Karel Pavlík 1900 - 1943 Bearbeiten

Die Geschichte von Karel Pavlík

„Ihr wart mutig, das wird Euch niemals vergessen werden. Ich kann Ihnen nur sagen, dass es überall so wie bei Ihnen hätte ablaufen sollen. Dann hätte sich unsere damalige Situation vielleicht völlig anders entwickelt. Euer tapferer Widerstand war eigentlich der einzige feste Punkt, auf den wir uns im Ausland stützen konnten und auf den wir später zu bauen begannen.“ Diese Worte richtete Edvard Beneš nach dem Krieg an die Adresse der Verteidiger der Czajánek-Kasernen. Der damalige Kommandant der Verteidigung, Hauptmann Karel Pavlík, hörte diese Worte nicht mehr. Er wurde am 26. Januar 1943 im Konzentrationslager Mauthausen wegen seiner aktiven Unterstützung des Unternehmens ANTHROPOID von den Deutschen ermordet.

Karel Pavlík wurde am 19. Oktober 1900 in Hradové Střímelice im damaligen Bezirk Český Brod in eine Lehrerfamilie mit sechs Kindern hineingeboren. Er begann in Vyžlovce mit dem Besuch der allgemeinen Schule. Er setzte dann seine Ausbildung an der Bürgerschule in Kostelec nad Černými lesy fort, die er im Jahre 1915 in Karlín beendete. Anschließend nahm er ein einjähriges Studium am Lehrerbildungsinstitut in Prag II auf, welches er mit dem Ergebnis „genügend“ abschloss. Gleich anschließend besuchte er die einjährige Handelsschule F. X. Kubského in Prag II, die er mit dem Ergebnis „sehr gut“ abschloss. Nach Abschluss des Studiums begann er als Buchhaltungspraktikant in einer Privatfirma zu arbeiten. Die Arbeit erfüllte ihn jedoch nicht sehr, daher ließ er sich im Juni 1920 im Schulwesen als Lehrer anstellen. Seinen Beruf übte er bis zum Antritt des Grundwehrdienstes, der für ihn am 1. Oktober 1921 begann, in Vyžlovce aus. Der Wehrdienst sagte ihm offenbar gleich von Anfang an zu. Schon gleich nach dem Antritt des Wehrdienstes meldete er sich bei der Militärakademie in Hranice an, die er im Jahre 1923 abschloss. Daraus ergab sich für ihn die spätere Verpflichtung, nach Abschluss der Militärakademie sechs Jahre in der Armee zu dienen.

Nach dem Austritt aus der Akademie wurde Pavlík als junger Leutnant der Infanterie zum Grenzbataillon 1 nach Děčín verlegt. Hier diente er als Zugführer. Im Herbst 1925 wurde er nach Prag zum 5. Infanterieregiment T. G. Masaryk, das unter dem Befehl der 1. Infanteriedivision stand, abkommandiert. Im Rahmen dieser Abkommandierung durchlief er verschiedene Funktionen. Zuerst war er als Kommandant eines Infanteriezugs tätig, später als Kommandant eines Maschinengewehrzugs um erneut auf den Posten des Kommandanten eines Infanteriezugs zurückzukehren. Er durchlief auch die Funktion eines Zugführers an der Offiziersschule für das Heer und etwas später die Funktion des Kommandanten des Übungszentrums für Militärpferde. Während des Dienstes beim 5. Infanterieregiment wurde er im April 1929 in den Rang eines Oberleutnants und im Januar 1933 in den Rang eines Hauptmanns befördert.

Kurz nach der Beförderung in den Rang eines Hauptmanns wurde er zum 8. Schlesischen Infanterieregiment verlegt, das seinen Sitz in Český Těšín hatte. Beim 8. Infanterieregiment erreichte er im Jahre 1937 die Funktion des Kompaniechefs, die er auch während der Jahre 1938 und 1939 innehatte.

Im Jahre 1924 heiratete Pavlík Emílie Stárková, geborene Špirková. Ein Jahr nach der Hochzeit wurde den Eheleuten ihr Sohn Karel und im Jahre 1927 ihre Tochter Dagmar geboren. Schon zu Beginn des ehelichen Zusammenlebens wurde dieses Zusammenleben der Jungverheirateten durch den Abschied Pavlíks von seiner Familie zu seinem Dienst in Děčín gestört. Das steigerte sich in den Folgejahren, als er aus Prag, wo die Familie zusammenlebte, nach Nordmähren abkommandiert wurde. Pavlík hat diese Abkommandierung sehr schwer ertragen. Kurz nach seiner Verlegung kam es sogar zu einem förmlichen Ersuchen bezüglich der Rückverlegung nach Prag, zuerst beim Verteidigungsminister, und nach der Ablehnung dieses Verlangens auch in der damaligen Abgeordnetenversammlung. Der Minister stellte sich damals auf die Seite des Kommandanten des 5. Infanterieregiments, der begründete, dass „erst durch ein Scheidungsverfahren nachgewiesen werden könne, ob und wie eine Betreuung der Kinder durch ihn erforderlich sei. In diesem Fall hat er die Möglichkeit, zum vorgeschriebenen Termin einen Antrag auf Verlegung zu stellen.“ Parallel zu den unbefriedigenden familiären Verhältnissen verschlechterte sich auch sein Auftreten und Verhalten im Dienst, wie im Jahre 1933 in seinem Qualifikationsblatt konstatiert wird: „Wegen seiner ungeordneten Familienverhältnisse hat er sich zu seinen Ungunsten verändert, er geht der Gesellschaft älterer Offiziere aus dem Weg. Er ist oberflächlich, leichtfertig und betrügt gerne.“ Ab dieser Zeit finden sich auch in seinem Qualifikationsblatt Einträge über Disziplinarverfahren und Ordnungswidrigkeiten, die Ausdruck seiner damaligen inneren Unausgeglichenheit und Nichterfüllung der eigenen Sehnsüchte, die er sich vom Zusammenleben in der Ehe erwartet hatte, waren. Dieser Zustand hielt bis zum Jahre 1937 an, in dem die Ehe geschieden wurde und Pavlík nach und nach wieder begann, Kräfte für seine letzte Lebensphase zu schöpfen.

Nach dem Abtritt des tschechischen Grenzgebiets (Sudetenland) an Hitlerdeutschland zog sich das III. Bataillon des 8. Infanterieregiments, in dem Pavlík diente, nach Mistek zurück. Da die bestehenden Kasernen überfüllt waren, wurde die Czajánek-Fabrik in Mistek zum Unterbringungsort des Bataillons. Es handelte sich um zwei zweigeschossige Gebäude, die vorne und hinten durch zu ebener Erde liegende Objekte verbunden waren. Im linken Objekt befanden sich die Büros der Bataillonskommandantur und der hintere Teil des Objekts diente der Unterbringung der 12. Maschinengewehrkompanie, die von Hauptmann Pavlík befehligt wurde. Im gegenüberliegenden Objekt waren die restlichen drei Kompanien des Bataillons untergebracht. Anfang März 1939 wurden die Kompanien nur durch 15-29 Männer älterer Jahrgänge gebildet. Die übrigen Männer, 30-40 Soldaten waren Neulinge, die erst am 1. März zum Wehrdienst eingezogen worden waren und für die bis zum 14. März nur eine Ausbildung ohne Waffe durchgeführt wurde. Die Spannungen rund um den 15. März waren groß. In Erwartung der kommenden Tage hatten die Mannschaften schon vor dem 14. März zwei Tage Ausgangssperre.

An jenem schicksalhaften Tag, dem 14. März, fand von 18-19 Uhr ein Polnischkurs in den Kasernen statt. Da der Kurs in den Unterkunftsräumen der 12. Kompanie stattfand, war auch Hauptmann Pavlík bei dem Kurs anwesend. Nach der Halbzeit des Unterrichts waren auf einmal Schüsse vom Tor zu hören und anschließend stürzte ein Soldat in den Raum, der Pavlík mitteilte, dass Deutsche vor den Kasernen seien. Da Pavlík zu diesem Zeitpunkt nichts darüber bekannt war, dass der verbleibende Teil der Tschechoslowakei vom deutschen Militär besetzt werden sollte, erteilte er den Befehl „Zu den Waffen!“. Er lief sofort geistesgegenwärtig auf den Flur und schaltete im gesamten Objekt den Strom ab. Seine Kompanie befand sich an diesem Tag ebenfalls in Kampfbereitschaft. Die Soldaten waren daher schnell mit Gewehren und Maschinengewehren bewaffnet und es wurde mit einer wirksamen Verteidigung des gesamten Objekts begonnen. Bei dieser Verteidigung wurden seitens der Deutschen auch Antipanzergeschütze eingesetzt. Der Kampf wurde erst nach Erhalt des Befehls zur Feuereinstellung eingestellt. Der gesamte Kampf dauerte 40 Minuten. Auf der Seite der Verteidiger gab es zwei Verwundete. Auf der Seite der Deutschen verloren laut den im Umlauf befindlichen inoffiziellen Nachrichten 12-18 Soldaten ihr Leben. Über die gesamte Aktion durfte damals nichts geschrieben werden und von den Verteidigern wurde, damit sie die gesamte Aktion schnell vergaßen, niemand bestraft.

Pavlík beendete dann seine Karriere beim Militär als Adjutant des Arbeitsbataillons in Místek und wurde nach Auflösung der tschechoslowakischen bewaffneten Kräfte am 26. August 1939 in das Zivilleben entlassen. Sofort nach der Okkupation reihte er sich in den heimischen Widerstand ein. Im Gebiet Ostrava baute er die Widerstandsgruppe Za vlast (Für die Heimat) auf. Das Hauptziel dieser Gruppe bestand darin, für Soldaten und vor allem Flieger das Verlassen des Landes nach Polen zu organisieren. Nach dem Ausscheiden aus der Armee wurde er in die zivile Verwaltung übernommen. Seine Heimat wurde erneut Prag. Hier knüpfte er eine Zusammenarbeit mit Stabskapitän Václav Morávek und der militärischen Widerstandsorganisation Obrana naroda (Verteidigung der Nation) an. Im Herbst 1941 trat er der Widerstandsorganisation des Sportvereins Sokol bei und begann mit deren radikaler Fraktion zusammenzuarbeiten, die sich um Jan Zelenka-Hajský, Břetislav Lyčka, František Hejl und Oldřich Frolík gebildet hatte. Diese Fraktion der Sokol-Widerstandsorganisation, die Říjen (Oktober) genannt wurde, plante Sabotage- und Diversionsaktionen. Mithilfe dieser Fraktion knüpfte Pavlík Verbindungen zu den Fallschirmspringern Adolf Opálka und Josef Valčík. Zu seinen Mitarbeitern aus dem Sokol-Widerstand gehörte auch Ladislav Vaněk. In Anknüpfung an die Festnahme von Vaněk und offensichtlich auf Grundlage seiner Aussage gelang es der Gestapo, Hauptmann Karel Pavlík zu verhaften. Dies erfolgte am 4. September in Záběhlice, wo Pavlík auf ihn wartete. Anstelle von Vaněk traten jedoch zwei Männer auf ihn zu und wollten ihn verhaften. Pavlík griff nach seiner Pistole in der Aktentasche und flüchtete. An einem nahe gelegenen Bahndamm wurde er jedoch von einem Polizeihund gestellt. Es gelang ihm zwar, diesen zu erschießen, er wurde jedoch erneut von den Gestapo-Angehörigen eingeholt und im folgenden Kampf überwältigt und gefesselt. Das Wissen um sein Schicksal und um bei den brutalen Verhören niemanden zu verraten, führte Hauptmann Pavlík dazu, dass er mit Hilfe eines angeschliffenen Löffels einen Selbstmordversuch unternahm und sich damit die Pulsadern am Arm aufschnitt. Leider ohne Erfolg. Im Herbst 1942 wurde er in das Haftgefängnis der Gestapo in der Kleinen Festung Terezín verlegt. Von dort wurde er Mitte Januar zusammen mit 31 Mithäftlingen mit einem Transport in das KZ Mauthausen verschleppt. Nach einer Woche Gefangenschaft im sog. Bunker mit den anderen Männern des genannten Transports wurde er am 26. Januar 1943 um 16:31 durch einen Schuss in den Hinterkopf erschossen.

Bei den Feierlichkeiten am 28. Oktober 1999 wurde der Oberst in memoriam Karel Pavlík durch den damaligen Präsidenten Václav Havel mit der Medaille für Heldentum ausgezeichnet.

Vlastislav Janík, Forscher, Delegierter des Mauthausen-Komitees in Tschechien

Příběh Karla Pavlíka

„Byli jste stateční, to Vám nebude zapomenuto nikdy. Mohu Vám říci jen tolik, že tak jako u vás mělo se stát ve všech posádkách. Pak by se naše tehdejší situace vytvořila snad docela jinak. Váš statečným odpor byl vlastně jediným pevným bodem, o který jsme se mohli my v zahraničí opřít a na kterém jsme později začali budovat.“  Tato slova pronesl po válce Edvard Beneš na adresu obránců Czajánkových kasáren. Tehdejší velitel obrany kpt. Karel Pavlík již tato slova neslyšel. Byl zavražděn Němci 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen za svojí aktivní podporu operace ANTHROPOID.

Karel Pavlík se narodil 19. října 1900 v Hradových Střimelicích v tehdejším okrese Český Brod do učitelské rodiny, která měla šest dětí. Obecnou školu začal navštěvovat ve Vyžlovce. V Kostelci nad Černými lesy pak pokračoval ve studiu na měšťanské škole, kterou dokončil v roce 1915 v Karlíně. Poté nastoupil na jednoroční studium na učitelském ústavu v Praze II, které absolvoval s prospěchem dostatečným. Hned nato přešel na jednoroční obchodní školu F.X. Kubského v Praze II, kterou zakončil s velmi dobrým prospěchem. Po ukončení studií začal pracovat jako účetní praktikant u soukromé firmy. Práce ho však asi moc nenaplňovala, a proto v červnu 1920 se nechal zaměstnat ve školství jako učitel. Své povolání vykonával ve Vyžlovce a to až do nástupu na základní vojenskou službu, na kterou nastoupil 1. října 1921. Vojenská služba jej musela hned od začátku oslovit. Již krátce po nástupu na vojenskou službu se přihlásil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval v roce 1923. Z toho pro něj později vyplýval závazek odsloužit v armádě po absolvování akademie šest let.

Po vyřazení z akademie byl Pavlík jako mladý poručík pěchoty přemístěn k hraničnímu praporu 1 do Děčína. Zde sloužil jako velitel čety. Na podzim roku 1925 byl převelen do Prahy k 5. pěšímu pluku T.G.Masaryka, který spadal pod velení 1. pěší divize. V rámci tohoto umístění vystřídal několik funkcí. Zprvu působil jako velitel pěší čety, později jako velitel kulometné čety, aby se znovu vrátil k velení pěší čety. Prošel i funkcí velitele čety ve škole pro důstojníky pěšího vojska, a ještě o něco později velitelem remontního výcvikového střediska. Během služby u 5. pěšího pluk byl v dubnu 1929 povýšen do hodnosti nadporučíka a lednu 1933 byl ustanoven do hodnosti kapitána.

Krátce po povýšení do kapitánské hodnosti byl převelen k 8. pěšímu pluku Slezskému, který měl sídlo Českém Těšíně. U 8. pěšího pluku v roce 1937 dosáhl funkce velitele roty ve které setrvával i během let 1938 a 1939.

V roce 1924 se Pavlík oženil s Emílií Stárkovou, rozenou Špirkovou. Rok po sňatku se manželům narodil syn Karel a v roce 1927 dcera Dagmar. Již v zárodku manželského soužití narušilo sžívání novomanželů odloučení Pavlíka od rodiny při jeho službě v Děčíně. To gradovalo v následujících letech, kdy byl z Prahy, kde rodina žila pohromadě, odvelen na severní Moravu. Pavlík toto převelení velmi těžce nesl. Krátce po jeho přeložení dokonce došlo k interpelaci, za jeho přeložení zpět do Prahy nejdříve u ministra národní obrany a po jeho odmítnutí tohoto požadavku i v tehdejší poslanecké sněmovně. Ministr se tehdy postavil na stranu velitele 5. pěšího pluku, které zdůvodnil, že „teprve rozvodné řízení mohlo by ukázati zda a jak je nutný jeho dohled na děti. V takovém případě má možnost podati si v předepsaném termínu žádost o přemístění.“ V souběhu s nepříznivými rodinnými poměry se zhoršilo i jeho vystupování a jednání ve službě, jak je konstatováno v roce 1933 v jeho kvalifikační listině: „Pro své neuspořádané rodinné poměry změnil se ve svůj neprospěch, vyhýbá se spol. starších důstojníků. Je povrchní, lehkovážný a rád klame.“ Od té doby je také jeho kvalifikační listina popsána zápisy o kárných řízeních a přestupcích, které byly projevem jeho tehdejší vnitřní rozpolcenosti a nenaplnění vlastních tužeb, které ze společného soužití v manželství očekával. Tento stav trval až do roku 1937, kdy bylo manželství rozloučeno a Pavlík postupně zase začíná nabírat síly na svůj poslední životní etapu.

Po podstoupení českého pohraničí hitlerovskému Německu se III. prapor 8. pěšího pluku, kde Pavlík sloužil stahuje zpět do Místku. Protože stávající kasárna jsou přeplněna, ubytovacím prostorem praporu se stává Czajánkova továrna v Místku. Jedná se o dvě dvouposchoďové budovy vpředu i vzadu spojené přízemními objekty. V levém objektu byly soustředěny kanceláře velitelství praporu a v zadní část objektu sloužila pro ubytování 12. kulometné roty, které velel kpt. Pavlík. V protějším objektu byly ubytovány zbývající 3. roty praporu. Počátkem března 1939 tvořilo roty jen 15-29 můžu starších ročníků. Ostatní mužstvo v počtu 30-40 vojáků byli nováčkové, kteří nastoupili do výkonu vojenské služby teprve 1. března a do 14. března u nich byl prováděn pouze výcvik beze zbraně. Napětí kolem 15. března bylo veliké. V očekávání dnů příštích byly již dva dny před 14. březnem mužstvu zrušeny vycházky.

V osudový den 14. března mezi 18-19 hodinou probíhal v kasárnách kurz polského jazyka. Protože kurz probíhal v prostorách ubytování 12. roty byl kurzu přítomen i kpt. Pavlík. V polovině výuky se najednou od brány ozvaly výstřely a následně do místnosti vrhnul voják, který oznámil Pavlíkovi, že před kasárnami jsou Němci. Protože Pavlíkovi nebylo v tu dobu nic známo, o tom, že by zbylou část Česko-Slovenska mělo obsazovat německé vojsko vydal rozkaz „Do zbraně!“ Hned duchapřítomně vyběhl na chodbu a vypnul v celém objektu elektrický proud. Jeho rota držela rovněž tento den i bojovou hotovost. V rukou vojáků se tak rychle objevily pušky a kulomety a byla zahájena účinná obrana celého objektu. Při této obraně došlo na straně Němců i k použití protitankových děl. Boj byl zastaven až po obdržení rozkazu k zastavení palby. Celý boj trval 40 minut. Na straně obránců byli dva ranění. Na straně Němců dle neoficiálních zpráv, které se rozcházejí ke ztrátám na životech v počtu 12-18 vojáků. O celé akci se nesmělo tehdy vůbec psát a z obránců, aby se na celou akci rychle zapomnělo nebyl nikdo potrestán.

Pavlík pak ukončil svoji vojenskou kariéru jako pobočník pracovního praporu v Místku a do civilu byl propuštěn po zrušení československé branné moci 26. srpna 1939. Hned po okupaci se totiž zapojuje do domácího odboje. Na Ostravsku buduje odbojovou skupinu Za vlast. Hlavním cílem této organizace je zprostředkovat vojákům, a hlavně letcům odchod do Polska. Po propuštění z armády je převeden do civilní zprávy. Domovem se mu znovu stává Praha. Zde navazuje spolupráci se škpt. Václavem Morávkem a vojenskou odbojovou organizací Obranou národa. Na podzim 1941 se zapojil do sokolské odbojové organizace a začal spolupracovat s její radikální frakcí sdruženou kolem Jana Zelenky-Hajského, Břetislava Lyčky, Františka Hejla a Oldřich Frolíka. Tato frakce sokolské rezistence zvaná Říjen měla v programu sabotáže a diverzní akce. Jejím prostřednictvím navázal Pavlík spojení s parašutisty Adolfem Opálkou a Josefem Valčíkem. Mezi jeho spolupracovníky ze sokolského odboje patřil i Ladislav Vaněk. V návaznosti na Vaňkovo dopadení a zřejmě na základě jeho výpovědí, podařilo se gestapu kpt. Karla Pavlíka zatknout. Stalo se tak 4. září v Záběhlicích, kde na něj Pavlík čekal. Místo Vaňka však k němu přistoupili dva muži a chtěli jej zadržet. Pavlík sáhnul do aktovky pro svoji pistoli a dal se na útěk. Na blízkém železničním náspu byl však dosažen policejním psem. Toho se mu podařilo zastřelit, ale znovu byl dostižen příslušníky Gestapa a nastalém zápasu byl přemožen a spoután. Vědomí toho, aby nikoho při brutálních výsleších neprozradit vedlo kpt. Pavlíka k tomu, že se pokusil o sebevraždu pomocí nabroušené lžíce, kterou si přeřezal žíly na ruce. Bohužel neúspěšně. Během podzimu roku 1942 byl převezen do vazební věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. Odtud byl v polovině ledna zařazen spolu s 31 spoluvězni do transportu KT Mauthausen. Po týdnu věznění v tzv. Bunkru jako ostatní muži uvedeného transportu, byl zastřelen ranou do týla 26.ledna 1943 v 16:31.

Při příležitosti oslav 28. října 1999 byl plukovník in memoriam Karel Pavlík vyznamenán tehdejším prezidentem Václavem Havlem Medailí za Hrdinství.

Vlastislav Janík, badatel, delegát Mauthausenského výboru v České republice