Marie Loudová 1915 - 1942 Zpracovat

Karel Louda wurde am 03. Mai 1904 in Plzeň als Kind von René Louda und Marie Loudová geboren. Er gehörte der Kirche der Tschechischen Brüder an. Von Beruf war er Küster. Am 17. Juli 1938 heiratete er Marie Loudová, geborene Ornestová, geboren am 30. Oktober 1915 in České Budějovic als Kind von Václav und Františka Ornest. Die Trauung erfolgte durch den Pfarrer Václav Čikl in der St. Cyrill-und-Method-Kirche. In der Ehe kümmerte sich Marie um den Haushalt. Ihr Bekenntnis war orthodox. Dank des orthodoxen Umfelds, das von der Seite der Ehefrau ausging, wurde Karel Louda zweiter Küster in der St. Cyrill-und-Method-Kirche zusammen mit seinem Schwiegervater Václav Ornest, obwohl er Mitglied der Kirche der Tschechischen Brüder war. Die Familie bewohnte eine Dienstwohnung der Kirche in der Resslova ulice 9.

In seiner Funktion als Vorstandsvorsitzender des Laienrates der Ältesten der St. Cyrill-und-Method-Kirche bot Jan Sonnevend seinem Bekannten aus der Masaryk-Liga gegen Tuberkulose, Petr Fafek, zunächst die Möglichkeit an, in der Krypta der Kirche langfristig größere Mengen von Waffen zu verstecken. Sofort nach dem Attentat erinnerte sich Fafek an dieses Versprechen, als es sehr schwierig war, die Fallschirmspringer in Privatwohnungen unterzubringen, und fragte, ob es möglich sei, auch die gesuchten Fallschirmspringer in der Krypta zu verstecken. Sonnevend besprach diese Angelegenheit daher mit Pfarrer Václav Čikl. Als dieser zustimmte, fielen die praktischen Dinge im Zusammenhang mit dem Versteck der Fallschirmspringer in die Zuständigkeit des Kaplans der Kirche, Vladimír Petřek. Er füllte seine Rolle mit großer Verantwortung aus. Er knüpfte Kontakt mit Jan Zelenka-Hajský, Marie Moravcová und dem Ehepaar Fafek. Der erste Fallschirmspringer, der in die Kirche kam, war Feldwebel Jaroslav Švarc; dann folgten Feldwebel Jan Kubiš, Unterfähnrich Josef Valčík, Korporal Josef Bublík, Korporal Jan Hrubý, Oberfähnrich Adolf Opálka und zuletzt Feldwebel Josef Gabčík. Sofort nach Ankunft der Fallschirmspringer ließ Sonnevend Karel Louda und seinen Schwager Václav Ornest rufen. Bei Kerzenlicht vor dem Altar und unter Bezugnahme auf die Bibel mussten sie dem in ein Priestergewand gekleideten Petřek schwören: „dass hier kein Eingang in das Grab ist. Dabei helfe Euch Gott.“

Die Lebensbedingungen in der Krypta und in der Kirche selbst waren bestimmt nicht angenehm. Kälte, Feuchtigkeit und abgedunkelte Räume trugen sicher nicht zum Optimismus der Fallschirmspringer bei. Trotzdem schafften sie es, in dieser Umgebung 22 lange Tage durchzuhalten. Zu ihrer Ermittlung führte keine Spur. Auch die Mitglieder des Unterstützungsnetzwerks hielten dem Druck stand, den die Okkupationsverwaltung von allen Seiten auf sie ausübte. Der Einzige, der diesem Druck unterlag, war Karel Čurda von der Gruppe OUT DISTANCE, der sich selbst freiwillig bei der leitenden Gestapo-Dienststelle in der Bredovska ulice meldete. Aufgrund der Tatsache, dass er seine Unterstützer verriet, erfuhren die Deutschen, wo sich die Fallschirmspringer versteckt hielten.

In den Nachtstunden vom 17. Juni zum 18. Juni bereiteten die Deutschen den Angriffsplan vor. An diesem beteiligte sich auch Ing. Kurt Friedrich Oberhauser, Kriminalobersekretär und Chef des Referats IIB, später IV - 4a, zu dem Kirchen, Sekten, Juden und Freimaurer gehörten. Er studierte vor allem die Pläne des Kellergeschosses der Kirche, ob es eine Fluchtmöglichkeit aus der Kirche gab. Er dachte auch darüber nach, wie er die dortigen Geistlichen verhaften konnte.

Um 4 Uhr 15 Minuten läutete die Glocke am Hintereingang der Kirche. Nach längerem Klingeln öffnete Václav Louda die Tür. Oskar Fleischer stürmte in den Flur herein, Louda wurde zu Boden geschlagen, gefesselt und verhaftet. Die Gestapo-Beamten gingen langsam in die Kirche hinein. Hinter ihnen brachte Keisewetter den verhafteten Kaplan Petřek und Pfarrer Čikl aus dem Auto. Der Kampf um den Chor und später um die Krypta entbrannte. Nach dem bis elf Uhr andauernden Kampf wurden die Körper der toten Fallschirmspringer in Teppichen an die Straßenecke der Straßen Resslova und Václavska ulice herausgetragen. Leider waren damit die Verhaftungen und die Rache der Deutschen noch nicht abgeschlossen.

Die Ehefrau des Küsters Louda, Marie wurde am 22. Juni verhaftet. An diesem Tag wurde auch die Ehefrau des Schwagers von Václav František zusammen mit ihrer Tochter Miluše verhaftet. Verhaftet wurde auch die Ehefrau von Jan Sonnevend, Marie. Die Verhöre von Marie Loudová wurden von dem schon erwähnten Ing. Kurt Friedrich Oberhauser geführt, der schon im Jahre 1934 Heydrich dahingehend beeinflusste, sich mit den Kirchenangelegenheiten im Reich zu befassen. Er war berüchtigt dafür, Verhaftete körperlich zu quälen, einschließlich des verhafteten Bischoffs Gorazd.

Im Herbst 1942 wurden die Eheleute Louda in das Haftgefängnis der Prager Gestapo auf die Kleine Festung Terezín verlegt. Ende September wurden sie in Abwesenheit zum Tode verurteilt. Hingerichtet wurden sie im KZ Mauthausen. Marie um 11:22 Uhr, ihr Ehemann Karel um 13:52 Uhr. Ihr Sohn Václav Louda, der 1939 geboren wurde, durchlief die Internierungslager im Kleinen Schloss Jeneralka, im Lager in Svatobořice und in Planá nad Lužnici, wo er die Befreiung erlebte.

Vlastislav Janík, Forscher, Delegierter des Mauthausen-Komitees in Tschechien

Karel Louda se narodil 3. 5. 1904 v Plzni René Loudovi a Marie Loudové. Vyznáním byl českobratrského. Povoláním byl kostelníkem. 17. 7. 1938 se oženil s Marií Loudovou, rozenou Ornestovou, narozenou 30. 10. 1915 v Českých Budějovicích, Václavovi a Františce Ornestové. Oddání byli farářem Václavem Čiklem v chrámu Cyrila a Metoděje. V manželství se Marie starala o domácnost. Vyznáním byla pravoslavného. Díky pravoslavnému zázemí, které vycházelo z manželčiny strany, se Karel Louda stal druhým kostelníkem v chrámu Cyrila Metoděje společně se svým tchánem Václavem Ornestem, ač byl českobratrského vyznání. Rodina obývala chrámový služební byt Resslově ulici č. 9.

Jan Sonnevend jako předseda představenstva laické rady starších chrámu sv. Cyrila a Metoděje, svému známému z Masarykovy ligy proti tuberkulóze Petru Fafkovi nejdříve nabídnul možnost, že by se v kryptě kostela dalo dlouhodobě ukrývat větší množství zbraní. Na tento příslib si Fafek vzpomněl hned po atentátu, kdy bylo velmi složité parašutisty ubytovávat v soukromých bytech, jestli by bylo možné v kryptě ukrýt i hledané parašutisty. Sonnevend tedy promluvil o této záležitosti s farářem Václavem Čiklem. Když tento souhlasil, připadli praktické záležitosti s ukrýváním parašutistů na kaplana chrámu Vladimíra Petřka. Své role se zhostil s velkou zodpovědností. Navázal kontakt s Janem Zelenkou Hajským, Marií Moravcovou a manžely Fafkovými. Prvním parašutistou, který do chrámu přišel, byl rtn. Jaroslav Švarc, pak následoval rtm. Jan Kubiš, ppor. Josef Valčík, čet. asp. Josef Bublík, čet. Jan Hrubý, npor. Adolf Opálka a nakonec rtm. Josef Gabčík. Hned po příchodu parašutistů si nechal zavolat Karla Loudu a jeho švagra Václava Ornesta. Při svitu svící před oltářem a s odvoláním na bibli museli Petřkovi, oděnému v kněžském rouchu odpřisáhnout: „že tu není vchod do hrobu. K tomu vám dopomáhej Bůh.“

Podmínky života v kryptě i v samotném kostele nebyly jistě nijak příjemné. Chlad, vlhkost, stísněné prostory jistě nepřidávaly parašutistům na jejich optimismu. Přesto dokázali v tomto prostředí vydržet dlouhých 22 dní. K jejich vypátrání nevedla žádná stopa. I členové podpůrné sítě vzdorovali tlaku, kterým na ně okupační správa ze všech stran působila. Jediný kdo tomu tlaku podlehl, byl Karel Čurda ze skupiny OUT DISTANCE, který se sám dobrovolně přihlásil na řídicí úřadovně pražského gestapa v Bredovské ulici. Díky, že prozradil své přechovavatele, se Němci dozvěděli, kde se parašutisté ukrývají.

V nočních hodinách ze 17. na 18. 6. Němci připravují plán útoku. Podílí se na něm i Ing. Kurt Friedrich Oberhauser, vrchní kriminální tajemník a šéf referátu IIB, později IV – 4a, který měl v referátu církve, sekty, Židy a zednáře. Studuje hlavně plány podzemí kostela, jestli není z chrámu nějaká možnost úniku. Přemýšlí i o tom jak zatknout tamější duchovní.

Ve 4 hodiny a 15 minut se u zadního vchodu do chrámu rozezvučí zvonek. Po delším vyzvánění Václav Louda otevírá dveře. Do chodby vtrhne Oskar Fleischer a Louda je sražen k zemi spoután a zatčen. Úředníci gestapa pomalu vchází do chrámu. Za nimi Keisewetter z auta přivádí zatčeného kaplana Petřka a faráře Čikla. Rozpoutá se bitva o kůr a později o kryptu. Po boji trvajícím až do jedenácté hodiny jsou těla mrtvých parašutistů vynášena v kobercích na roh Resslovy a Václavské ulice. Bohužel tím zatýkání a msta Němců není dosud naplněna.

Manželka kostelníka Loudy Marie je zatčena 22.6. Tento den byla zatčena i manželka švagra Václava Františka včetně jejich dcery Miluše. Zatčena je i manželka Jana Sonnevenda Marie. Výslechy Marie Loudové vede již zmíněný Ing. Kurt Friedrich Oberhauser, kterého již v roce 1934 Heydrich nasměroval, aby se zabýval církevními záležitostmi v Říši. Byl proslulý tím, že zadržené tělesně týral, včetně zatčeného biskupa Gorazda.

Na podzim 1942 jsou manželé Loudovi převezeni do vazební věznice pražského gestapa do Malé pevnosti Terezín. Na konci září jsou v nepřítomnosti odsouzeni k trestu smrti. Popraveni budou v KT Mauthausen. Marie v 11:22. Manžel Karel v 13:52. Syn Václav Louda, který se narodil v roce 1939, projde internací v zámečku Na Jenerálce, v táboře ve Svatobořicích a Plané nad Lužnicí, kde se dožije osvobození.

Vlastislav Janík, badatel, delegát Mauthausenského výboru v České republice