Josef Janovský 1891 - 1942 Bearbeiten

Mládí a rodinný život

Josef Janovský se narodil 1. října 1891 v obci Strání č. 91 jako syn Josefa Janovského domkaře a manželky Anny, rozené Žajglové. Hned druhý den po svém narození byl pokřtěn v místním kostele.[1] Po povinné školní docházce začal pracovat v lese. Proto je jeho povolání uváděno buď jako lesní dělník nebo obecný hajný.[2] Oženil se s Magdalénou Popelkovou narozenou 31. září 1889 ve Strání, která byla dcerou Martina Popelky čtrtláníka a jeho manželky Kateřiny rozené Zderčíkové. Postupně se jim narodili tři děti. Jako první v roce 1927 syn Josef, v roce 1929 syn Jan a v roce 1933 se jim narodil syn Antonín. Jejich otec byl v té době označován jako půlčtvrláník. A v roce 1938 byl organizován v československé straně sociálně demokratické.

Okupace

Znalost lesního prostředí a blízkost hranice od jeho bydliště jej předurčila k tomu, že po okupaci českých zemí začal převádět přes hranice na Slovensko občany, pro něž se stala protektorátní půda příliš horká anebo chtěli osobně přispět svojí účastí v zahraničních ozbrojených složkách k osvobození okupované vlasti. Díky jeho bratrovi Františkovi se stal členem převáděcí skupiny 13. Své klienty převáděl do Moravské Lieskové. První obce za protektorátní hranicí. Zpět do protektorátu přenášel důležité zprávy určené odboji. Svěřené mu „rozkazy plnil přesně, statečně a s plnou oddaností odboji“. [3] Převaděčská činnost se mu dařila až do 3. září 1941, kdy byl údajně na základě udání při převodu lidí na hranici zatčen v obci Květné německou pohraniční hlídkou. Po zadržení byl převezen do Uherského Hradiště, kde byl vyslýchán na celním úřadě. Po vyšetření všech okolností jeho činnosti byl 17. listopadu postaven před stanný soud v Brně. Ten jej za předsednictví SS Strurmbannführera Eberta a SS Untersturmführera kriminálního sekretáře Presslauera a SS Utersturmführer kriminálního sekretáře Regelsbergera jako přísedící, uznal jej za vinného za převádění lidí, rušení veřejného pořádku a podloudnictví. Současně s tím byl jeho majetek konfiskován a zablokovány jeho stávající účty a zástavy[4].

Protože však zřejmě dokazování jeho odbojové činnosti nebylo podloženo silnými svědectvími byl odeslán od stanného soudu zpět gestapu. To jej dle nařízení zastupujícího říšského protektora odeslalo bez jakéhokoliv soudního verdiktu do koncentračního tábora Mauthausen, kam se dostal 4. prosince 1941. Po přijímacích procedurách mu bylo přiděleno evidenční vězeňské číslo 1153[5]. Jeho věznění však nebylo dlouhé. Přesně po třech měsících údajně zahynul nešťastnou náhodou v kamenolomu po pádu kamene na jeho hlavu.

            In memoriam byl Josefu Janovskému 8. dubna 1946 udělen válečný kříž[6].

Vlastislav Janík, badatel

[1] https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9722?image=216000010-000253-003377-000000-012000-000000-00-B04115-01050.jp2

[2] MZA fond gestapo Brno sign. 100-310-28 nebo VÚA fond §255 Janovský Josef 01.10.1891

[3] VÚA fond §255 Janovský Josef 01.10.1891

[4] MZA fond gestapo Brno sign. 100-310-28

[5] https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-janovsky-josef

[6] VÚA fond §255 Janovský Josef 01.10.1891

Die Geschichte von Josef Janovský

Jugend und Familienleben

Josef Janovský wurde am 1. Oktober 1891 in der Gemeinde Stráni Nr. 91 als Sohn von Josef Janovský, Bauer, und seiner Ehefrau Anna, geb. Žajglová, geboren. Gleich am zweiten Tag nach seiner Geburt wurde er in der örtlichen Kirche getauft.[1] Nach dem obligatorischen Schulbesuch begann er im Wald zu arbeiten. Daher ist sein Beruf entweder als Waldarbeiter oder als einfacher Wildhüter angegeben.[2] Er heiratete Magdaléna Popelková, geb. am 31. September 1889 in Stráni, die Tochter von Martin Popelka, Lähner, und seiner Ehefrau Kateřina, geb. Zderčiková. Nacheinander wurden ihnen drei Kinder geboren. Zuerst im Jahr 1927 der Sohn Josef, im Jahr 1929 der Sohn Jan und im Jahr 1933 der Sohn Antonin. Ihr Vater wurde in dieser Zeit als Halblähner bezeichnet. Im Jahr 1938 war er in der Tschechoslowakischen Sozialdemokratischen Partei organisiert. 

Okkupation

Seine Kenntnis der Waldumgebung und die Grenznähe seines Wohnorts prädestinierte ihn dafür, während der Okkupation Tschechiens Menschen über die Grenze zur Slowakei zu bringen, für die der Boden im Protektorat zu heiß geworden war oder die mit ihrer Mitgliedschaft in ausländischen bewaffneten Formationen einen persönlichen Beitrag zur Befreiung des okkupierten Heimatlandes leisten wollten. Dank seines Bruders František wurde er Mitglied der Fluchthilfegruppe 13. Seine Kunden brachte er nach Moravské Lieskové, der ersten Ortschaft hinter der Protektoratsgrenze. Zurück ins Protektorat brachte er für den Widerstand bestimmte wichtige Nachrichten. Die ihm erteilten „Befehle führte er präzise, mutig und mit voller Hingabe an den Widerstand aus“.[3] Die Ausübung der Fluchthilfe gelang ihm bis zum 3. September 1941, als er angeblich auf Grundlage von Verrat bei der Hilfe, Menschen über die Grenze zu bringen, in der Gemeinde Květná von einer deutschen Grenzstreife verhaftet wurde. Nach der Verhaftung wurde er nach Uherské Hradiště überstellt, wo er auf dem Zollamt vernommen wurde. Nach Untersuchung aller Umstände seiner Tätigkeit wurde er am 17. November vor das Standgericht Brno gestellt. Dieses befand ihn unter Vorsitz des SS-Sturmbannführers Ebert und der SS-Untersturmführer Kriminalsekretär Presslauer und Kriminalsekretär Regelsberger als Beisitzer, des Menschenschmuggels, der Störung der öffentlichen Ordnung und des Schwarzhandels für schuldig. Gleichzeitig wurde sein Eigentum eingezogen und seine bestehenden Konten und Pfänder gesperrt.[4] 

Da jedoch der Beweis seiner Widerstandstätigkeit offensichtlich nicht durch starke Zeugenaussagen belegt war, überstellte ihn das Standgericht zurück an die Gestapo. Diese verschleppte ihn auf Anordnung des stellvertretenden Reichsprotektors ohne irgendein gerichtliches Verdikt in das Konzentrationslager Mauthausen, wo er am 4. Dezember 1941 eintraf. Nach den Aufnahmeverfahren wurde ihm die Häftlings-Registriernummer 1153 zugeteilt[5]. Seine Haft war jedoch nicht von langer Dauer. Nach genau drei Monaten starb er angeblich durch einen unglücklichen Unfall im Steinbruch, nachdem ein Stein auf seinen Kopf gefallen war. 

Am 8. April 1946 wurde Josef Janovský das Kriegsverdienstkreuz in memoriam verliehen[6].

Vlastislav Janík, Forscher

[1] https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9722?image=216000010-000253-003377-000000-012000-000000-00-B04115-01050.jp2

[2] MZA Fonds Gestapo Brno Sign. 100-310-28 oder VÚA-Fonds § 255 Janovský Josef 01.10.1891

[3] VÚA-Fonds § 255 Janovský Josef 01.10.1891

[4] MZA Fonds Gestapo Brno Sign. 100-310-28

[5] https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/ma-janovsky-josef

[6] VÚA fond § 255 Janovský Josef 01.10.1891