Vlastimil Moravec 1921 - 1942 Bearbeiten

Die Geschichte der Familie Moravec

Die Geschichte der Familie Moravec ist ein Beispiel für Opferbereitschaft, Liebe und Einsatz bis zum Äußersten für die Befreiung unserer Heimat, die in der Geschichte des nationalen Widerstands gegen die deutschen Okkupanten ihresgleichen sucht. Die Familie Moravec war in die Unterstützung der Fallschirmspringer unmittelbar nach deren Ankunft in Prag eingebunden. Im Laufe der Zeit wurde ihre Wohnung zu einer Art Annahmeschalter, ähnlich dem, den Alfred Bartoš von der Gruppe SILVER A in Lázně Bělohrad bei dem Buchhändler Jan Vojtíšek eingerichtet hatte. Die Wohnung der Eheleute Moravec durchliefen so die Fallschirmspringer Josef Valčík, Karel Čurda, Jaroslav Švarc und Josef Bublík.

Marie Moravcová, geborene Krčilová, wurde am 24. August 1898 in Prag-Žižkov als Kind von Eduard und Marie Krčilová geboren. Sie hatte zwei Geschwister – die zwei Jahre jüngere Karolína, die mit František Král verheiratet war und die ältere Schwester Ludmila, die mit Karl Sládeček, einem Mineralölhändler, verheiratet war. Im Jahre 1918 heiratete Marie Alois Moravec, der am 25. Januar 1887 in Ratboř im Bezirk Kolín geboren wurde und als Oberinspektor bei der Tschechoslowakischen Staatsbahn angestellt war. Am 3. September 1918 wurde den Eheleuten ihr Sohn Miroslav geboren. Nach dem Besuch der Grundschule begann er als Kfz-Mechaniker in den Flugzeugwerkstätten in Čakovice zu arbeiten. Der zweite Sohn Vlastimil wurde den Moravec am 17. März 1921 in Čerčany geboren. Er studierte an der Handelsakademie und trat eine Anstellung als Organisationsbeamter im Buchverlag Topič an. Nach Gründung der Tschechoslowakei meldete sich die Familie bei der Tschechoslowakischen Kirche an. Im Jahre 1931 zog die Familie Moravec von der Jarová ulice in Prag-Žižkov in die zweite Etage des Hauses Nr. 1751/7 in der Biskupcová ulice in Prag-Žižkov, das ihrem Schwager Sládeček gehörte.

Zum ersten Mal wurde die Familie Moravec am Übergang der 30er in die 40er Jahre zum Monatswechsel September/Oktober 1938 von den dramatischen Ereignissen getroffen. Damals beteiligte sich Marie Moravcová als Mitglied der Freiwilligen Schwestern des Tschechoslowakischen Roten Kreuzes an der Hilfe für die aus dem tschechoslowakischen Grenzgebiet (Sudetenland) vertriebenen tschechoslowakischen Staatsbürger. Nach der Okkupation des restlichen Teils Tschechiens ging ihr Sohn Miroslav ins Ausland. In Frankreich trat er in die in Gründung befindliche tschechoslowakische Armee ein. Als Mitglied des Fliegerverbands der Tschechoslowakischen Republik wurde er nach der Niederlage dem 310. tschechoslowakischen Jagdgeschwader zugeteilt. Mit diesem führte er im Jahre 1944 Unterstützungsoperationen bei der Landung der Alliierten am Strand SWORD in der Normandie durch. Während dieser Aktion kam er am 7. Juni ums Leben, als er mit seinem beschädigten Flugzeug abstürzte.

Einen nicht geringeren Kampf focht auch seine Familie im sog. Protektorat aus. Zusammen mit weiteren Mitgliedern der Freiwilligen Schwestern des Tschechoslowakischen Roten Kreuzes, Anna Šrámková und Terezie Kaliberová, beteiligten sich die Moravec an der Unterstützung der im Protektorat gelandeten Fallschirmspringer. Die Fallschirmspringer fanden bei Frau Moravec immer einen sicheren und netten Unterschlupf und es ist kein Wunder, dass sie Frau Moravec Mama nannten. Der Fallschirmspringer Josef Valčík von der Besatzung SILVER A nutzte ihre Wohnung nach seiner Dekonspiration in Pardubice wahrscheinglich am meisten. Er hielt sich seit Anfang April bei den Moravec auf, wohin er mit seinem Hund kam.

Auch der Sohn Vlastik wurde nach und nach einer der wichtigsten Mitarbeiter der Fallschirmspringer aus den Gruppen ANTHROPOID, SILVER A und OUT DISTANCE. Er diente ihnen als Verbindungsmann und Begleiter. Er wurde direkter Beteiligter der Operation CANONBURY, d. h. der Anlage von Signalfeuern für den Anflug britischer Bomberverbände auf die Škoda-Werke in Plzen. Zusammen mit dem Mitglied der Fallschirmspringergruppe SILVER A Josef Valčík versuchte er im April 1942 das Operationsmaterial der Gruppe STEEL zu holen, das von dem Fallschirmspringer Oldřich Dvořák am Absprungort in einem Feld in der Nähe des Gutshofs Požáry in der Nähe von Křivoklát zurückgelassen wurde. Der Ort wurde von Gendarmen bewacht und einer der Gendarmen warnte Vlastimil Moravec und Josef Valčík rechtzeitig. Vlastimil Moravec gewann als Mitarbeiter und Verstecker der Fallschirmspringer seine Verlobte Věra Löblová, ihre Mutter Irena Löblová und ihren Bruder Miroslav Löbl, die dann dem Fallschirmspringer Josef Valčík die Wohnung zur Verfügung stellten, als Mitarbeiter. Vlastimil Moravec besorgte von seiner Bekannten Lidia Bondyová für Josef Gabčík ein Fahrrad und gab ihm dieses am 26. April 1942. Josef Gabčík gelangte dann am 27. Mai 1942 mit dem Fahrrad zum Angriffsort auf Heydrich. Vlastimil Moravec nahm auch unmittelbar an den Vorbereitungen zum Angriff auf Heydrich teil, wahrscheinlich auch an der Auskundschaftung der Fahrtroute Heydrichs von Panenské Břežany nach Prag.

Nach dem Angriff auf den stellvertretenden Reichsprotektor konnten die deutschen Sicherheitsorgane nicht auf die Spur der Fallschirmspringer kommen. Erst eine verkündete Amnestie brachte ein Ergebnis. Am Vormittag des 16. Juni 1942 meldete sich in der Gestapozentrale in Prag das Mitglied der Besatzung Out Distance Feldwebel Karel Čurda unter Hinweis darauf, dass er „eine Zeugenaussage machen möchte und verlangte die Vorlage der am Ort des Attentats gefundenen Aktentasche, da er vermutete, deren Besitzer zu kennen und über diesen entsprechende Angaben machen könne. Čurda sagte aus, dass diese Aktentasche einem gewissen Josef Gabčík gehören würde – und erklärte ferner, dass Gabčík ebenso ein Fallschirmspringer-Agent sei. Bei einem weiteren aufmerksamen Verhör gelang es, mit Čurda eine engere Beziehung zu knüpfen, wobei er dann mehrere Verstecke tschechischer Fallschirmspringer-Agenten in Prag, Lázne Bělohrad, Pardubice und Plzen verriet.

Am 17. Juni nach Mitternacht schickte Kommissar Heinz Pannwitz auf der Grundlage der Aussage von Karel Čurda ein Festnahmekommando in die Wohnung der Familie Moravec. Dort trafen sie nur Marie Moravcová und ihren Ehemann Alois an. Ein unbeobachteter Augenblick reichte Marie Moravcová, um eine Kapsel mit Zyankali zu schlucken. Sie starb an Ort und Stelle. Verhaftet wurde somit nur ihr Ehemann. Ihr Sohn Vlastimil, der sich zufällig bei Verwandten in Pisek befand, wurde durch ein fingiertes Telegramm, dass seine Mutter schwer erkrankt sei, zur Rückreise nach Prag veranlasst. Bei seiner Ankunft, die wahrscheinlich in den Nachmittagsstunden des 17. Juni erfolgte, wurde er auf dem Bahnhof verhaftet und einem brutalen Verhör unterzogen.

Die Wohnung der Familie Moravec wurde von der Gestapo streng überwacht. Während des ersten Tages nach der Verhaftung näherte sich die Schwester Karolina Králová mit ihrer Tochter Ludmila der Wohnung der Familie Moravec. Beide wurden verhaftet. Ludmila wurde wegen ihres geringen Alters entlassen, Frau Králova aber wurde von der Gestapo weiter festgehalten. Nachmittags nach der Arbeit begab sich auch der Sohn Karel zur Wohnung der Familie Moravec. Dieser machte glücklicherweise vor dem Betreten des Hauses in dem im Wohnhaus der Moravec befindlichen Restaurant halt. Von dort sah er, wie der Sarg von Marie Moravcová hinausgetragen wurde und erfuhr vom Selbstmord Jan Zelenka-Hajskýs, der im gegenüberliegenden Haus wohnte. 

Inzwischen hatte die Gestapo bei den Verhören von Vlastik Moravec und Hana Krupková ermittelt, wo sich das Versteck der Fallschirmspringer befand. Am frühen Morgen des 18. Juni entbrannte so die letzte Schlacht, die in der Resslova ulice stattfand. Sie dauerte sieben Stunden und wurde von sieben tapferen Fallschirmspringern gegen eine hundertfache Übermacht geführt. Für Vlastík Moravce bedeutete das nur eins – in den Nachmittagsstunden die toten Körper der Fallschirmspringer zu identifizieren, die an die Straßenecke der Straßen Resslova und Václavská ulice herausgetragen wurden.

Vier Monate nach diesen Ereignissen verließ ein Transport mit mehr als 400 Menschen die Kleine Festung Terezín in Richtung des Konzentrationslagers Mauthausen. Zu diesen Menschen gehörten auch 262 Männer, Frauen und Kinder, die die Fallschirmspringer unterstützt hatten.

Diese wurden am 24. Oktober 1942 in Abständen von zwei Minuten im sog. Erschießungsraum in Mauthausen ermordet. Alois Moravec wurde um 15:08 Uhr ermordet. Zwei Minuten nach ihm sein Sohn Vlastik. Auch die Schwester von Marie Moravcová, Karolina Králová, entging dem traurigen Schicksal nicht. Wegen der Unterstützung der Fallschirmspringer wurde sie um 10:06 Uhr in Mauthausen ermordet, ihr Mann Franntišek Král um 15:52 Uhr. Ihre Tochter Ludmila und ihr Sohn Karel überlebten den Krieg und erlebten die Befreiung.

Vlastislav Janík, Forscher, Delegierter des Mauthausen-Komitees in Tschechien

Příběh rodiny Moravcovy

Příběh rodiny Moravcovy je příběhem obětavosti, lásky a nasazení až do krajnosti pro osvobození naší vlasti, který nemá v dějinách národního odporu proti německým okupantům obdoby. Rodina Moravcových byla zapojena do podpory parašutistů bezprostředně po jejich příchodu do Prahy. Postupem času se jejich byt stal přijímací přepážkou podobnou té, kterou zřídil Alfréd Bartoš ze skupiny SILVER A v Lázních Bělohrad u knihkupce Jana Vojtíška. Přes byt manželů Moravcových tak prošli parašutisté Josef Valčík, Karel Čurda, Jaroslav Švarc či Josef Bublík.

Marie Moravcová rozená Krčilová se narodila 24. srpna 1898 v Praze Žižkově Eduardu a Marii Krčilovým. Měla dva sourozence - o dva roky mladší Karolínu provdanou za Františka Krále a starší sestru Ludmilu provdanou za Karla Sládečka obchodníka s minerálními oleji. V roce 1918 se Marie provdala za Aloise Moravce, který se narodil 25. ledna 1887 v Ratboři v okrese Kolín, který byl zaměstnán u Československých státních drah jako vrchní inspektor. 3. září 1918 se manželům narodil syn Miroslav. Po základní školní docházce začal pracovat jako automechanik v leteckých opravnách v Čakovicích. Druhý syn Vlastimil se Moravcovým narodil 17. března 1921 v Čerčanech. Vystudoval obchodní akademii a do zaměstnání nastoupil jako organizační úředník Topičova knižního nakladatelství. Po vzniku Československa se rodina přihlásila k Československé církvi. V roce 1931 se Moravcovi přestěhovali z žižkovského Jarova do druhého poschodí domu čp. 1751/7 v Biskupcově ulici v Praze Žižkově, který vlastnil jejich švagr Sládeček.

Poprvé dramatické události přelomu 30-tých a 40-tých let dolehly na rodinu Moravcovu na přelomu září a října roku 1938. Tehdy se Marie Moravcová jako členka Dobrovolných sester Československého červeného kříže zapojila do pomoci československým občanům vyhnaným z československého pohraničí. Po okupaci zbytku českých zemí odešel do zahraničí syn Miroslav. Ve Francii vstoupil do tvořící se zahraniční československé armády. Jako člen Svazu letců Republiky československé byl po porážce Francie zařazen k 310. československé stíhací peruti. S tou se v roce 1944 zúčastnil podpůrných operací při vylodění Spojenců na pláži SWORD v Normandii. Během této akce 7. června zahynul, když havaroval s poškozeným letounem.

Nemenší bitvu podstupovala v tzv. protektorátu i jeho rodina. Spolu s dalšími členkami Dobrovolných sester Československého červeného kříže Annou Šrámkovou a Terezií Kaliberovou se Moravcovi zapojili do podpory parašutistů přicházejících do protektorátu. Parašutisté u paní Moravcové nacházeli vždy bezpečné a milé útočiště a tak není divu, že paní Moravcovou nazývali mámou. Asi nejvíce jejich byt využíval po svém dekonspirování v Pardubicích parašutista Josef Valčík z výsadku SILVER A, který pobýval u Moravcových od počátku dubna, kam přišel i se svým psem.

Také syn Vlastík se postupně stal jedním z nejbližších spolupracovníků parašutistů ze skupin ANTHROPOID, SILVER A a z OUT DISTANCE. Sloužil jim jako spojka a průvodce. Stal se přímým účastníkem operace CANONBURY, tj. založení signalizačních požárů k provedení náletu britského letectva na Škodovy závody v Plzni. Se členem paraskupiny SILVER A Josefem Valčíkem se v dubnu 1942 pokusil vyzvednout operační materiály skupiny STEEL, zanechané parašutistou Oldřichem Dvořákem na místě seskoku v poli u velkostatku Požáry, nedaleko Křivoklátu. Místo bylo střeženo četnictvem a jeden z četníků Vlastimila Moravce a Josefa Valčíka včas varoval. Vlastimil Moravec získal jako spolupracovníky a ukrývatele parašutistů svoji snoubenku Věru Löblovou, její matku Irenu Löblovou a bratra Miroslava Löbla, kteří pak poskytovali byt parašutistovi Josefu Valčíkovi. Vlastimil Moravec opatřil od své známé Lidie Bondyové pro Josefa Gabčíka jízdní kolo a předal mu ho 26. dubna 1942. Josef Gabčík pak 27. května 1942 na kole přijel na místo útoku na Heydricha. Vlastimil Moravec se přímo zúčastnil i příprav útoku na Heydricha, pravděpodobně i obhlídek Heydrichovy cesty z Panenských Břežan do Prahy.

Po útoku na zastupujícího říšského protektora se německé bezpečnostní složky nemohly dostat na stopu parašutistů. Až vyhlášená amnestie přinesla výsledek. Před polednem 16. června 1942 se na hlavní úřadovně gestapa v Praze přihlásil člen výsadku Out Distance rtm. Karel Čurda s tím, že „chce učinit svědeckou výpověď a požádal o předložení aktovky nalezené na místě atentátu, neboť se domníval, že jejího vlastníka zná a bude o něm moci podat odpovídající informace. Čurda uvedl, že tato aktovka patří jistému Josefu Gabčíkovi - a dále prohlásil, že Gabčík je rovněž agent-parašutista. Dalším pozorným výslechem se podařilo navázat s Čurdou bližší vztah, přičemž on pak prozradil některé úkryty českých agentů-parašutistů v Praze, Lázních Bělohradě, Pardubicích a Plzni.“

Po půlnoci 17. června je na základě udání Karla Čurdy vysláno komisařem Heinzem Pannwitzem do bytu rodiny Moravcových zatýkací komando. V bytě zastihnou jen Marii Moravcovou a jejího manžela Aloise. V nestřeženém okamžiku stačí Marie Moravcová pozřít kapsli kyanidu a na místě umírá. Zatčen je tedy jen její manžel. Syn Vlastimil, který shodou okolností byl u příbuzných v Písku, byl do Prahy přivolán fingovaným telegramem, že jeho matka těžce onemocněla. Po příjezdu, který se uskutečnil pravděpodobně v dopoledních hodinách 17. června, je při příjezdu na nádraží zatčen a podroben krutému výslechu.

Byt Moravců je pečlivě střežen gestapem. Během prvního dne po zatčení se k bytu Moravcových přiblíží její sestra Karolína Králová se svojí dcerou Ludmilou. Obě dvě jsou zatčeny. Ludmila je pro svůj nízký věk propuštěna, ale paní Královou si již na gestapu ponechají. Odpoledne po práci se k bytu Moravcových vypraví i syn Karel. Ten se naštěstí před vstupem do domu, kde Moravcovi bydleli, se zastaví v restauraci umístěné v domě, kde Moravcovi bydleli. Odtud uvidí vynášet rakev Marie Moravcové a dozví se o sebevraždě Jana Zelenky-Hajského, který bydlel v protějším domě.

Zatím gestapo z výslechů Vlastíka Moravce a Hany Krupkové zjišťuje, kde je úkryt parašutistů. Nad ránem 18. června tak vzplane poslední bitva. Odehraje se v Resslově ulici. Trvá 7 hodin, je vedena proti stonásobné přesile sedmi statečnými parašutisty. Pro Vlastíka Moravce to znamená jediné - v odpoledních hodinách identifikovat mrtvé těla parašutistů, která jsou vynesena na roh Resslovy a Václavské ulice.

Za čtyři měsíce po těchto událostech je z Malé pevnosti Terezín vypraven transport čítající více jak 400 lidí do koncentračního tábora Mauthausen. Mezi těmito lidmi je i 262 mužů, žen a dětí, podporovatelů parašutistů.

Ti byli 24. října 1942 v intervalu dvou minut vražděni v tzv. odstřelovacím koutě v Mauthausenu. Alois Moravec byl zavražděn v 15:08. Dvě minuty po něm jeho syn Vlastík. Smutnému osudu neušla ani sestra Marie Moravcové Karolína Králová. Za podporu parašutistům byla v Mauthausenu zavražděna v 10:06, její manžel František Král v 15:52. Jejich dcera Ludmila a syn Karel válku přežili a dožili se osvobození.

Vlastislav Janík, badatel, delegát Mauthausenského výboru v České republice