Marie Rutová 1888 - 1942 Zpracovat

Dětství, dospívání a rodinný život

Václav Růta pocházel z Turnova, kde se 24. června roku 1890 narodil Václavu Růtovi a Anně Růtové, rozené Kyselové.

Hned po vzniku Československa se Václav Růta jako zaměstnanec státních pošt ocitá v Bratislavě. V Bratislavě nachází i svoji budoucí manželku Marii Růtovou, rozenou Rausovou (22. únor 1888), vyučenou dámskou krejčovou, s kterou 17. září 1921 uzavírá v Tišnově sňatek.

Po dvou letech manželství, se Václavu a Marii Růtovým 21. března 1923 narodil syn Jiří.

Během svého pobytu v Bratislavě se musel Václav Růta dostat do kontaktu s Janem Bejblem, který zde sloužil u policie.

Odchod z Bratislavy, hledání nového domova

Pobyt v Bratislavě je ukončen hned po rozpadu Československa v březnu 1939. Václav Růta se obrací na svého bratra Josefa, který v té době žije v Praze na Žižkově v Žerotínově ulici čp.1641/47 a pracuje u vlakové pošty. Po této prosbě bratr Josef provedl rekognoskaci nejbližšího okolí a zjistil, že opodál v sousední ulici na adrese Biskupcova 1837/4 je volný byt se dvěma pokoji a kuchyní. Tuto zprávu bratrovi oznámil a v dubnu se rodina Růtova usazuje na této adrese.

Václav Růta zároveň získává i nové zaměstnání na provozovně pošty na Wilsonově nádraží. Marie Růtová zůstává v domácnosti. Syn Jiří Růta je zapsán na libeňské gymnázium. Do stejné školy, shodou okolností ze stejného domu, ba i ze stejného patra, dochází i syn Jana Zelenky Jan Milíč. Zelenkovi se do domu nastěhovali po záboru československého pohraničí po několikaměsíčním pobytu v ubytovně ve Všehrdově ulici, která byla součástí Tyršova domu, 9. ledna 1939.

Silvestrovský dárek

V noci z 27. na 28. prosince 1941 je vysazena u obce Nehvizdy operační skupina Anthropoid. Parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík se šťastně dostávají přes ochotné podporovatele a záchytné adresy do Plzně k policejnímu inspektorovi Václavu Královi. Parašutisté od něj také žádají i bezpečné spojení na Prahu. K tomu si na pomoc přizve svého kolegu obvodního inspektora Jana Bejbla. Ten se rozpomene, že za svého pobytu v Bratislavě se seznámil s poštovním úředníkem Václavem Růtou a parašutistům z Anthropoid udává jeho adresu.

„Přišli k němu během dopoledne 31. prosinec 1941. Když si později o atentátnících povídaly do věci zasvěcené české ženy, potom často používaly při řeči krycí výraz ‚silvestrovský dárek‘. Růta přijal oba agenty bez jakéhokoli zaváhání, a ačkoli jeho byt sestává pouze ze dvou místností, je přechovával až do 5. leden 1942.“ Tehdy se u Růtových v bytě náhodně objevil Jan Zelenka-Hajský, jejich soused, aby si u Václava Růty „objednal soupravy poštovních známek.“ Od tohoto data se oba parašutisté dostávají do péče sokolské odbojové organizace, do které byl Jan Zelenka-Hajský zapojen.

Zatčení

27. května 1942 byl vykonán atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Po velké policejní akci zorganizované policejními složkami v noci z 27. na 28. května, která však nepřinesla žádný výsledek, ruch v Biskupcově ulici utichá. Všichni parašutisté totiž byli od 1. června soustředěni v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Dusné napětí, o kterém nikdo nevěděl, jak dopadne, bylo ukončeno vysláním zatýkacího komanda pražského gestapa 17. června do bytu manželů Moravcových v Biskupcově ulici 1745/7.

Před polednem předchozího dne se totiž na hlavní úřadovně státní policie v Praze přihlásil člen výsadku Out Distance rtm. Karel Čurda s tím, že „chce učinit svědeckou výpověď a požádal o předložení aktovky nalezené na místě atentátu, neboť se domníval, že jejího vlastníka zná a bude o něm moci podat odpovídající informace. Čurda uvedl, že tato aktovka patří jistému Josefu Gabčíkovi - a dále prohlásil, že Gabčík je rovněž agent-parašutista. Dalším pozorným výslechem se podařilo navázat s Čurdou bližší vztah, přičemž on pak prozradil některé úkryty českých agentů-parašutistů v Praze, Lázních Bělohradě, Pardubicích a Plzni.“. V noci je na základě udání Karla Čurdy vysláno komisařem Heinzem Pannwitzem do Biskupcovy ulice 1745/7 do bytu rodiny Moravcových zatýkací komando. V bytě zastihnou jen Marii Moravcovou a jejího manžela Aloise. V nestřeženém okamžiku stačí Marie Moravcová pozřít kapsli kyanidu a na místě umírá. Zatčen je tedy jen její manžel. Syn Vlastimil zvaný Aťa, který shodou okolností byl u příbuzných v Písku, je do Prahy přivolán fingovaným telegramem, že jeho matka těžce onemocněla. Po příjezdu, který se uskutečnil pravděpodobně v dopoledních hodinách 17. června, je zatčen a podroben krutému výslechu. Mezitím se gestapu podle výpovědí zatčených začíná skládat celá mozaika sokolského odboje. Dnes již přesně nelze zjistit, jak se dostalo gestapo na stopu rodiny Zelenkových, můžeme jen konstatovat, že kolem poledne vyjíždí z Petschkova paláce opět několik zásahových vozů, kteří v domě čp. 1837/4 v Biskupcově ulici na Žižkově vnikají v 1. patře do bytu Jana Zelenky-Hajského. Hned se rozpoutá střelba. Zelenkovi se podaří dostat se do koupelny, ze které dobrovolně vystoupí, ale brzy klesá k zemi a z úst mu jde pěna. Cyankáli. Z bytu je gestapem odvedena jen jeho manželka Františka. Ta však v důsledku těchto skutečností utrpěla psychický šok a nebyla schopna vypovídat.

Rozruch kolem zatčení rodiny Moravcových, posléze i Zelenkových a to dokonce se střelbou museli zaregistrovat i v rodině Růtových. Je dokonce známo, že Jiří Růta jako první sděluje při hodině angličtiny synu Zelenkových Janu Milíčovi, co se odehrálo v poledne v jejich bytě. Tehdy se Jan Milíč rozhoduje, že domů již nepůjde. Zamíří do Husova háje v Záběhlickém lesíku, kde spáchá sebevraždu kyanidem draselným. Důležité stopy smrtí Marie Moravcové, Jana Zelenky-Hajského a Jana Milíče tím mizí. Rodina Růtova zůstává doma. Václav Růta chodí do práce, Jiří do školy, i když jeho spolužák již druhý den chybí.

Byty Moravců a Zelenkových jsou pečlivě střeženy gestapem. Během prvního dne po zatčení se k bytu Moravcových přiblíží její sestra Karolína Králová se svojí dcerou Ludmilou. Zatčeny jsou obě dvě. Ludmila je pro svůj věk propuštěna, ale paní Královou si již na gestapu ponechají. Odpoledne po práci se k bytu Moravcových vypraví i syn, Karel Král. Ten se naštěstí před vstupem do domu, kde Moravcovi bydleli, zastaví v restauraci umístěné v domě. Odtud uvidí vynášet rakev Marie Moravcové a dozví se o sebevraždě Jana Zelenky-Hajského. Den po zatčení Zelenky do pasti padne další oběť. Jedna z nejbližších Zelenkových spolupracovnic Anna Šrámková. Její snahou bylo také zjistit co se se Zelenkou děje, a proto nabyla odvahu a přišla až k bytu Zelenkových. Po vstupu do bytu byla zatčena.

Gestapo se o Růtových pravděpodobně dozvědělo z výslechů Bejblů, Králů či Aťi Moravce, kteří o činnosti Růtových v odboji věděli. Proto v pátek 19. června, je žeň gestapa v Biskupcově ulici dovršena zatčením Václava Růty, jeho manželky Marie a jejich syna Jiřího.

Výslechy

Samozřejmě i Růtovi museli být vystaveni brutálním výslechům. Určitě však již neměly takovou intenzitu, jako v době, kdy gestapo intenzivně pátralo po ukrytých parašutistech. Václavovi Růtovi jako jejich z prvních ubytovatelů, byly k identifikaci předloženy zakonzervované hlavy Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. „Růta Václav ubytovatel Strnada a Vyskočila od 31. prosinec 1941 do 5. leden 1942. Opětovně rozpoznal v obou hlavách mrtvol číslo 3 a 6 osoby, které u něho byly.“

Terezín

Z pobytu v Terezíně o rodině Růtových vypovídá jen korespondenční lístek, který psala Marie Růtová z cely č. 20 13. září 1942 svému bratru Josefu Rausovi do Tišnova. Lístek s pečlivě vymezeným obsahem a o rozsahu 6-ti řádků informoval bratra o tom, že je Marie zdravá a žádá o zaslání „prádla, praktického oblečení, mýdla, toaletního papíru, 50 korun, vitamínů, hřebenu, županu.“ Lístek zbudil v celém příbuzenstvu v Tišnově velký rozruch. Hned se pustili do shánění požadovaných věcí. „Nakonec jsme sehnali jak prádlo, šaty tak i teplý župan. Balík se však vrátil na adresu do Žerotínovy ulice, kde bydlel strýc Joska,“.

29. září 1942 při zasedání stanného soudu v Petschkově paláci vynesl Hanz Ulrich Geschke rozsudek smrti nad 252 podporovateli parašutistů, kteří vykonali atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Mezi nimi byli i nad Marií Růtová, Václavem a Jiřím Růtavými.

Všichni tři pak byli popraveni v bunkru koncentračního tábora Mauthausen 24. října 1942. Marie Růtová v 10 hodin 36 minut, Václav Růta v 16:16 a dvě minuty po svém otci byl u měřícího zařízení ranou do týlu jako jeho rodiče popraven i syn Jiří.

Závěr

Růtovi ač byli mezi prvními přechovavateli parašutistů z výsadku Anthropoid jsou známi jen tím, že v novoročním lednovém týdnu roku 1942 poskytli příchozím parašutistům ubytování ve svém bytě. Bylo to však ubytování fatální a pomohlo k dobrému průběhu celé operace. Pro parašutisty to bylo dobré zázemí, které jim v prvních lednových dnech poskytlo čas, aby mohli odklidit operační věci z dopadové plochy a hlavně prostřednictvím Růtových se dále posunout do středu sokolské odbojové organizace. Další zásluha rodiny Růtových spočívá v tom, že 5 a půl měsíce dokázali přes všechen nátlak okupační moci hlavně po vykonání atentátu, nic neprozradit a v podstatě i po prvním zatýkání v Biskupcově ulici nezpanikařit a vydržet na svém místě.

Vlastislav Janík

Kindheit, Erwachsenwerden und Familienleben

Václav Růta stammte aus Turnov (Turnau), wo er am 24. Juni 1890 als Sohn von Václav Růta und Anna Růtová (geb. Kyselová) geboren wurde.

Gleich nach Entstehung der Tschechoslowakei gelangte Václav Růta als Angestellter der Staatlichen Post nach Bratislava (Pressburg). In Bratislava (Pressburg) befand sich auch seine künftige Ehefrau Marie Růtová, geborene Rausová (am 22. Februar 1888), gelernte Damenschneiderin, die er am 17. Oktober 1921 in Tišnov (Tischnowitz) heiratete.

Nach zwei Jahren Ehe von Václav und Marie Růtová wurde am 21. Oktober 1923 ihr Sohn Jiří geboren.

Während seines Aufenthalts in Bratislava (Pressburg) musste Václav Růta mit Jan Bejbl in Kontakt kommen, der hier bei der Polizei Dienst tat.

Wegzug aus Bratislava, Suche einer neuen Heimat

Der Aufenthalt in Bratislava (Pressburg) endete sofort nach dem Zerfall der Tschechoslowakei im März 1939. Václav Růta wandte sich an seinen Bruder Josef, der zu dieser Zeit in Prag-Žižkov in der Straße ul. Žerotínova Nr.1641/47 wohnte und bei der Bahnpost arbeitete. Nach dieser Bitte sah sich der Bruder Josef in der näheren Umgebung um und stellte fest, dass unweit in der Nachbarstraße unter der Adresse Biskupcova 1837/4 eine freie Wohnung mit zwei Zimmern und Küche vorhanden war. Diese Nachricht teilte er dem Bruder mit und im April ließ sich die Familie Růta an dieser Adresse nieder.

Václav Růta fand gleichzeitig auch eine neue Anstellung bei der Betriebspost am Wilson-Bahnhof. Marie Růtová blieb als Hausfrau zu Hause. Der Sohn Jiří Růta wurde am Gymnasium Prag-Liben eingeschrieben. In die gleiche Schule ging auch der Sohn von Jan Zelenka, Jan Milíč, der im gleichen Haus, ja sogar im gleichen Stockwerk wohnte. Die Zelenkas zogen nach der Annexion der tschechoslowakischen Grenzgebiete nach einem mehrmonatigen Aufenthalt in einer Unterkunft in der Všehrdová-Straße, die Teil des Tyrš-Hauses war, am 9. Januar 1939 in das Haus.

Ein Silvestergeschenk

In der Nacht vom 27. zum 28. Dezember 1941 wurde bei der Ortschaft Nehvizdy die Operationsgruppe Anthropoid abgesetzt. Die Fallschirmspringer Jan Kubiš und Josef Gabčík gelangten dank hilfsbereiter Unterstützer und einer Kontaktadresse nach Plzen (Pilsen) zu dem Polizeiinspektor Václav Král. Die Fallschirmspringer baten ihn auch um eine sichere Verbindung nach Praha. Dazu zog er seinen Kollegen, den Bezirksinspektor Jan Bejbl zur Hilfe hinzu. Dieser erinnerte sich, dass er während seines Aufenthalts in Bratislava (Pressburg) den Postbeamten Václav Růta kennengelernt hatte und gab den Fallschirmspringern von Anthropoid dessen Adresse.

„Sie kamen am Vormittag des 31.12.1941 zu ihm. Als sie später mit einer in die Sache eingeweihten tschechischen Frau über die Attentäter sprachen, verwendeten sie in ihrer Rede oft den Deckausdruck 'Silvestergeschenk'. Růta nahm beide Agenten ohne jedwedes Zögern auf. Obwohl seine Wohnung nur aus zwei Räumen bestand, versteckte er sie bis zum 5. Jänner 1942.“. Dann erschien unerwartet ihr Nachbar Jan Zelenka-Hajský in der Wohnung der Růtas, um bei Václav Růta „einen Satz Briefmarken zu bestellen“. Ab diesem Datum gelangten beide Fallschirmspringer in die Betreuung der Widerstandsorganisation Sokol, deren Mitglied Jan Zelenka-Hajský war.

Verhaftung

Am 27. Mai 1942 wurde ein Attentat auf den stellvertretenden Reichsprotektor R. Heydrich ausgeführt. Nach einer großen Polizeiaktion, die von Polizeieinheiten in der Nacht vom 27. zum 28. Mai organisiert wurde, jedoch kein Ergebnis brachte, wurde es in der Biskupcová-Straße wieder ruhig. Alle Fallschirmspringer waren nämlich seit dem 1. Juni in der Krypta der Kirche St. Kyrill und Method konzentriert. Die erdrückende Spannung, bei der niemand wusste, wie es ausgeht, wurde am 17. Juni durch die Entsendung eines Festnahmekommandos der Prager Gestapo in die Wohnung des Ehepaares Moravec in der Biskupcova-Straße 1745/7 beendet.

Am Vormittag des Vortages meldete sich nämlich im Hauptbüro der Staatspolizei in Praha ein Mitglied der Besatzung Out Distance, Rottmeister Karel Čurda, unter Hinweis darauf, dass er „eine Zeugenaussage machen möchte" und bat um Vorlage der am Attentatsort gefundenen Aktenmappe, da er vermutete, dass er deren Eigentümer kennen würde und entsprechende Informationen über diesen liefern könnte. Čurda sagte aus, dass diese Aktenmappe einem gewissen Josef Gabčík gehören würde - und erklärte ferner, dass Gabčík ebenso ein Fallschirmspringer-Agent sei. Bei einem weiteren Verhör gelang es, mit Čurda eine nähere Beziehung aufzubauen, wobei er dann mehrere Verstecke tschechischer Fallschirmspringer-Agenten in Praha, Lázne Bělohrad (Bad Bielohrad), Pardubice (Pardubitz) und Plzen (Pilsen) verriet. In der Nacht wurde auf Grundlage der Aussage von Karel Čurda vom Kommissar Heinz Pannwitz ein Festnahmekommando in die Wohnung der Familie Moravec in der Biskupcova-Straße 1745/7 geschickt. In der Wohnung trafen sie nur Marie Moravcová und ihren Ehemann Alois an. Ein unbeobachteter Augenblick reichte Marie Moravcová, eine Kapsel mit Cyankali zu schlucken, sie starb an Ort und Stelle. Verhaftet wurde somit nur ihr Ehemann. Ihr Sohn Vlastimil, genannt Ata, der sich zufällig bei Verwandten in Pisek befand, wurde durch ein fingiertes Telegramm, dass seine Mutter schwer erkrankt sei, zur Rückreise nach Praha veranlasst. Nach seiner Ankunft, die wahrscheinlich in den Nachmittagsstunden des 17. Juni erfolgte, wurde er festgenommen und einem brutalen Verhör unterzogen. Inzwischen begann die Gestapo damit, nach den Aussagen der Festgenommenen das ganze Mosaik der Widerstandsgruppe Sokol zusammenzusetzen. Heute lässt sich nicht mehr genau ermitteln, wie die Gestapo auf die Spur der Familie Zelenka kam, es kann nur festgestellt werden, dass um die Mittagszeit erneut einige Einsatzfahrzeuge das Petschek-Palais verließen, deren Besatzungen in Prag-Žižkov in der Biskupcova-Straße im Haus 1837/4 im ersten Stock in die Wohnung von Jan Zelenka-Hajský eindrangen. Sofort begann eine Schießerei. Es gelang Zelenka in das Bad zu gelangen, aus dem er dann freiwillig herauskam Er ging jedoch gleich darauf zu Boden und hatte Schaum vor dem Mund – auch er schluckte Zyankali. Von der Gestapo wurde nur seine Ehefrau Františka aus der Wohnung abgeführt. Diese erlitt jedoch infolge dieser Ereignisse einen psychischen Schock und war nicht in der Lage auszusagen.

Das Aufsehen um die Verhaftung der Familie Moravec, später auch der Familie Zelenka, und zwar sogar mit einer Schießerei, musste auch von der Familie Růta bemerkt werden. Es ist sogar bekannt, dass Jiří Růta als erster bei einer Englischstunde dem Sohn der Zelenkas, Jan Milíč, mitteilte, was sich mittags in ihrer Wohnung abgespielt hatte. Danach entschied sich Jan Milíč, nicht mehr nach Hause zurückzukehren. Er begab sich in den Hus-Hain im Wald von Záběhlice, wo er sich mit Zyankali selbst tötete. Die wichtigen Spuren des Todes von Marie Moravcová, Jan Zelenka-Hajský und Jan Milíč verschwanden dadurch. Die Familie Růta blieb zu Hause. Václav Růta ging zur Arbeit, Jiří zur Schule, auch wenn sein Mitschüler schon den zweiten Tag fehlte.

Die Wohnungen der Familien Moravec und Zelenka wurden von der Gestapo streng überwacht. Während des ersten Tages nach der Verhaftung näherte sich die Schwester Karolina Králová mit ihrer Tochter Ludmila der Wohnung der Familie Moravec. Verhaftet wurden alle beide. Ludmila wurde wegen ihres Alters entlassen, aber Frau Králova wurde weiter von der Gestapo festgehalten. Nachmittags nach der Arbeit begab sich auch der Sohn, Karel Král, zur Wohnung der Familie Moravec. Dieser machte glücklicherweise vor dem Betreten des Hauses, in dem die Familie Moravec wohnte, in dem im Haus befindlichen Restaurant halt. Von dort sah er, wie der Sarg von Marie Moravcová hinausgetragen wurde und erfuhr vom Selbstmord Jan Zelenka-Hajskýs. Am Tag nach der Verhaftung Zelenkas ging ein weiteres Opfer in die Falle. Eine der engsten Mitarbeiterinnen Zelenkas, Anna Šrámková. Sie bemühte sich auch herauszufinden, was mit Zelenka geschehen war, und fasste daher den Mut und kam bis zur Wohnung der Zelenkas. Nach dem Betreten der Wohnung wurde sie verhaftet.

Die Gestapo hatte wahrscheinlich aus den Verhören von Bejbl, Král oder Ata Moravec, die von der Tätigkeit der Růtas im Widerstand wussten, von den Růtas erfahren. Daher wurde am 19. Juni der Einsatz der Gestapo in der Biskupcova-Straße mit der Verhaftung von Václav Růta, seiner Ehefrau Marie und ihres Sohns Jiří abgeschlossen.

Verhöre

Es ist klar, dass auch die Růtas brutalen Verhören ausgesetzt wurden. Bestimmt hatten diese jedoch nicht mehr eine solche Intensität, wie in der Zeit, als die Gestapo intensiv nach den versteckten Fallschirmspringern fahndete. Václav Růta wurden, als einen ihrer ersten Gastgeber, die konservierten Köpfe von Jan Kubiš und Josef Gabčík zur Identifizierung vorgelegt. „Václav Růta, Gastgeber von Strnad und Vyskočil vom 31. Dezember 1941 bis 05. Jänner 1942. Er erkannte an beiden Köpfen der Leichen Nummer 3 und 6 die Personen wieder, die bei ihm gewesen waren.“

Terezin (Theresienstadt)

Von dem Aufenthalt in Terezin (Theresienstadt) der Familie Růta berichtet nur eine Korrespondenz-Postkarte, die Marie Růtová aus der Zelle Nr. 20 am 13. September 1942 an ihren Bruder Josef Raus nach Tišnov (Tischnowitz) schickte. Die Karte mit sorgfältig definiertem Inhalt und einem Umfang von sechs Zeilen informierte den Bruder darüber, dass Marie gesund sei und um die Zusendung von „Wäsche, praktischer Bekleidung, Seife, Toilettenpapier, 50 Kronen, Vitaminen, einem Kamm und einem Bademantel bitte.“ Die Karte führte zu großem Aufsehen in der gesamten Verwandtschaft in Tišnov (Tischnowitz). Sie machten sich sofort daran, die verlangten Sachen zu beschaffen. „Letztendlich beschafften wir sowohl Seife, Kleidung als auch einen warmen Bademantel. Das Paket kam jedoch an die Adresse in der Žerotínova-Straße, wo der Onkel Joško wohnte, zurück“.

Am 29. September 1942 trug bei einer Sitzung des Standgerichts im Petschek-Palais, Hans Ulrich Geschke die Todesurteile für 252 Unterstützer der Fallschirmspringer, die das Attentat auf den stellvertretenden Reichsprotektor R. Heydrich ausgeführt hatten, vor. Unter ihnen waren auch Marie Růtová, Václav und Jiří Růta.

Alle drei wurden dann am 24. Oktober 1942 im Bunker des Konzentrationslagers Mauthausen hingerichtet. Marie Růtová um 10 Uhr 36 Minuten, Václav Růta um 16:16 Uhr. Zwei Minuten nach seinem Vater wurde an der Messvorrichtung auch der Sohn Jiří ebenso wie seine Eltern durch einen Schuss in den Hinterkopf hingerichtet.

Schluss

Die Růtas wurden, auch wenn sie zu den ersten Menschen gehörten, die den Fallschirmspringern der Anthropoid-Besatzung ein Versteck boten, nur dadurch bekannt, dass sie in der Neujahrswoche des Monats Jänner 1942 den angekommenen Fallschirmspringern eine Unterkunft in ihrer Wohnung zur Verfügung stellten. Das war für sie eine verhängnisvolle Unterbringung, sie half jedoch beim guten Verlauf des gesamten Einsatzes. Für die Fallschirmspringer war das ein gutes Umfeld, das ihnen in den ersten Januartagen die Zeit gab, die Einsatzgegenstände von der Absprungstelle einzusammeln und vor allem mit Hilfe der Růtas in das Zentrum der Widerstandsorganisation Sokol zu gelangen. Ein weiteres Verdienst der Familie Růta beruht darauf, dass es ihnen trotz des großen Drucks der Besatzungsmacht, hauptsächlich nach Durchführung des Attentats, gelang, fünfeinhalb Monate lang nichts zu verraten und sogar auch nach der ersten Verhaftung in der Biskupcova-Straße nicht in Panik zu geraten und an ihrem Platz auszuhalten.

Vlastislav Janík