Zdeňka Paková 1906 - 1942 Bearbeiten

Die Geschichte von Zdeňka Paková

„Wer sein Leben retten will, wird es verlieren; wer aber sein Leben um meinetwillen verliert, wird es retten.“

Zdeňka Paková wurde am 8. November 1906 in Prag als jüngstes von vier Kindern des Redakteurs Jiří Pak und Arnoštka Paková, geborene Mayerhofferová, geboren. Sie absolvierte die Industrieschule. Von Beginn an arbeitete sie als Sekretärin der Baugenossenschaft Obrodné hnutí studenstva. Nach der Eröffnung des Studentenwohnheims Budeč arbeitete sie dort als Buchhalterin. Sie wohnte in Prag Vršovice in der Mexická ulice 4. Sie war Mitglied der Kirche der Tschechischen Brüder, hatte einen offenen, wahrheitsliebenden und treuen Charakter und strahlte immer Freude aus. Auch in den schwersten Zeiten konnte sie andere erfreuen und Hoffnung erwecken.

Nach der Okkupation schloss sie sich dem Widerstand an. Im Widerstand arbeitete sie mit den Mitgliedern der akademischen Organisation YMCA, Jaroslav Valenta, Jaroslav Šimsa und Rudolf Mareš zusammen. Jaroslav Valenta half sie im Widerstand als Verbindungsfrau. Für ihn und andere Patrioten in der Illegalität besorgte sie Bekleidung, Lebensmittel und gefälschte Personaldokumente. Für Vladimir Krajina und den Radiosender der Organisation Ústřední vedení odboje domácího (Zentrale Leitung des heimischen Widerstands) übermittelte sie über František Drašner Geheimdienstinformationen. Ihre Wohnung diente als Versteck für Rudolf Mareš, František Peltán und Jaroslav Valenta während ihres Lebens in der Illegalität. In ihrer Wohnung gewährte sie auch einem englischen Offizier, der aus einem Kriegsgefangenenlager geflohen war, Major Ronald Littledale, Quartier.

Major Ronald Littledale stammte aus der Grafschaft Cherhire. Er diente neun Jahre lang in der britischen Kolonialarmee in Bombay und wurde nach Ausbruch des Krieges mit Deutschland Mitglied des britischen Expeditionskorps in Frankreich. Bei den Rückzugskämpfen um die Stadt Calais geriet er in Gefangenschaft. Von dort wurde er dann in ein Kriegsgefangenenlager auf dem Gebiet des sog. Generalgouvernements transportiert. Aus dem Kriegsgefangenenlager gelang ihm die Flucht zusammen mit einem weiteren Mitgefangenen. Mit Hilfe einer polnischen Frau gelang es ihm, nach Rumänien zu gelangen, mit dem Ziel, die bulgarische Grenze zu überschreiten und weiter in die Türkei zu gelangen. An der Grenze kam es jedoch zu einem Ereignis, mit dem die geflohenen Gefangenen nicht gerechnet hatten. Ihre Begleiterin verriet sie und lieferte sie an bulgarische Finanzbeamte aus. Diese übergaben sie an die deutschen Sicherheitsorgane. Das erste Verhör der beiden Engländer wurde von Gestapobeamten in Bukarest durchgeführt. Letztere boten den Offizieren an, dass sie, wenn sie die Unterstützer, die ihnen auf dem Weg durch Polen bis Rumänien geholfen hatten, verraten würden, freigelassen werden. Der ehemalige Mitgefangene von Littledale ging auf das Angebot ein und verriet die Namen der Menschen, bei denen sie sich während der Reise versteckt hatten. Freigelassen wurde er dennoch nicht. Stattdessen wurden beide in das Gefangenenlager zurück eskortiert. Bei Roudnice nad Labem gelang es ihnen, aus dem Zug, mit dem sie fuhren, zu fliehen. Sein Kollege wurde kurz danach gefangen. Littledale hatte mehr Glück. Es gelang ihm, bis nach Roudnice zu kommen und über den evangelischen Pfarrer F. Dobiáš aus Krabčice wurde er zum Pfarrer der evangelischen Jugendvereinigung Jan Miřejovský geschickt. Von ihm geriet er zu Beginn des Jahres 1942 in die Obhut des Mitglieds der akademischen Organisation YMCA Zdeňka Paková, die ihn zu den Eheleuten Bergauer (Vladimír Bergauer und Markéta Bergauerová) brachten, die damals in der Italská ulice 615/7 in Vinohrady wohnten.

Nach und nach beteiligten sich immer mehr Menschen am Verstecken des britischen Offiziers. Außer Zdeňka Paková und ihrer Schwester Jiřina handelte es sich dabei um Anna Kavinová-Schustlerová, die Eheleute Marie und Emil Brunclík und Gertruda Šašková. Major Littledale versteckte sich bis zum 15. Mai 1942 bei diesen Menschen.

Mit Hilfe seiner Freunde in Österreich bereitete Vladimir Bergauer die Flucht von Major Littledale über Österreich in die Schweiz vor, die jedoch nicht gelang. Am 15. Mai reiste Major Littledale mit falschen Dokumenten ausgestattet ins südtschechische Husince ab. Dort schlief er bei einem evangelischen Pfarrer und setzte seine Reise weiter nach St. Anton fort, dass sich an der österreichisch-schweizerischen Grenze befindet. Ein örtlicher Begleiter führte ihn auf Skiern bis auf den Bergkamm, über den die Staatsgrenze verläuft. Es blieb nur die Abfahrt über den Hang nach unten auf die schweizerische Seite. Leider war der Weg in die Schweiz durch Schneebretter gefährdet, die jederzeit abzurutschen drohten. Major Littledale lehnte aus diesem Grunde den Übergang ab und kehrte nach Österreich zurück, unter Hinweis darauf, dass er in das Protektorat zurückkehren werde. Von diesem Vorhaben rieten ihm die österreichischen Widerstandskämpfer ab. Am 27. Mai erfolgte der Angriff auf R. Heydrich und im Protektorat wurde das Standrecht ausgerufen. Trotzdem entschied sich Major Littledale für die Rückkehr. Wahrscheinlich wurde er wegen der verstärkten Bewachung auch auf der deutschen Seite der Grenze nach dem Attentat auf dem Bahnhof von Vimperk verhaftet. Nach seiner Verhaftung entdeckte die Gestapo Anfang Juni alle Verstecke von Littledale und verhaftete alle seine Unterstützer.

Zdeňka Paková wurde am 26. Juni 1942 verhaftet. Aus dem deutschen Polizeigefängnis in Prag-Pankrác wurde sie um den 15. Oktober 1942 herum in die Kleine Festung Terezín deportiert und von dort zur Hinrichtung in das Konzentrationslager Mauthausen, wo sie am 24. Oktober 1942 um 10:24 Uhr ermordet wurde.

Und was war das weitere Schicksal von Major Ronald Bolton Littledale? Nach seinem Schicksal forschte nach dem Krieg der Bruder von Zdeňka Paková, Radim. Er wollte mehr über die Umstände der Verhaftung seiner Schwester erfahren. Daher schrieb er im Herbst 1945 an das Innenministerium, von dem er am 21. September 1946 die Antwort erhielt, dass „laut einer Nachricht der britischen Militärbehörden Oberstleutnant Ronald Bolton Littledale, Kings Royal Rifle Corps, welcher ein entflohener Kriegsgefangener war, am 1. September 1944 bei der Führung seines Regiments im Kampf gefallen ist.“ Aus dieser Nachricht lässt sich ableiten, dass Ronald Littledale nach seiner Befreiung oder einer weiteren Flucht erneut in die Königlich Britische Armee eintrat und sich erneut am Kampf gegen die Deutschen beteiligte.

Ein ähnliches Schicksal wie Zdeňka Paková hatte auch ihr Kollege Jaroslav Valenta. Dieser wurde bei einer Polizeirazzia in der Nacht nach dem Attentat verhaftet und ebenfalls am 24. Oktober 1942 hingerichtet. Jaroslav Šimsa wurde schon im Winter des Jahres 1940 verhaftet. Er durchlief verschiedene deutsche Zuchthäuser. Sein Leben erlosch im Februar 1945 im Konzentrationslager Dachau. Rudolf Mareš wurde im Juli 1942 verhaftet, nachdem er in eine Falle der Prager Gestapo geriet, bei der František Peltán verwundet und erschossen wurde. Er wurde im Oktober 1944 in Pankrác hingerichtet.

Vlastislav Janík, Forscher, Delegierter des Mauthausen-Komitees in Tschechien

Příběh Zdeňky Pakové

„Kdož by pak hleděl duši svoji zachovati ten ji ztratí, kdož by pak ztratil duši pro mne ten ji nalezne."

Zdeňka Paková se narodila 8. listopadu 1906 v Praze jako nejmladší ze 4 dětí redaktoru Jiřímu Pakovi a Arnoštce Pakové rozené Mayerhofferové. Absolvovalo průmyslovou školu. Z počátku pracovala jako sekretářka Stavebního družstva Obrodného hnutzí studenstva a po otevření koleje Budeč zde pracovala jako účetní. Bydlela v Praze Vršovicích v Mexické ulici číslo 4. Byla českobratrského vyznání upřímného, pravdomluvného a věrného charakteru a vždy z ní zářilo stále cosi radostného. I v nejtějších chvíélích dovedla potěšit a vzkřísit naději.

Po okupaci se zapojila do odboje. V rezistenci spolupracovala s členy akademické YMCA Jaroslavem Valentou, Jaroslavem Šimsou a Rudolfem Marešem. Jaroslavu Valentovi pomáhala v odboji jako spojka. Pro něho a další vlastence v ilegalitě obstarávala šatstvo, potraviny a falešné osobní doklady. Pro Vladimíra Krajinu a vysílačku organizace Ústřední vedení odboje domácího zasílala prostřednictvím Františka Drašnera zpravodajské informace. Její byt sloužil jako úkryt Rudolfu Marešovi, Františku Peltánovi a Jaroslavu Valentovi během jejich života v ilegalitě. Ve svém bytě také poskytla ubytování anglickému důstojníkovi, který uprchl ze zajateckého tábora mjr. Ronaldu Littledalemu.

Major Ronald Littledale pocházel z hrabství Cherhire. Devět let sloužil v britské koloniální armádě v Bombayi a po vypuknutí války s Německem se stal členem britského expedičního sboru ve Francii. Při ústupových bojích u města Calais padl do zajetí. Odtud byl pak transportován do tábora pro válečné zajatce na území tzv. Generálním gouvernementu. Ze zajateckého tábora se mu ještě s jedním kolegou podařilo uprchnout. Za pomocí polské ženy se jim podařilo dostat do Rumunska s cílem překročit bulharské hranice a dál pokračovat do Turecka. Na hranicích však došlo k události, s kterou uprchlí zajatci nepočítali. Jejich průvodkyně je zradila a vydala bulharským finančníkům. Ti je předali německým bezpečnostním orgánům. První výslech s oběma Angličany provedli úředníci gestapa v Bukurešti. Důstojníkům nabídli, že když prozradí podporovatele, kteří jim cestou přes Polsko až do Rumunska poskytli pomoc, že je propustí. Kolega Littledaleho na nabídku přistoupil a vyzradil jména lidí, u kterých se během cesty ukrývali. Propuštěn však nebyl. Místo toho byli oba eskortováni zpět do zajateckého tábora. U Roudnice nad Labem se jim podařilo z vlaku, kterým jeli uprchnout. Jeho kolegu krátce na to zajali. Littledale měl více štěstí. Podařilo se mu dostat až do Roudnice a přes evangelického faráře F. Dobiáše z Krabčic byl poslán k faráři Sdružení evangelické mládeže Jana Miřejovského. Od něho se počátkem roku 1942 ocitl v péči členky akademické YMCY Zdeňky Pakové, která jej převedla k manželům Bergauerovým (Vladimír Bergauer, Markéta Bergauerová), kteří tehdy bydleli v Italské ulici 615/7 na Vinohradech.

Postupně se do ukrývání britského důstojníka zapojilo více lidí. Mimo Zdeňky Pakové a její sestry Jiřiny se jednalo o Annu Kavinovou-Schuslterovou, manžele Marii a Emila Brunclíkovy a Gertrudu Šaškovou. Mjr. Littledale se u těchto lidí ukrýval až do 15. května 1942.

Pomocí svých přátel v Rakousku Vladimír Bergauer připravil útěk mjr. Littledaleho přes Rakousko do Švýcarska, který se však nepodařil. 15. května vyjel mjr. Littledale vybaven falešnými doklady do jihočeského Husince. Zde přespal na evangelické faře a pokračoval dále do sv. Antonínu, který se nachází na rakousko-švýcarských hranicích. Místní průvodce jej na lyžích dovedl až na horský hřeben, kudy procházela státní hranice. Zbývalo jen sjet po svahu dolů na švýcarskou stranu. Bohužel cesta do Švýcarska byla ohrožována sněhovými převějemi, které hrozily každou chvíli utržením. Mjr. Littledale z toho důvodu přechod odmítl a vrátil se zpět do Rakouska s tím, že se vrátí do protektorátu. Od tohoto úmyslu jej rakouští odbojáři zrazovali. 27. května byl proveden útok na R. Heydricha a v protektorátu bylo vyhlášeno stanné právo. Přesto se mjr. Littledale rozhodl pro návrat. Pravděpodobně díky zvýšené ostraze i na německé straně hranice po atentátu, byl na železniční stanici ve Vimperku zatčen. Po jeho zatčení gestapo počátkem června rozkrylo všechny úkryty Littledaleho a provedlo zatčení všech jeho podporovatelů.

Zdeňka Paková byla zatčena 26. června 1942. Z Německé policejní věznice v Praze-Pankráci byla deportována kolem 15.10.1942 do Malé pevnosti Terezín. Odtud na popravu do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24.10.1942 v 10:24 zavražděna.

A jaké jsou další osudy mjr. Ronalda Boltona Littledaleho? Po jeho osudu se po válce pídil bratr Zdenky Pakové Radim. Chtěl se dozvědět více o okolnostech zatčení své sestry. Proto na podzim roku 1945 napsal na Ministerstvo vnitra, z kterého mu přišla 21. září 1946 odpověď, že: „podle zprávy britských vojenských úřadů pplk. Ronald Bolton Littledale, Kings Royal Rifle Corps, který byl uprchlým válečným zajatcem, padl v boji dne 1. září 1944, když velel svému pluku.“ Z této zprávy můžeme vyvozovat, že Ronald Littledale vstoupil po svém osvobození nebo dalším útěku opět do svazku britské královské armády a zapojil se znovu do bojů proti Němcům.

Podobně dopadli i její spolupracovníci Jaroslav Valenta. Ten byl zatčen při policejní razii v noci po vykonání atentátu a popraven rovněž 24.10.1942. Jaroslav Šimsa byl zatčen již v zimě roku 1940. Prošel několika německými káznicemi. Jeho život vyhasl v koncentračním táboře Dachau v únoru 1945. Rudolf Mareš byl zatčen poté co padl do léčky pražského gestapa v červenci 1942, při které byl zraněn a zastřelen František Peltán. Popraven byl na Pankráci v říjnu 1944.

Vlastislav Janík, badatel, delegát Mauthausenského výboru v České republice