Geboren 17.2.1916 in Horoušany u Prahy Gestorben 24.10.1942 in Mauthausen
Biografie
Geschichte der Familie Bauman
Břetislav Bauman wurde am 3. Dezember 1905 als Sohn von Jan und Anna Bauman geboren. Er begann im Jahre 1911 die örtliche gemischte Volksschule mit zwei Klassen zu besuchen. Seine Lernergebnisse waren derart gut, dass er seit dem 17. September 1917 den Schulbesuch an der Bürgerschule in Čelákovice fortsetzte, den er nach drei Jahren abschloss. Er setzte das Studium an der höheren Handelsschule fort, wo er zwei Jahrgänge absolvierte. Seinen Bildungsweg schloss er mit 17 Jahren ab.
Im März 1925 wurde er zum Militärdienst einberufen und am 1. Oktober zur 6. Feldkompanie des 6. Infanterieregiments Nr. 2 rekrutiert. Einen Monat, nachdem er den Präsenzdient angetreten hatte, wurde Břetislav Bauman in die Unteroffiziersschule versetzt, die er am 1. März 1926 mit sehr gutem Erfolg abschloss. Am 1. April 1926 wurde er ins Zivilleben entlassen.
Ende der 1930er-Jahre lernte er Emilie Basařová, Mitglied des örtlichen Sokol-Vereins kennen, die in Horoušany im Haus Nr. 13 lebte. Sie stammte aus der Familie des Fleischhauers und Eigentümers der örtlichen Gastwirtschaft Antonín Basař und dessen Ehefrau Anna. Emilie Basařová wurde am 17. Februar 1916 geboren. Sie besuchte seit dem 1. September 1922 die Gemeindeschule in Horoušany und beendete den Schulbesuch im Jahre 1927.
Im September 1938 wurde auch Břetislav Bauman im Zuge der Mobilmachung zum Militär eingezogen. Seine Einheit war in der Gegend um Lovosice eingesetzt, wo sie bis zum 10. Oktober verblieb, als sie aufgrund des Münchner Abkommens die letzte, V. okkupierte Zone räumen musste. Břetislav Bauman wurde dann am 13. Oktober 1938 demobilisiert und kehrte nach Hause zurück.
Am 28. Februar 1939 besiegelte Břetislav Bauman die Beziehung zu Emilie Basařová durch Eheschließung. Die Eheleute lebten fortan in der Mühle in Horoušany Nr. 11. Am 21. Juni 1940 kam inmitten der Kriegswirren ihr Sohn Svatopluk zur Welt.
In der Nacht vom 28. auf den 29. Dezember 1941 wurden drei operative Gruppen aus Großbritannien über dem Territorium des „Protektorats“ abgesetzt. Es handelte sich um die Gruppen „Anthropoid“, „Silver A“ und „Silver B“.[1] Die Gruppe „Anthropoid“ wurde um 2 Uhr und 24 Minuten Greenwich-Zeit bei Nehvizdy abgesetzt. Beide Fallschirmspringer, Jan Kubiš und Josef Gabčík, landeten auf den verschneiten Feldern zwischen den Gemeinden Nehvizdy und Horoušany. Sie versteckten das Operationsmaterial in einem nahegelegenen kleinen Gartenhaus von Antonín Sedláček und machten sich in der Früh auf den Weg in die nördlich von ihrer Landestelle liegende Gemeinde. Da sie sich nicht sicher waren, wo sie sich befanden, besuchten sie die örtliche Pfarre, um sich zu orientieren. Beide Fallschirmspringer verließen Nehvizdy schließlich und brachen zu ihrer ersten Kontaktadresse in Rokycany auf.
Die Fallschirmspringer waren selbstverständlich mit dem Gedanken beschäftigt, wie sie das versteckte Operationsmaterial vom Landeort wegschaffen könnten. Deshalb machte sich Kubiš am 13. Jänner 1942 alleine auf den Weg nach Nehvizdy. Hier suchte er den Gärtner Sedláček und František Kroutil auf. Als dieser feststellte, um welche Menge Operationsmaterial es sich handelte, ersuchte er seinen Bekannten Břetislav Bauman, den er vom Sokol kannte und der im Nachbarort wohnte, um Hilfe. Dieser bot an, das Material in seiner Scheune zu verstecken. Von dort wurde das Material schrittweise nach Prag abtransportiert.
Nach dem erfolgten Attentat auf den stellvertretenden Reichsprotektor Heydrich gelang es den Deutschen nicht, eine Spur zu finden, die zur Ausforschung der Fallschirmspringer und derer Helfer führte. Eine Wende trat erst nach dem Verrat durch Karel Čurda aus der Gruppe „Out Distance“[2] ein. Damals fand die Gestapo die erste Spur, und nach und nach enthüllte sie das ganze Netz der Helfer der Operationsgruppe „Anthropoid“.
Am 9. Juli entdeckte die Gestapo die Spur zum wichtigsten Helfer der Fallschirmspringer, Václav Novák. Am Vorabend des 15. Juli folgten die Verhaftungen in Šestajovice und in Houroušany, wo Jaroslav Starý und Břetislav Bauman durch den Kommissar Paul Schumm von der leitenden Gestapodienststelle in Prag verhaftet wurden.
Der Leidensweg der Familie Bauman war durch die Verhaftung von Břetislav noch nicht zu Ende. Am 31. August wurde auch Emilie Baumanová gemeinsam mit ihrem zweijährigen Sohn Svatopluk verhaftet, der in ein Internierungslager der Prager Gestapo in Praha-Jenerálka gebracht wurde, errichtet für die Internierung von Kindern der Widerstandskämpfer, die den Fallschirmspringern der Operationsgruppe „Anthropoid“ behilflich waren.
Nachdem die Deutschen die Heydrich-Attentäter in einer Prager Kirche gestellt und erschossen hatten, unterzogen sie die Leichname der Fallschirmspringer einer genauen Identifizierung, um sicher zu gehen, dass sie auch die Attentäter ermordet hatten. Die Leichname aller sieben Fallschirmspringer mussten von Zeugen am Tatort des Attentats identifiziert werden. Eine weitere Identifizierung fand dann anhand der konservierten Köpfe von Jan Kubiš und Josef Gabčík statt, und zwar durch jene Menschen, die den Fallschirmspringern behilflich gewesen waren. Es handelte sich um neun Personen, durchwegs jene Menschen, die mit Jan Kubiš und Josef Gabčík in Kontakt gewesen waren. Deshalb musste auch Břetislav Bauman an der Identifizierung teilnehmen. Bei einem der Köpfe „erkannte er wiederholt und mit ziemlicher Sicherheit Strnad [Deckname von Jan Kubiš] respektive jenen Mann, der bei ihm vorstellig wurde und ihn um Hilfe beim Verstecken der Fallschirme ersuchte.“
Břetislav Bauman wurde am 27. August 1942 in die Untersuchungshaftanstalt der Prager Gestapodienststelle in der „Kleinen Festung“ in Theresienstadt überführt. Seine Ehefrau Emilie wurde am 15. September 1942 in die Theresienstädter „Kleine Festung“ gebracht.
Während einer Sitzung des Standgerichtes am 29. September 1942 im Petschek-Palais in Prag fällte dessen Vorsitzender Hans Ulrich Geschke über das Ehepaar sowie über weitere dutzende Helfer der Operationsgruppe „Anthropoid“ das Todesurteil in absentia für die Hilfeleistung und das Verstecken der Fallschirmspringer.
Am 22. Oktober fuhr ein 460 Menschen zählender Transport von Bohušovic nad Ohří los. Unter ihnen waren auch 264 Frauen und Männer, die im als „Aktion Fallschirmspringer“ bezeichneten Dossier erfasst waren. Am 23. Oktober kam der Zug im Bahnhof in Mauthausen an. Am darauffolgenden Tag wurden alle 264 Frauen und Männer im Intervall von zwei Minuten hingerichtet. Emilie Baumanová wurde mit einem Genickschuss aus einer Kleinkaliberpistole um 9:54 Uhr hingerichtet, das Leben ihres Ehemannes wurde auf dieselbe Weise um 15:12 Uhr beendet.
Sohn Svatopluk blieb nur bis zum 12. September 1942 im Internierungslager der Gestapo in Praha-Jenerálka. An diesem Tag wurde er in das Städtische Kinderpflegeheim im Prager Bezirk Krč überstellt, wo er bis Kriegsende zusammen mit weiteren Kindern interniert war, die von einem ähnlichen Schicksal betroffen waren.
Die Eheleute bewiesen während der Haft ein großes Maß an persönlicher Tapferkeit. Trotz unmenschlicher Verhöre verriet Břetislav Bauman seinen Mithelfer František Kroutil nicht. Am 9. Dezember 1945 bestätigte František Kroutil anlässlich einer vom IV. Bezirk des Vereines Barák veranstalteten Totenfeier, nur dank der Tapferkeit von Břetislav Bauman überlebt zu haben.
Vlastislav Janík
Vlastislav Janík, geboren 1966, ist Repräsentant der Tschechischen Republik im Comité International de Mauthausen. Als Amateurhistoriker interessiert er sich seit 2007 für die Geschichte des KZ Mauthausen. Sein Hauptinteresse gilt den einzelnen Schicksalen der Verfolgten. Neben seinen Forschungen organisiert er Bildungsreisen zur KZ-Gedenkstätte Mauthausen.
Aus dem Tschechischen von Jana Starek
[1] Anm. d. Ü.: Das Ziel dieser vom Nachrichtendienst der tschechoslowakischen Exilregierung in London in Kooperation mit dem britischen Special Operations Executive geleiteten „Operation Anthropoid“ war die im Mai 1942 erfolgte Ermordung des stellvertretenden Reichsprotektors in Böhmen und Mähren, Reinhard Heydrich; „Silver A“ und „Silver B“ waren die Decknamen für aus speziell geschulten Fallschirmspringern bestehende Gruppen, die Ende Dezember 1941 u.a. mit dem Auftrag, die Funkverbindung mit London zu sichern, abgesetzt wurden.
[2] Anm. d. Ü.: Deckname eines Sabotageanschlages auf ein Gaswerk in Prag durch eine von der tschechoslowakischen Exilregierung in Kooperation mit der britischen Armee entsandte dreiköpfige Fallschirmspringergruppe, die mit „Silver A“ kooperieren sollte.
History of the Bauman Family
Břetislav Bauman was born on 3 December 1905 and was the son of Jan and Anna Bauman. In 1911 he started to attend the local mixed primary school, which had two classes. His results were so good that on 17 September 1917 he continued his schooling at the secondary school in Čelákovice, which he completed in three years. He continued to study at the higher commercial college, where he finished two school years. He completed his education at the age of 17. In March 1925 he was called up for military service and on 1 October he was recruited into the 6th Field Company of the 6th Infantry Regiment No. 2. One month after starting his military service, Břetislav Bauman was transferred to the school for junior officers, from which he graduated in March 1926 with flying colours. On 1 April 1926 he was released back into civilian life.
At the end of the 1930s he got to know Emilie Basařová, a member of the local Sokol club, who lived at no. 13 Horoušany. Her parents were the butcher and owner of the local inn, Antonín Basař, and his wife Anna. Emilie Basařová was born on 17 February 1916. On 1 September 1922 she started to attend the parish school in Horoušany and completed her schooling in 1927.
In September 1938 Břetislav Bauman was also drafted into the military in the course of mobilisation. His unit was posted to the region around Lovosice, where they remained until 10 October, when they had to evacuate the last German occupation zone in accordance with the Munich Agreement. Břetislav Bauman was then demobilised on 13 October 1938 and returned home.
On 28 February 1939 Břetislav Bauman sealed his relationship with Emilie Basařová by marrying her. From then on the married couple lived in the mill at no. 11 Horoušany. On 21 June 1940, in the midst of the turmoil of war, their son Svatopluk was born.
In the early hours of 29 December 1941, three operational groups from Great Britain were dropped into the territory of the ‘Protectorate’. They were the three groups ‘Anthropoid’, ‘Silver A’ and ‘Silver B’.[1] The ‘Anthropoid’ group was dropped at 2.24am Greenwich time near Nehvizdy. Both paratroopers, Jan Kubiš and Josef Gabčik, landed on the snow-covered fields between the parishes of Nehvizdy and Horoušany. They hid the operational equipment nearby in a small garden shed belonging to Antonín Sedláček and in the early hours made their way to the parish lying to the north of their landing site. Since they were not sure where they were, they visited the local priest to get their bearings. Finally both paratroopers left Nehvizdy and set off for the address of their first contact in Rokycany.
Naturally the paratroopers were concerned with the question of how to get the hidden equipment away from the landing site. Therefore, on 13 January 1942, Kubiš travelled alone to Nehvizdy. Here he called on the gardeners Sedláček and František Kroutil. When the latter realised the quantity of equipment involved, he asked Břetislav Bauman, an acquaintance from the Sokol who lived in the next village, for help. He offered the possibility of hiding the equipment in his barn. From there the material was transported bit by bit to Prague.
After the successful assassination of deputy Reich Protector Heydrich, the German were able to find no clues that would lead them to discover the paratroopers and their helpers. A turnaround came only after the betrayal by Karl Čurda from the ‘Out Distance’ group.[2] This gave the Gestapo its first clue to follow and little by little it exposed the entire network of helpers of the ‘Anthropoid’ operation.
On 9 July the Gestapo found a trace leading to the paratroopers’ most important helper, Václav Novák. In the early evening of 15 July the arrests took place in Šestajovice and in Horoušany, where Jaroslav Starý and Břetislav Bauman were arrested by Commissar Paul Schumm of the Gestapo headquarters in Prague.
The suffering of the Bauman family did not come to an end with Břetislav’s arrest. On 31 August Emilie Baumanová was also taken together into custody with her two-year-old son, Svatopluk, who was taken to the internment camp of the Prague Gestapo in Praha-Jenerálka, which had been set up for the internment of the children of resistance fighters who had assisted the paratroopers of the ‘Anthropoid’ operation group.
After the Germans had apprehended and shot Heydrich’s assassins in a church in Prague, they subjected the paratroopers’ bodies to a thorough process of identification in order to be certain that they had apprehended the right assassins. The corpses of all seven paratroopers had to be identified by witnesses from the scene of the assassination. A further stage of identification then took place using the conserved and well-preserved heads of Jan Kubiš and Josef Gabčik, namely by people who had helped the paratroopers. There were nine such people, all of them people who had been in contact with Jan Kubiš and Josef Gabčik early on. Břetislav Bauman therefore also had to take part in the identification. On seeing the head of corpse no. 6, ‘he repeatedly and pretty confidently recognised Strnad [codename for Jan Kubiš] or rather the man who came to him and asked for help in hiding the parachutes.’
On 27 August 1942 Břetislav Bauman was transferred to the jail of the Prague Gestapo headquarters in the Small Fortress in Theresienstadt. His wife Emilie was brought to Theresienstadt’s Small Fortress on 15 September 1942.
During a session of the summary court martial on 29 September 1942 at the Petschek Palace in Prague, its chairman Hans Ulrich Geschke handed down the death sentence to the couple in absentia – and to dozens of other helpers of the ‘Anthropoid’ group – for assisting and hiding the paratroopers.
On 22 October a transport made up of around 460 people left Bohušsovic nad Ohři. Among them were 264 women and men who came under the dossier known as Aktion ‘Fallschirmspringer’ (Operation ‘Paratroopers’). On 23 October the train arrived at Mauthausen station. The following day all 264 women and men were executed at two minute intervals. Emilie Baumanová was executed by a shot to the back of the neck with a small calibre pistol at 9.54am. The life of her husband ended in the same manner at 3.12pm.
Their son Svatopluk only remained in the internment camp of the Gestapo in Praha-Jenerálka until 12 September 1942. On this date he was transferred to the Municipal Children’s Home in Prague’s Krč district, where he remained until the end of the war with other children who had suffered a similar fate.
The Baumans displayed a high level of personal fortitude during imprisonment. Despite inhuman interrogations, Břetislav Bauman did not betray his co-worker František Kroutil. On 9 December 1945, at a remembrance ceremony organised by the IVth district of the Barák association, František Kroutil confirmed that he had survived only thanks to the bravery of Břetislav Bauman.
Vlastislav Janík
Translation into English: Joanna White
[1] Translator’s note: the aim of ‘Operation Anthropoid’, led by the intelligence service of the Czechoslovak exile government in London in cooperation with the British Special Operations Executive, was the murder in May 1942 of the deputy Reich Protector of Bohemia and Moravia, Reinhard Heydrich; ‘Silver A’ and ‘Silver B’ were codenames for groups of specially trained paratroopers dropped into the region at the end of December 1941, one of whose tasks was the secure a radio connection to London.
[2] Translator’s note: codename for a sabotage attack on a gas works in Prague by a three-man paratrooper unit, sent by the Czechoslovak exile government in cooperation with the British Army, who were to cooperate with ‘Silver A’.
Příběh rodiny Baumanovy
Břetislav Bauman se narodil 3. prosince 1905 manželům Janovi a Anně Baumanovým. Břetislav začal roku 1911 navštěvovat místní dvoutřídní smíšenou obecnou školu. Jeho učební výsledky byly natolik dobré, že od 17. září 1917 pokračoval ve školní docházce na Měšťanské škole v Čelákovicích, kterou po třech letech ukončil. V dalším studiu pokračoval na vyšší hospodářské škole, kde absolvoval dva ročníky. Vzdělávací proces ukončil ve svých 17 letech.
V březnu 1925 byl řádně odveden a k 1. říjnu byl povolán k 6. polní rotě pěšího pluku č. 2. Měsíc po nástupu na prezenční službu byl Břetislav Bauman odeslán do poddůstojnické školy, kterou 1. března 1926 zakončil s velmi dobrým prospěchem. K 1. dubnu 1926 byl propuštěn do civilu.
Na sklonku 30. let se blíže seznámil s členkou místní sokolské jednoty Emilií Basařovou. Ta žila v Horoušanech v domě čp. 13. Emilie Basařová pocházela z rodiny řezníka a majitele místního pohostinství Antonína Basaře a jeho manželky Anny. Emilie Basařová se narodila 17. února 1916. Obecnou školu v Houroušanech začala navštěvovat 1. září 1922 a ukončila ji v roce 1927.
V září 1938 po vyhlášení stanného práva byl do stavu branné pohotovosti povolán i Břetislav Bauman. Jeho jednotka byla nasazena v okolí Lovosic, kde zůstala až do 10. října, kdy musela na základě Mnichovské dohody vyklidit poslední V. pásmo záboru. Břetislav Bauman byl pak 13. října 1938 demobilizován a navrátil se domů.
28. února 1939 završil Břetislav Bauman vztah s Emilií Basařovou sňatkem. Manželé pak začali žít v mlýně v Horoušanech čp. 11. 21. června 1940 se jim narodil do válečných vřav syn Svatopluk.
V noci z 28. na 29. prosince 1941 se uskutečnilo vysazení tří operačních skupin z Velké Británie nad územím protektorátu. Jednalo se o skupiny Anthropoid, Silver A a Silver B. Skupina Anthropoid byla vysazena ve 2 hodiny a 24 minut greenwichského času u Nehvizd. Oba parašutisté, Jan Kubiš a Josef Gabčík, přistáli na zasněžených polích mezi obcemi Nehvizdy a Horoušany. Operační materiál ukryli v blízké zahradní chatce Antonína Sedláčka a ráno se vypravili do obce, ležící severně od jejich seskoku. Protože si nebyli jisti, kde se nacházejí, navštívili místní faru, aby se zorientovali. Oba parašutisté pak opustili Nehvizdy a vyrazili na svoji první záchytnou adresu do Rokycan.
Parašutistům samozřejmě leželo v hlavě, jak dostat z dopadové plochy ukrytý materiál. Proto se Kubiš sám vydal 13. ledna 1942 do Nehvizd. Zde vyhledal zahradníka Sedláčka a Františka Kroutila. Ten když zjistil, o jaké množství operativního materiálu jde, požádal o další pomoc svého známého ze Sokola bydlícího v sousední vesnici – Břetislava Baumana, jenž nabídl možnost ukrytí materiálu ve své stodole. Odtud byl potom materiál postupně odvážen do Prahy.
Po vykonání atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha se Němcům nepodařilo narazit na stopu, která by vedla k vypátrání parašutistů a jejich podporovatelů. Zlom nastal až po zradě Karla Čurdy z výsadku Out Distance. Tehdy gestapo dostalo první stopu a začalo postupně odkrývat celou síť podporovatelů operační skupiny Anthropoid.
9. července se gestapo dostalo na stopu čelního podporovatele parašutistů Václava Nováka. V podvečer 15. července následovalo zatýkání v Šestajovicích a v Houroušanech. Zde byli komisařem Paulem Schummem z řídící služebny gestapa v Praze zatčeni Jaroslav Starý a Břetislav Bauman.
Utrpení rodiny Baumanů nebylo zatčením Břetislava zdaleka naplněno. 31. srpna byla zatčena i Emilie Baumanová společně s dvouletým synem Svatoplukem. Ten se ocitl v internačním táboře pražského gestapa v Praze-Jenerálce, který byl zřízen pro účely internace dětí odbojářů podporujících parašutisty z operační skupiny Anthropoid.
Němci po dobití kostela podrobili mrtvoly parašutistů důsledné identifikaci, aby měli jistotu, že dopadli pravé vykonavatele atentátu. Mrtvá těla všech sedmi parašutistů museli identifikovat svědkové z místa činu atentátu. Další vlna identifikace pak probíhala na zakonzervovaných a dobře uchovaných hlav Jana Kubiše a Josefa Gabčíka a to lidmi, kteří parašutistům pomáhali. Jednalo se o 9 osob. Vesměs šlo o osoby, které s Janem Kubišem či Josefem Gabčíkem přišly jako první do styku. Proto se identifikace musel zúčastnit i Břetislav Bauman. V hlavě mrtvoly č. 6 „poznal opětovně a se značnou jistotou Strnada (krycí jméno Jana Kubiše) respektive onoho muže, který se u něho objevil a prosil ho o pomoc při ukrytí padáků.“
Břetislav Bauman byl 27. srpna 1942 převezen do vazební věznice pražské služebny gestapa v Malé pevnosti Terezín. Jeho manželka Emílie byla do terezínské Malé pevnosti dopravena 15. září 1942.
Trest smrti nad oběma manželi za ukrývání a pomoc parašutistům, jakožto i nad desítkami dalších podporovatelů operační skupiny Anthropoid, vynesl předseda stanného soudu JUDr. Hans Ulrich Geschke v Praze v Petschkově paláci při zasedání v jejich nepřítomnosti 29. září 1942.
22. října vyjel z Bohušovic nad Ohří transport čítající asi 460 jmen. Mezi nimi bylo i 264 žen a mužů spojených jedním názvem „akce parašutisti“. 23. října dojel vlak na nádraží v Mauthausenu. Následující den bylo všech 264 mužů a žen popraveno v intervalu dvou minut. Emilie Baumanová byla popravena výstřelem z malorážní pistole do týlu v 9 hodin a 54 minut. Její manžel došel svého konce stejným způsobem v 15:12.
Syn Svatopluk setrval na Jenerálce jen do 12. září 1942. Tento den jej převezli do Městského domova péče o mládež v Praze-Krči, kde byl internován až do konce války společně ještě s dalšími dětmi, které potkal stejný osud.
Manželé Baumanovy prokázali během věznění velkou míru osobní statečnosti. Břetislav Bauman přes nelidské výslechy neprozradil svého spolupracovníka Františka Kroutila. 9. prosince 1945 na tryzně uspořádané IV. okrskem župy Barákovy, František Kroutil potvrdil, že přežil jen díky statečnosti B. Baumana.
