweizerische Seite. Leider war der Weg in die Schweiz durch Schneewechten gefährdet, die jeden Moment abzubrechen drohten. Major Littledale verweigerte aus diesem Grund den Übergang und kehrte unter Hinweis darauf, dass er in das Protektorat zurückgehen werde, nach Österreich zurück. Von diesem Vorhaben hielten ihn die österreichischen Widerstandskämpfer zunächst ab. Am 27. Mai erfolgte der Anschlag auf R. Heydrich und im Protektorat wurde das Standrecht verkündet. Trotzdem entschied sich Major Littledale für die Rückkehr. Wahrscheinlich wegen der verschärften Bewachung nach dem Attentat auch auf der deutschen Seite der Grenze wurde er auf dem Bahnhof Vimperk festgenommen. Nach seiner Verhaftung durch die Gestapo Anfang Juli wurden alle Verstecke von Littledale aufgedeckt und es kam zur Verhaftung aller seiner Unterstützer. Das betraf auch die Eheleute Bergauer. Diese wurden am 30. Juni 1942 festgenommen.

Vladimír Bergauer wurde im Herbst 1942 aus der Polizeihaft in Prag in die Kleine Festung Terezín (MPT) deportiert. Seine Ehefrau durchlief das Polizeigefängnis in der Bartolomějská ulica (Straße) und wurde später ebenfalls in die MPT überstellt.

Nach einem Urteil des Standgerichts, von dem sie in Abwesenheit zum Tode verurteilt worden waren, wurden sie am 23. Oktober in das KZ Mauthausen verschleppt. Dort wurde am 24. Oktober 1942 um 10 Uhr 26 Minuten Markéta Bergauerová durch einen Schuss in den Hinterkopf hingerichtet, um 14 Uhr 2 Minuten ereilte ihren Ehemann das gleiche Schicksal.

Auch wenn die Eheleute Bergauer keine direkten Unterstützer der Fallschirmspringer der Gruppe ANTHROPOID waren, ist ihre Verbindung mit dem Attentat offensichtlich. Es war die Person des Fliegers Major Littledale, die dank der sog. hinterlassenen „britischen“ Spur am Ort des Attentats die Deutschen nach dessen Verhaftung zu der Vermutung führen konnte, dass er etwas mit der eigentlichen Ausführung des Attentats zu tun gehabt haben könnte. Dies wurde bestimmt auch durch die Verhaftung von Zdeňka Paková unterstützt, die schon Verbindungen zu anderen christlichen Widerstandskämpfern hatte, die mit den Fallschirmspringern in Verbindung standen. Daher wurden alle, die Littledale versteckt hatten, zusammen mit den direkten Unterstützern der Fallschirmspringer im KZ Mauthausen ermordet.

Und welches weitere Schicksal hatte Major Ronald Bolton Littledale? Nachforschungen bezüglich seines Schicksals wurden nach dem Krieg durch den Bruder von Zdenka Paková, Radim, unternommen. Er wollte mehr über die Umstände der Verhaftung seiner Schwester erfahren. Daher schrieb er im Herbst des Jahres 1945 an das Innenministerium, von dem er am 21. September 1946 folgende Antwort erhielt: „nach den Unterlagen der britischen Militärbehörden fiel Oberstleutnant Ronald Bolton Littledale, Kings Royal Rifle Corps, der früher aus der Kriegsgefangenschaft geflohen war, am 1. September 1944 bei der Führung seines Regiments im Kampf.“ Aus dieser Nachricht kann abgeleitet werden, dass sich Ronald Littledale nach seiner Befreiung oder einer weiteren Flucht erneut der Königlich Britischen Armee anschloss und sich wieder am Kampf gegen die Deutschen beteiligte.

Vlastislav Janík, Historiker